Hanácké impíčment

/TOMÁŠ FÜRST/

Od Ludvíka Vaculíka jsem se naučil, že když je problém příliš složitý, je třeba jej čestně zjednodušit. Sdílím všechny důvody odvolání rektora, které uvádí Michal Botur ve svém článku i jeho obsáhlé příloze. Přesto se domnívám, že je třeba vše shrnout do jasné a srozumitelné teze, kterou lze vysvětlit každému, uvnitř i vně akademické obce, aniž bychom museli hodiny vypravovat o jakýchsi vnitřních normách, malých a velkých senátech nebo zakládání nějakého ústavu se jménem hurikánu. Nabízím proto následující analogii.

Americká ústava dává Kongresu právo zahájit proces odvolání prezidenta, pokud se tento dopustí „high crimes and misdemeanors“, význam čehož není zcela jasný, jak je ostatně v americké ústavě zvykem [1]. Samotný Kongres kdysi upřesnil, že si pod tím představuje například chování neslučitelné s úřadem a jeho smyslem.

Smyslem existence univerzity je hledat pravdu ohledně toho, jak a proč funguje svět, a vést o tom svobodnou debatu se studenty. Popřením smyslu univerzity je hnát se za slávou, mocí a penězi (daňových poplatníků) pomocí falšování výsledků a řečnění o excelenci – a perzekuovat kolegy a studenty, kteří se tomu vzepřou. Parta akademických podnikatelů na Přírodovědecké fakultě však právě tohle dlouhou dobu provozovala. Když se na to přišlo, rektor se plnou vahou svého úřadu (a za vydatné pomoci svých prorektorů) postavil na jejich stranu – proti vlastní Etické komisi, proti univerzitní samosprávě, proti dobrým mravům a proti hodnotám univerzity, jejíž správa mu byla svěřena.

To je chování neslučitelné se smyslem jeho úřadu, a proto musí být odvolán.


[1]  Exemplárním příkladem nejasnosti textu ústavy je slavná fráze z druhého dodatku „the right to […] bear Arms“, což může znamenat cokoliv, od práva států unie organizovat domobranu, přes právo jedince držet a/nebo nosit zbraň, až po nárok na medvědí paže.