Odvoláme si rektora?

/INGEBORG žUMPA FIALOVÁ/

Usnesení akademického senátu Přírodovědecké fakulty („Akademický senát PřF UP ukládá předsedovi AS PřF, aby informoval akademické senáty fakult UP o záměru zahájit proces odvolávání rektora UP a posléze ve smyslu Jednacího řádu AS UP (…) podal návrh na odvolání rektora Univerzity Palackého“ [1]) vyvolalo kupodivu velmi málo reakcí: Jeden článek na D-Žurnálu [2], dva články v neakademickém tisku [3], relativně nebohatá vlákna na UPReflexi [4] a na Facebooku. Člověk by čekal bouři rozměrů hurikánu, ale žádná nepřišla. Čím to? Akademickou obec nezajímá, kdo jí rektoruje? Anebo považuje tuto impíčmentskou aktivitu – po již několikrát opakovaných a nikdy nevyslyšených – výzvách k odstoupení rektora za další plácnutí do vody, které nebude mít žádné důsledky? Je akademická obec už unavená nekončícími spory anebo je jen obecně paralyzovaná covidem? Je v našich končinách odvolávání rektorů (a děkanů) tak neobvyklý proces (přinášející univerzitě navíc negativní medialitu), že na něj nechce nikdo raději ani pomyslet? Zvláště v situaci, kdy rektorský mandát Jaroslava Millera za několik málo měsíců vyprší?

Tento – termínový – argument proti současné snaze odvolat rektora se v diskusích objevuje často: „Myslím si, že odvolávat rektora v krizovém období, krátkou dobu před koncem jeho mandátu, je dost problematické…“, „snaha odvolat rektora není v tuto chvíli na místě…“, „…není za hranou právě v takovou chvíli zaměstnán univerzitu další eskalací?…“ [5] atd. Zkusme ale počítat: Stávajícímu rektorovi končí funkční období za rok a čtvrt a novému rektorovi i prorektorům bude trvat nejméně půl roku, než se zorientují ve své agendě. Dá se tedy očekávat, že se v provozu univerzity něco reálně změní zhruba za dva roky. Vydrží to univerzita tak dlouho? 

Ale co vlastně má univerzita „vydržet“? Vždyť se jí nedaří zle! Zástupci rektorátu stále opakovaně tvrdí, že „za posledních šest let se univerzita snad ve všech myslitelných ukazatelích dostala z lokální ligy na republikovou špičku“ [6], a také rektor ve svém posledním emotivním apelu Akademickému senátu znovu (pokolikáté už?) opakuje (ve spojení s VŠústavem) svou metaforu o „výkladní skříni české vědy“ [7]. S těmito stereotypními, paušálními tvrzeními podloženými občas nějakou chlubivou (v mimouniverzitním tisku patrně nejspíše placenou) kampaní ostře kontrastuje způsob řešení vědeckých podvodů na UP (o nichž D-Žurnál dosyta informoval), takže se zdá, že reálný obraz UP mnohem spíše vystihuje třeba článek Pavla Ludvíka A kde ty teď vlastně jsi? [8] Tvůrcům mediálního obrazu UP zřejmě stále nedochází, že průšvih, který způsobilo fabrikování výsledků v několika vědeckých článcích a zejména specifický způsob „řešení“ tohoto průšvihu na UP, nelze odčinit, spravit či zahlušit hromaděním pozitivních výsledků naší alma mater a doufat že se to v závěrečném součtu „nějak posčítá“ a nakonec „to hodí“ výsledek v pozitivních číslech. Neposčítá a nehodí. Naopak: do všech úspěchů lidí z UP (a já vůbec nepochybuji, že existují a že je jich mnoho a že jsou mnohdy opravdu skvělé) bude tenhle ostudně řešený průšvih vypalovat díru, i kdyby to měly být úspěchy na Nobelovu cenu.

V diskusích nyní, zdá se, převládá názor, že „za vším tady stojí kauza kolem VŠÚ“. Souhlasím: ovšem v tom smyslu, že Catrin – tedy snaha center a rektorátu založit a rozběhnout VŠústav na UP – není důvodem pro současnu aktivitu k odvolání rektora, nýbrž byla v posledních dvou třech letech hybnou silou, která vedla/nutila rektora (a další hráče) k akcím a projevům (a jejich medializaci), které teprve v součtu vytvořily masu důvodů pro zahájení procesu odvolání [9]. V tomto ohledu byl nápad na vytvoření Catriny skvělý! Nebýt jeho nikdy bychom se patrně nedozvěděli o falšování dat na některých pracovištích UP a o technikách, jakými se tato selhání dají napravit či alespoň zamluvit nebo zatajit (od likvidace whistelblowerů přes odmítání vydat data až po diskreditaci etické komise/všech komisí, které vyslovily „nevhodný“ názor). Nikdy bychom patrně neuvažovali o střetu zájmů, které na UP panují, „kam oko dohlédne“ [10], netušili bychom, kam až jsou tvůrci a zastánci VŠústavu (které jsme do té doby měli za slušné lidi a skvělé vědce) ochotni zajít při diskreditaci a likvidaci odpůrců (zejména děkana PřF, kterého obvinili z mnoha zločinů) a ergo bychom se neseznámili se závěry vnitřního auditu (skončil by nepovšimnut v šuplíku u rektora jako všechny předchozí), který naopak odhalil mnohé manažerské nepořádky a selhání rektorátu při správě UP a peněz daňových poplatníků, a netušili bychom, do jakých rejstříků jsou rektor a jeho prorektoři ochotni sáhnout, aby silou protlačili svou vizi a svůj způsob řízení univerzity.

Nepodaří-li se nyní odvolat rektora (včetně všech jeho prorektorů – s výjimkou statutárního zástupce, který musí univerzitu dovést k novým volbám), pak to bude (jak ostatně konstatuje Aleš Stejskal na FB) signál pro toto i příští vedení univerzity (a až dolů k vedoucím jednotlivých ústavů a kateder), že všechny výše popsané „metody a techniky vládnutí“ jsou legitimní a je jich možno v případě potřeby kdykoli užít. Pro celou akademickou obec to pak bude sdělení, že „těm nahoře“ všecko projde, že stačí mít funkci a moc a můžete si dělat úplně cokoli a že tedy nemá smysl (je to dokonce nebezpečné!) jakkoli se proti tomu bouřit: klasická totalitní mentalita. Očistný proces vyvolaný zakládáním Catriny by byl tímto zastaven, všechny pro univerzitu bolestné kroky minulých dvou tří let by neměly smysl, zůstaly by jen neošetřené, hnisající rány. 

Navíc se zdá, že vedení UP je v současné době do velké míry paralyzováno: v patu uvíznuvším jednáním o VŠú se začali (konečně) zabývat děkani fakult, senátem už neprojde jakýkoli návrh rektora formulovaný ad hoc, místo aby se rektorát snažil napravit nedostatky naznačené ve vnitřním auditu, vyčerpává se snahou prokázat, že „není platný/není hotový“ a chystá se zadat externí audit, mnohé normy platné na UP narážejí na nesoulad se zákonem, hrozí kolaps různých IT systémů spravujících důležitou agendu, neřeší se problémy, které by se řešit měly atd. – ale hlavně: vytratila se důvěra vůči současnému vedení UP. Namísto pocitu, který by měl mít zaměstnanec v průměrně úspěšné a normálně fungující instituci: nerozumám sice všemu, co dělají ti tam nahoře, ale věřím, že to s institucí a tedy i se mnou myslí dobře a při její a tedy i mé správě nedělají hrubé chyby a nedopouští se faulů, nastal pocit: jakou boudu to a nás zase šijí, buďme ve střehu!

V této situaci by zodpovědný šéf/manažer/vedoucí (prostě: zodpovědný zralý člověk) uznal svá manažerská i prostě lidská selhání v nelehké funkci (navíc v nelehké době) a odstoupil by sám. Jenže při pohledu na stále stejný způsob chování a vystupování čelných představitelů této univerzity a při čtení jejich recyklovaných textů se obávám, že nejsou schopni jakékoli sebereflexe a že tedy univerzitu neušetří dalšího bolestného kroku.


[1] Proč navrhuji odvolat rektora Univerzity Palackého – DISKUZNÍ ŽURNÁL

[2] Hanácké impíčment – DISKUZNÍ ŽURNÁL

[3] Spory na olomoucké univerzitě pokračují, přírodovědci chtějí odvolat rektora a Přijde UPOL o rektora? Přírodovědecká fakulta podala návrh na jeho odvolání (možná jich je i víc)

[4] https://www.zurnal.upol.cz/nc/reflexe/zprava-int/clanek/proc-navrhuji-odvolat-rektora-univerzity-palackeho/

[5] Různí diskutující na FB.

[6] Petr Bilík in https://olomoucka.drbna.cz/z-kraje/olomoucko/20838-prijde-upol-o-rektora-prirodovedecka-fakulta-podala-navrh-na-jeho-odvolani.html

[7] Rektorova senátní zdravice digitálními ústy paní prorektorky

[8] „A kde ty teď vlastně jsi?“ – DISKUZNÍ ŽURNÁL

[9] Tuto sumu prezentuje Michal Botur ve svém návrhu, takže ju zde nebudu revokovat. Proč navrhuji odvolat rektora Univerzity Palackého – DISKUZNÍ ŽURNÁL

[10] Střet zájmů, kam oko dohlédne