/Martin SchlossarEk/
Jakožto řadový člen akademické obce Přírodovědecké fakulty jsem si se zájmem přečetl oba na UP Reflexi [1, 2] zveřejněné otevřené dopisy senátorům AS UP. Z pozice bývalého (studentského) senátora naší fakulty musím říct, že dosluhujícím členům „velkého senátu“, kterým jsou dopisy určeny, jejich situaci ani trochu nezávidím. Umím si představit, že nad rámec „otevřených“ dopisů jim přišla celá řada dopisů adresných, a že některé z nich obsahovaly i podobně tvrdá vyjádření a výčitky, jako obsahuje třeba otevřený dopis Tomáše Fürsta [2].
Tuším, že pro dosluhující senátory je současná situace velmi frustrující. Z vlastní zkušenosti totiž můžu konstatovat, že být senátorem bývá občas velmi nevděčná role i za klidnějších okolností – (neplacená) funkce se bije s pracovními povinnostmi i ambicemi, stejně jako s osobním životem, do kterého dlouhá odpolední jednání mohou zasahovat. Přetížení senátoři (někdo dokončuje Ph.D., jiný zakládá rodinu, další pracuje na habilitaci nebo se snaží maximálně věnovat svým studentům, u mnohých se tyto a podobné faktory kombinují…) se musí rozhodovat, které navržené normy je nutno detailně nastudovat a analyzovat, a u kterých stačí spoléhat se na to, že jsou rozumné a dobře připravené, protože je obvykle rozumný a dobře připravený také předkladatel, kterým nezřídka bývá sám rektor (na fakultní úrovni děkan).
Přirozeně, ne vždy dokáží senátoři dobře odhadnout, kdy stačí „spoléhat se“, a není třeba „detailně studovat a analyzovat“ (v realitě ovšem není volba mezi těmito dvěma přístupy takto binární). Výsledkem hromadného podcenění situace, tj. „spoléhání se“, potom může být legislativní „zmetek“ viz [3], nebo rozhodnutí, se kterým nakonec ti, kteří pro něj hlasovali, nejsou ztotožnění (viz Tomáš Opatrný a jeho výrok z diskuze pod článkem 1: „Byli jsme svědky toho, jak senátoři, kteří odsouhlasili metodiku dělení financí, poté, co se dozvěděli výsledek, nepodpořili rozpočet podle této metodiky počítaný.“).
Takové lapsy se děly, dějí, a dít budou. Nemyslím si, že je správné je senátorům vyčítat až s takovou tvrdostí, jako to ve svém otevřeném dopise udělal Tomáš Fürst, v němž fakticky senátory ve věcech okolo ústavu obvinil z jisté formy zbabělosti (viz výroky „Necháte si líbit…“, „Mlčíte, podléháte nátlaku…“), a další aktéry, že používají „lživé argumenty“, tj. že lžou. Navrch lze pasáž o pomáhání některým lidem utéct z šetření etické komise PřF interpretovat i jako obvinění senátorů z aktivní podpory jakési strany zla.
V celé záležitosti jsem reálně v roli outsidera, který má jen ty informace, které jsou zveřejňovány na univerzitních platformách a v médiích. Můj úsudek tedy může být zkreslený nedostatkem informací, ale věřím, že se senátoři při rozhodování ve věcech okolo ústavu nechovali zle či zbaběle, ale že prostě nestíhali. Věřím, že nedocházelo ke lžím, ale že se spíše říkaly (snad nezáměrné) nepravdy a nepřesnosti. A ano, tipl bych si, že někteří senátoři hlasovali o statutu CATRIN UP v módu „spoléhání se“ v momentě, kdy měli být v módu „detailně studovat a analyzovat“. Pokud můj tip odpovídá realitě, je to samozřejmě špatně, ale vzhledem k tomu, jak dlouho se celá kauza táhne, a kolik času musela senátorům vzít, považuji za rozumné být v kritice takového selhání spíše zdrženlivý.
Dopisy a emaily, které k senátorům v posledních dnech směřují, nevznikly náhodou, ale byly vyprovokovány blížícím se hlasováním o novele Řádu o nakládání s majetkem. Kdybych byl v kůži dosluhujících senátorů, dal bych si v souvislosti s touto novelou pozor na to, abych hlasoval s chladnou hlavou, a nenechal se v takto strategické záležitosti vyprovokovat radikálně laděnými výroky z internetových diskuzí či dopisů k hlasování „natruc“. Především bych ale pečlivě zvážil, zda by nebylo nejrozumnější toto hlasování přenechat nově zvoleným senátorům. Na první pohled to vypadá jako alibismus, kdy bude nedořešený problém (vznik ústavu) přehozen na někoho jiného. Znovu podotýkám, že neznám všechny detaily ze zákulisí, ale argumenty z dopisu doc. Luhové [1] týkající se vágnosti normy ve mně vyvolávají dojem, že jejím schválením se problém CATRIN rozhodně neuzavře (jak by si asi dosluhující senátoři přáli), ale naopak může vyvolat další vleklé a ostré spory, které uzavření celé kauzy a usmíření mezi znesvářenými stranami ještě více oddálí. A to si snad nepřeje žádný z dosluhujících ani nově nastupujících senátorů, ani žádný jiný rozumný člen akademické obce UP.
Přeji dosluhujícím senátorům AS UP, aby na svém posledním zasedání 9. září rozhodli ve prospěch Univerzity Palackého v Olomouci.