Proč navrhuji odvolat rektora Univerzity Palackého

/MICHAL BOTUR/

Na včerejším zasedání podpořil [1] Akademický senát Přírodovědecké fakulty návrh zahájit proces odvolání rektora Univerzity Palackého Jaroslava Millera. Přečiny a fauly současného vedení jsou akademické veřejnosti známy, ale často slýchám otázku: „Proč právě nyní?“ Proč navrhujeme odvolat rektora v okamžiku, kdy klíčová jednání o CATRINě začala konečně probíhat pod záštitou děkanů? Dovolím si nyní, protože jsem předkladatelem schváleného návrhu, odpovědět.

Koncem září letošního roku jsem se jako jeden z mnoha účastnil série mnohostranných jednání, kterým předsedali děkani fakult. Přítomni dále byli zástupci rektorátu UP, center Přírodovědecké fakulty a zástupci Přírodovědecké fakulty. Na tomto fóru (a větší autoritu už jednáním o VŠú naše univerzita dát nemohla) jsme strávili desítky, možná i stovky hodin snahou odblokovat pat okolo ústavu CATRIN, jehož vznik zůstal viset někde v půli cesty. Po bolavých jednáních jsem na vlastní kůži zažil frustraci, kterou děkani (nejvíce děkan PřF) zažívají už déle než dva roky: Rektor si totiž nakonec to, čeho nedosáhl vyjednáváním, prostě sebral. V tomto případě porušil platný Řád nakládaní s majetkem a zpřístupnil majetek Přírodovědecké fakulty k užívání zaměstnancům CATRIN proti vůli exekutivy fakulty. V průběhu přípravy CATRIN je to ale jen jeden z mnoha prohřešků. 

Zde další: Jak je například možné, že CATRIN měla zaměstnance v době, kdy neměla (účinný/platný?) statut? Jaké pracovní smlouvy pan rektor podepsal a s jakou náplní práce? Kde určil rektor těmto zaměstnancům výkon zaměstnání, když CATRIN nebyl svěřen dosud žádný majetek a dohody o užívání, jak je známo, nejsou? Jakým způsobem se těmto zaměstnancům stanovuje mzda a z čeho se vyplácí, když CATRIN nemá pro letošní rok rozpočet? Za co vlastně dostali zaměstnanci zaplaceno? Podle portálu UP měl být dokonce jeden kolega zaměstnán na akademické pozici „profesor“, což by bylo bez výběrového řízení porušením vysokoškolského zákona. A takto bychom mohli pokračovat dlouho.

Vzniklá situace mě donutila začít hledat odpovědi na mnoho otázek: Jak se máme zachovat, když někdo (dokonce rektor) poruší/opakovaně porušuje předpisy univerzity? Kdo je v takovém případě arbitrem a jaká má být náprava? Co můžeme udělat a jak se máme zachovat, když rektor ztratí úctu k univerzitním normám, k pravidlům a k etice? 

Začal jsem proto s kolegy sestavovat seznam podobných faulů, který je nakonec podkladem k včera schválenému návrhu.  Ve zkratce:

  • Najdeme v něm činy, kterými rektor poztrácel vysokou morální autoritu Univerzity Palackého, když nekonal nebo dokonce konal proti snahám vyšetřit nezpochybnitelný a mimořádný skandál manipulací s daty ve vědeckých publikacích Radka Zbořila. 
  • Rektor kriticky ohrozil roli whistleblowera,
  • vyslovoval nepodložená a smyšlená obvinění proti děkanovi Přírodovědecké fakulty, jejichž cílem bylo pouze oslabit „neposlušnou“ fakultu. Chvílemi už jeho jednání asi bylo šikanou.
  • Akademický senát byl opakovaně uváděn v omyl (pokaždé údajně nedopatřením),  pokaždé ale v klíčových záležitostech a vždy se jednalo o „omyly“ ve prospěch rektora a jeho politických zájmů.
  • Univerzitní legislativa je dlouhodobě v rozporu se zákonem.
  • Rektorát selhal i ve správě univerzity. Například IT systémy jsou v kritickém stavu a vyžadují okamžitou manažerskou akci (cestovní příkazy, akreditace, …).
  • Byly porušovány normy univerzity.
  • V seznamu najdeme tajné nahrávky, střety zájmů, podivné odměny, …

Tyto i jiné kauzy byly (a ještě budou) mnohokrát diskutovány a nyní se jim nebudu věnovat. Chci raději navrhnou další postup. Odosobněme na několik okamžiků odvolávaní rektora. Zapomeňme na chvíli na Jaroslava Millera, Martina Kubalu, Michala Botura, na celou Univerzitu Palackého i její fakulty. Představme si teď každý svou ideální univerzitu, která shodou okolností řeší podobné problémy a doporučme ve svém idealizovaném světě ten nejlepší možný postup. Až svá doporučení zformulujeme, vraťme se zpět do reality a zahajme diskuzi. Svůj návrh na odvolávání rektora jsem totiž sepsal právě po návratu z takovéhoto „svého ideálního světa“.

Není těžké dohlédnout, že proces odvolávání rektora nemůže být snadný a krátkodobě bude univerzitu bolet. Na jedné misce vah totiž leží i související negativní publicita. Na druhé misce ale máme položeno to, co Vít Procházka nazval „duší naší univerzity“. Nejedná se o nic éterického nebo nejasného. Za její nastavení v humanistickém a plně demokratickém duchu, které je snad ještě pořad v naši tradici, vděčíme prvnímu porevolučnímu rektorovi Josefu Jařabovi. Byli jsme, a ještě pořád z velké části zůstáváme, federací „svobodných“ fakult. Pokud ovšem na činy Jaroslava Millera senáty univerzity zavčas nezareagují, může se tato duše snadno změnit. Každý další rektor bude mít sklon i právo pokračovat v nové Millerovské tradici rektora manažera, ideového vůdce a faraóna. To, čemu se dnes podivujeme, se stane každodenní součásti našich akademických životů a našim zaslouženým osudem.

Konečně největší trest, který může kteroukoliv univerzitu potkat, je situace, kdy se studenti začnou stydět za to, že mají její diplom. Tento nešťastný osud potkal kvůli několika málo grázlům kolegy z Plzně, kteří v tom byli většinou nevinně. Nezapomínejme, že stejný rozsudek si díky naši nečinnosti může vyslechnout i Univerzita Palackého, a neberme, prosím, hluboce etické základy akademického světa na lehkou váhu. 


[1] AS PřF se v tajné volbě (18 hlasů pro, 0 proti, 2 zdrželi se) usnesl následovně: “ Akademický senát PřF UP ukládá předsedovi AS PřF, aby 
informoval akademické senáty fakult UP o záměru zahájit proces 
odvolávání rektora UP a posléze ve smyslu Jednacího řádu AS UP 
(článek 25, odstavec 1) podal návrh na odvolání rektora Univerzity 
Palackého. V případě, že z diskuze s fakultními senáty UP nebo orgány fakult vyplynou alternativní návrhy nebo jiné relevantní skutečnosti, AS 
PřF zmocňuje předsedu AS PřF, aby podání návrhu na odvolání 
rektora UP odložil a současně o těchto návrzích či skutečnostech 
informoval AS PřF.“