Ctirad Musil, odpovědi na otázky

Dobrý den,

Narůstající hustota motorizované dopravy je celosvětový fenomen. A evidentně se nedá vyřešit na počkání. Nejjednodušší odpovědí na váš dotaz by bylo vymýšlení nějakých omezení, zákazů vjezdů, hlídání ujetých kilometrů a podobně. To všechno by vedle už tak omezující ceny pohonných hmot vedlo jen k dalšímu zbídačení obyvatelstva. Naše společnost se propadla do stavu, kdy problémy řeší u jejich konce. Kriminalitu řešíme stále většími tresty a stále větším šmírováním lidí, bezpečnost dětí řešíme stále větším omezením jejich pohybu a psychické vyčerpání stále více přetěžovaných zaměstnanců řešíme antidepresivy. Takových příkladů bych mohl uvést desítky z každého oboru lidské činnosti.

Pokud chceme vyřešit problém s extrémním rozmachem automobilové dopravy, tak se musíme zamyslet nad příčinami tohoto jevu:

1) Nekritická propaganda západního stylu života. To je výchovná stránka problému. Tvrzení, že v Holandsku se jezdí hodně na kole, není nic platné, protože třicet let se do lidí hučí, že na západě má každý své auto a to je projevem jejich blahobytu. Úplně stejné je vedle motorismu i s kouřením, pitím alkoholu, jídlem, bydlením, rekreací a hlavně naprostou ztrátou schopnosti udělat něco svojema vlastníma rukama.

2) Neúměrný tlak na pracující. Bezmezně nastavené konkurenční prostředí, kde se vyžaduje maximální flexibilita.

3) Začarovaný kruh s bezpečností na cestách. Čím víc aut, tím větší nebezpeční pro chodce a cyklisty a tím méně ochoty jezdit na kole a větší touha jezdit v bezpečném autě.

4) Komercionalizace společnosti a naprosto bezbřehé tržní prostředí dospěly do stádia, kdy většina lidí něco prodává a převáží z místa na místo. Před čtyřiceti lety byl obchodní cestující zajímavou osobou, dnes je to na ulici každý třetí nebo čtvrtý člověk. Stejné výrobky se vozí z bodu A do bodu B a obráceně jen proto, že dnes jsou o haléř na tunu levnější v bodě A a zítra jsou levnější v bodě B.

5) Přesun dopravy z kolejí a řek na silnice. Labská plavba přepravující uhlí se přesunula na železnice a doprava prakticky všeho ostatního přešla z vagonů na kamiony, které jezí po silnicích.

Pokud máme opravdu omezit motorovou dopravu, pak se musíme zaměřit na výše popsané příčiny jejího nárůstu.

1) Musí zásadně skončit propagace západního stylu života zejména mezi dětmi. Mimo jiné by to byl zákaz reklam mířených na děti a dále psychologické posouzení a schválení dětských pořadů vysílaných veřejně. Srovnávání se západem, který je už staletí živen produkcí celé planety, vede k pocitu frustrace většiny obyvatelstva a nepřímo i k ničení našeho životního prostředí.

2) Základní sociální politikou státu musí být pracovní politika. Práce musí být dostupná a dobře placená tam, kde jsou lidé. Pokud budeme po lidech žádat flexibilitu, tak oni flexibilní budou … pomocí milionů nastartovaných aut.

3) Pocit nebezpeční na silnici pro chodce a cyklisty se výchovou těžko ovlivní, ale lidé začnou jezdit na kole, pokud se ostatními zmíněnými body sníží množství motorové dopravy. Vedle toho je samozřejmě nutné budování cyklotras s co nejpřímějším průběhem.

4 a 5) Reorganizace dopravy mezi říční, železniční a silniční dopravou není možná v bezmezně tržním hospodářství. Pokud v naší zemi tvoří drtivou většinu obchodu a průmyslu firmy rozkradené v privatizaci z 90 let a vlastněné západními vlastníky, pak se tito cizí vlastníci na naši životní úroveň ohlížet nebudou. Takzvané otevření se světu v roce 1989 bylo ve skutečnosti otevřením kurníku pro lišky. Legislativa musí u nás směřovat k naprosto jednoznačnému znevýhodnění zahraničních vlastníků. Kdo u nás nedaní, kdo u nás nerozdává dividendy, kdo nezaměstnává občany ČR, nebude u nás podnikat. Musí skončit i systém, kdy na jednoho produktivně pracujícího ať už duševně nebo manuálně připadá několik manažerů, prodávajících, reklamujících a vekslujících. Jedním z postupů je například definice lichvy. Ta je sice ve stávající legislativě zmíněna, ale není nijak číselně definována. Za Rakouska-Uherska byla přidaná hodnota nad určité procento proti nákladům trestná. V některých zemích světa je tomu tak dodnes. U nás nikoliv. Nekonečné obchodování se zbožím musí být omezeno a lichva ze zákona explicitně trestná. Toto na první pohled od dopravy odtržené řešení přinese úbytek potřeby armády lidí, kteří převáží stejnou věc donekonečna z místa na místo, až to někdo za přemrštěnou cenu koupí. Zákon omezující lichvu bude mít dopad i na řadu jiných částí našeho života.

Dalším dotazem bylo porovnání produkce oxidu uhličitého z fosilních paliv na obyvatele v Dánsku a ČR. Naprosto nesouhlasím s takovým porovnáváním. My jsme země v koloniálním postavení a naše produkce oxidu uhličitého je výsledek západního, zejména německého podnikání u nás. My vyrábíme a oni si sekají anglické trávníčky kolem svých domů a kanceláří elektrickými sekačkami poháněnými elektřinou z našich uhelných elektráren. Dokud bude existovat EU, dokud nebudeme absolutními pány uvnitř našich hranic a dokud nebudeme moct svobodně vykázat jakéhokoliv „všehoschopného podnikatele“ z naší země, tak nemá smysl hledat cestu ke snížení emisí čehokoliv: CO2, NOx, SO2, pesticidy, herbicidy, … Svrchovanost našeho státu je základní předpoklad řešení ekologických problémů. V případě bezbřehého otevření světu dopadneme jako Indonézie, kde kvůli francouzským zájmům hoří pralesy a Francouzi pak Indonézany dojemně učí ekologickému myšlení.

Z mého bydliště to mám do mých dvou zaměstnání 20 a 45 kilometrů. Do zaměstnání jsem dříve jezdíval střídavě na kole a vlakem. Po přestěhování na vesnici pak na kole a autem podle počasí. S nárůstem nočních a několikadenních směn i nepředvídatelností místa, kde ten den budu pracovat, jsem postupně začal jezdit více na motorce a nakonec skoro výhradně autem. Přestože jsem vždy na kole rád jezdil, tak to prostě nejde. Už proto prosazuji výše uvedená opatření, protože z vlastní zkušenosti vím, že dnešní doba člověka do auta tlačí násilím a bez svobody volby jiné dopravy. Jízda na kole se stává výsadou lidí z nízkou pracovní vytížeností. Už proto vím, že trestat pracující za jízdu autem je výsměchem nepracujících, kteří si ve svém volném čase užívají jízdu na kole. Řešení autobusovou dopravou je možné jen u lidí s pevnou pracovní dobou a na hlavních tazích autobusů. Tlak na flexibilitu pracujících má za následek prázdné autobusy a nadmíru osobních aut.

Zkráceně:

Vyřešme obchodní, pracovní a sociální otázky a vedlejším produktem tohoto postupu bude snížení dopravní přetíženosti komunikací i redukce objemu spálených paliv.