/MARTIN KUBALA/
Jakožto děkan jsem se musel vyjadřovat prakticky ke všem záležitostem na fakultě. S jednou významnou výjimkou, kterou byly volby do akademického senátu. Vždy jsem respektoval, že tento akt je výsostnou záležitostí akademické obce, která si volí své zástupce do tělesa, které je vůči děkanovi kontrolním orgánem. Dokonce v krajním případě, kdy se jednání děkana začne rozcházet se zájmy akademické obce, může senát navrhnout i děkanovo odvolání. Při jakémkoliv zásahu do tohoto procesu bych se okamžitě ocitl v hrubém střetu zájmů, který by narušoval základní principy, na kterých stojí akademická samospráva.
Bohužel pod vedením současného rektora Kohajdy eroduje kultura akademické samosprávy na UP rapidním tempem. Na středečním zasedání AS UP nejprve neprošel jeho návrh nového Statutu UP, který by znamenal značný posun od demokratické samosprávy k autokracii rektora s naprosto marginálními pojistkami proti jeho případné zvůli, zejména v otázkách nakládání s majetkem. Následně byl projednáván bod, týkající se právě proběhlých voleb do AS UP. V rámci tohoto bodu studentský senátor Jan Stehlík tlumočil stížnost jedné ze studentských kandidátek, že jsou její volební plakátky na dotčené fakultě strhávány, a to i z míst, kde plakátky jiných uchazečů visí. Z mého pohledu je to poměrně zásadní narušení férového průběhu voleb, bohužel na věcné projednání tohoto vcelku vážného problému vůbec nedošlo. Jako první se totiž přihlásil o slovo frustrovaný rektor a začal vyčítat senátoru Stehlíkovi jednu větu z jeho volebních tezí o tom, že jako senátor by chtěl, aby senát vymezil rektorovi nějaké mantinely při výkonu jeho funkce. Tím rozpoutal naprosto neadekvátní šikanózní smršť, kdy se do nebohého studenta začali pouštět další senátoři nebo zcela nepochopitelně třeba též děkan FF. Bohužel z celého senátu si významnější kredit za obranu studenta zaslouží snad jen senátor Mališ. Korunu všemu nasadil rektor v následné diskuzi, kde sdělil, že v případě úspěchu senátora Stehlíka byl připraven podat podnět na přezkum průběhu voleb.
Velký respekt zaslouží především senátor Stehlík, který se statečně bránil obrovské přesile, z pozice studenta je to opravdu obdivuhodné. Naopak palec dolů zaslouží jednoznačně rektor a domnívám se, že v těchto situacích by akademická obec neměla mlčet.
Je suis Stehlík !