TOMÁŠ FÜRST/
Před několika lety jsem na dŽurnálu psal o tom, že vysoká tolerance k podvodům ve vědě je problém. Článek tehdy končil tímto závěrem:• Tolerance k podvodům ve vědě je bohužel dosti vysoká, což vytváří prostředí, ve kterém se vyplatí to zkusit.• Když se zfalšovaný výzkum dobře trefí do společenské či vědecké poptávky, je velká šance, že bude publikován, a to i ve špičkovém časopise.• Zfalšovaný výzkum může zabíjet.
Jako příklad prvního bodu jsem citoval dnes již klasická díla z pera našich excelentů na CATRIN. Jako příklad druhého bodu jsem citoval české veřejnosti dodnes v zásadě neznámý skandál ze zfalšovanou studií ohledně hydroxychloroquinu, která vyšla v Lancetu a na které bylo založeno následné celosvětové tažení proti tomuto léku na COVID. A jako příklad posledního bodu jsem citoval švýcarského vědeckého kouzelníka Paolo Macchiariniho, který zabil několik pacientůpři zfalšovaném výzkumu ohledně kmenových buněk.
To jsem ještě nevěděl, že další příklad situace, kdy falšování vědy přímo ohrožuje pacienty, právě v přímém přenosu vytváří moje domovská univerzita. Skandál se zfalšovanou zdravotnickou dokumentací na olomoucké kardiologii je tak rozsáhlý, že pravděpodobně překryje i výkon našich borců na CATRIN. V pondělí 16. března vyšel na serveru Seznam zprávy článek, ze kterého vyplývá následující:• Téměř všichni pacienti, kterým byl v Olomouci v rámci mezinárodní studie Profid Ehra implantován kardio-defibrilátor, měli zfalšovanou zdravotnickou dokumentaci.• Vedení Fakultní nemocnice to ví již déle než rok, ale nepovažovalo za nutné ani to sdělit postiženým pacientům, ani podat trestní oznámení, ačkoliv „padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku nebo nálezu“ je přímo název trestného činu (§ 350).• Profesor Miloš Táborský, který vedl kliniku, na níž studie probíhala, byl sice z Fakultní nemocnice tiše propuštěn, ale nadále zastává pozici národního koordinátora výše zmíněné klinické studie, neboť není jasné, jestli se vůbec někdo obtěžoval do centrály Profid Ehra nahlásit, že došlo k rozsáhlému falšování dat.
Nahlédnutím na Web of Science lze zjistit, že profesor Táborský vykázal k dnešnímu dni 310 publikací (dotaz author= “TABORSKY M*“ and address = „OLOMOUC“). V některých letech se mu podařilo vykázat 30 publikací ročně, čímž úspěšně šlape na paty našim supermanům – kolegům Zbořilovi, Otyepkovi, Varmovi či Snášelovi. Většina jeho publikací se týká kardiologie a celkem 159 je jich afiliovánoUniverzitě Palackého (dotaz author = “TABORSKY M*“ and address = „PALACKY“). Miloš Táborský má samozřejmě profesuru z Univerzity Palackého.
Konstatuji tedy, že pro Univerzitu Palackého představuje vědecká činnost týmu vedeného kolegou Táborským zřejmě ještě větší problém než všechny předchozí skandály pracovníků CATRIN dokhromady. Holt s jídlem roste chuť a když akademická obec UP viděla, jak hladce prošlo falšování dat našim nano-excelentům, zřejmě na Lékařské fakultě přeřadili na vyšší rychlostní stupeň.
Odpustím si poznámku o tom, že jsem vám to říkal. Ale neodpustím si jedno doporučení. V této chvíli by UP měla usilovně pracovat na posilování veškerých kontrolních mechanismů, instalaci skutečně silné a nezávislé Etické komise a důsledném dořešení všech skandálů s falšováním vědy, což znamená i vyvození razantních personálních důsledků vůči delikventům.
Místo toho máme novým rektorem bez výběrového řízení jmenovaného doživotního ředitele CATRIN, za jehož vedení se na ústavu falšovalo, až se z přístrojových deníků kouřilo, kolegu Navaříka jmenovaného do Etické komise a na stole návrh na dramatické omezení kontrolní role Akademického senátu. Univerzita zatím usilovně předstírá, že se skandálem na kardiologii nemá nic společného.
Skutečně ztratila akademická obec Univerzity Palackého veškerou soudnost?