/VÁCLAV HOŘEJŠÍ/
Před několika dny jsem zde zveřejnil souhrn informací o pravděpodobném poškození doktoranda dr. Gregora v souvislosti s kauzou zmanipulovaného výsledku v publikaci kolektivu vedeného prof. Zbořilem v JACS z roku 2007 (zde).
Chtěl bych nyní tento článek doplnit o některé podrobnosti:
- Níže uvádím znění výpovědi dr. Gregora, ze které, pokud vím, vycházela fakultní a Etická komise UP při prošetřování této záležitosti. Tento text obsahuje i důležitou odbornou pasáž, která může být relevantní pro objasnění kořenů celé kauzy.
- S dr. Gregorem jsem zhruba před třemi týdny osobně hovořil; udělal na mě velmi dobrý dojem – je to inteligentní, skromný a klidný člověk. Nepozoroval jsem u něj žádné známky pomstychtivosti; s povděkem ocenil omluvu, které se mu dostalo od děkana PřF. Pro mě je věrohodný, i když jej samozřejmě nelze považovat za objektivní nezaujatou osobu. Jeho líčení běhu událostí mi ale připadá konzistentní a v kontextu některých dalších informací velmi pravděpodobné. Ostatně ke stejnému závěru dospěla jednomyslně i Etická komise UP.
- Níže uvádím též Gregorovu reakci na „Stanovisko vedení Univerzity Palackého v Olomouci ke spekulacím ohledně obhajoby doktorské práce RNDr. Čeňka Gregora”
- Stejně jako děkan PřF (zde) shledávám závěr doktorského studia dr. Gregora poněkud anomálním:
- Existuje kvalifikované svědectví o tom, že prof. Zbořil nevykonával řádně své školitelské povinnosti (absence každoročních zpráv o postupu studia);
- Myslím, že nikdo nezpochybňuje, že důvodem neúspěchu první obhajoby byla nedostatečná úroveň disertace (všechny posudky negativní, jednomyslné hlasování komise);
- Při druhé obhajobě nebylo vůbec přečteno pozitivní hodnocení konzultanta doc. Machaly, který byl dr. Gregorovi přidělen místo změny školitele – viz též níže.
- Přes tři doporučující posudky při druhé obhajobě (Machala, Miglierini, Trávníček) a jeden negativní (Černík) komise rozhodla nakonec v neprospěch studenta. Je pozoruhodné, že ani posudek školitele (prof. Zbořila) není nijak negativní a vytýká pouze formální nedostatky (absence kopií publikací a uvedení autorského podílu; označení publikací, které tematicky nesouvisí s disertací).
- Jeví se jako pravděpodobné, že významnou roli při rozhodování komise hrálo upozornění na podvod, které jeden z členů komise označil za „hrubé porušení vědecké etiky“.
- Jako (snad dokonce hlavní) důvod negativního rozhodnutí komise byla uváděna absence druhé prvoautorské publikace, což však byl požadavek formálně neoprávněný.
- Dr. Gregor seznámil s podezřením o manipulaci tehdejšího děkana prof. Ševčíka (který toto potvrzuje). Ten o této věci hovořil s prof. Zbořilem a vybídl ho, aby tuto věc vyřešil (ten to ovšem popírá…); nic se ale nestalo.
- Existují rozporná svědectví o tom, zda a jak bylo během první a druhé obhajoby upozorněno na manipulaci v publikaci JACS: dvě osoby přítomné první obhajobě (doc. Hrbáč a doc. Nevěčná) potvrzují níže uvedenou výpověď dr. Gregora, zatímco též přítomný doc. Banáš ji popírá, právě tak, jak to činí přímo či nepřímo čtyři členové komise.
Myslím, že v tomto případě došlo mj. k nějakému systémovému selhání na UP (absence férového mechanismu obhajoby v situaci ostrého konfliktu mezi studentem a školitelem a potenciálně podjaté části komise).
Vyjádření dr. Gregora pro fakultní a Etickou komisi:
Dobrý den,
možná se rozepíši poněkud podrobněji, avšak domnívám se, že to takto bude vhodnější pro plné pochopení celého dění okolo mého studia a také záležitosti s „úpravou“ difrakčního XRD záznamu v článku JASC.
Doktorský program jsem začal studovat v r. 2006 a mým školitelem byl R. Zbořil, který mi sám tuto možnost nabídl. V podstatě jsem měl navázat na experimenty popisované ve zmíněném článku a pokračovat ve studiu katalytických vlastností oxidů železa, připravených za různých podmínek. Během studia jsem plnil předepsané náležitosti a ke dni 16.6.2009 jsem měl splněny všechny dílčí zkoušky, závěrečnou státní doktorskou zkoušku jsem úspěšně absolvoval 18.6. 2010.
První verzi disertační práce jsem R. Zbořilovi zaslal v říjnu r. 2009 a od té chvíle jsem jej mnoho měsíců marně žádal o přečtení, zhodnocení a zaslání případným oponentům. V březnu 2010 jsem do disertační práce doplnil některé nové poznatky a opětovně jsem jej žádal o spolupráci a umožnění obhajoby. Opět se mi však nedostalo žádné odezvy a v září 2010 jsem byl R. Zbořilem obviněn z hrubého porušení pracovní kázně. Domnívám se, že toto obvinění bylo nespravedlivé a pouze účelové – byl jsem obviněn, že v průběhu srpna jsem řádně nechodil do zaměstnání. Svým způsobem to byla bohužel pravda, avšak na svou obhajobu musím uvést, že to byla pravda poněkud pokřivená. Prováděl jsem se totiž především kinetická měření, což byla mnohdy časově a manuálně náročná práce. Nezřídka takový experiment probíhal několik dní a to v zásadě znamenalo navštěvovat laboratoř třeba i o víkendech nebo i několikrát za noc, tak aby kinetická křivka obsahovala ucelenou řadu experimentálních bodů. A samozřejmě, pakliže to aktuální situace dovolovala, tedy ve dnech kdy nebyl požadavek na provedení kinetického měření nebo ve dnech, kdy jsem neměl výuku, vybíral jsem si odpovídající volno. Takto fungovala nepsaná pravidla celá léta, nikdy se nepožadovalo žádné „papírování“ týkající se vybírání náhradního volna. Na jednu stranu jsem si byl vědom toho, že obvinění R. Zbořila je neprokazatelné (na univerzitě neexistovalo žádné zařízení, kontrolující příchody a odchody), na druhou stranu není dlouhodobě reálné pracovat v podmínkách, kdy je řadový zaměstnanec atakován a dehonestován svým nadřízeným. Proto jsem koncem roku 2010 dal výpověď a z univerzity odešel. Kromě toho mi R. Zbořil v říjnu 2010 zakázal používat přístrojové vybavení CVN (centrum výzkumu nanomateriálů), což následně vedlo ke znehodnocení mé dlouhodobější experimentální práce, týkající se degradace katalytické účinnosti oxidů železa.
Výše uvedené okolnosti mne nakonec dovedly k rozhodnutí požádat o změnu školitele. O situaci jsem informoval prof. RNDr. Jana Lasovského, CSs. a doc. RNDr. Taťjanu Nevěčnou, CSc., kteří v té době zastávali funkce předsedy a místopředsedkyně v oborové radě studijního programu „fyzikální chemie“. Oba jmenovaní tehdy bez výhrad podpořili mou žádost, bohužel však prof. Lasovský a doc. Nevěčná byli jediní, kdo situaci pochopili a žádost o změnu školitele doporučili ke schválení. Žádost jsem tedy v lednu 2011 postoupil tehdejšímu děkanovi Přírodovědecké fakulty, v únoru mi však byla doručena odpověď, že nebyly shledány důvody ke změně školitele…
Obdobně dopadla i má žádosti o prošetření okolností postgraduálního studia, kterou jsem tuším někdy v září 2011 adresoval PhDr. Zdeňkovi Červenkovi, tehdejšímu řediteli odboru kontroly MŠMT. Celé „prošetření“ proběhlo tím způsobem, že byla úředníky MŠMT zaslána rektorovi UP Olomouc žádost o prověření okolností mé stížnosti a rektor zpětně odepsal, že je vše v zásadě v pořádku a že nic nebrání dokončení mého studia…
Nicméně, alespoň jsem dosáhl toho, že R. Zbořil nějakým způsobem začal jednat. Mou disertaci zaslal k posouzení oponentům, kteří však (jak jinak, že) byli jeho kamarády, či přinejmenším dobrými známými a tedy disertaci k obhajobě nedoporučili – připomínky v posudcích např. poukazovaly na neaktuálnost práce (jistě, disertace byla Zbořilovi předložena v r. 2009, resp. v r. 2010 a oponenti ji do rukou dostali v r. 2012…). Nebo mi bylo vyčteno, že práce není v některých směrech tak úplně dotažena do konce (zákaz používat přístrojové vybavení znehodnotil několik měsíců mé experimentální práce, jak jsem již uvedl výše). Či vyjádření prof. Trávníčka, který některé pasáže disertační práce přirovnal k práci středoškolského studenta… musím podotknout, že jsem po celou dobu studia (mám nyní na mysli běžný bakalářský a následně magisterský stupeň) patřil k nejlepším studentům a získal jsem dva červené diplomy a má diplomová práce zvítězila v soutěži o cenu děkana… naznačuji tímto, že jsem se nepovažoval za úplného zoufalce, který je stěží schopen proniknout do tajů vědy.
Několik týdnů před termínem obhajoby mi dokonce telefonoval prof. Hobza (předseda komise) a navrhoval mi, abych od obhajoby ustoupil, neboť oponenti dis. práci k obhajobě nedoporučili. Na tento způsob jsem však nehodlal přistoupit, neboť jsem stále věřil, že budu schopen svou práci obhájit a připomínky komisi vysvětlit a objasnit. Při přípravě mé prezentace, jen několik dní před termínem obhajoby, jsem si povšiml výrazné podobnosti jednoho XRD záznamu v disertační práci Martina Heřmánka (hlavní autor článku v JACS) a XRD záznamu v onom článku. Oba obrázky sice měly jiný poměr výšky a šířky, přesto však podobnost byla velmi nápadná. Obrázky jsem si naskenoval, upravil jejich šířku, tak aby byla u obou verzí shodná a přiložil k sobě pro posouzení. V tu chvíli mi bylo jasné, že obrázek v článku je upravenou (zmanipulovanou) verzí obrázku z disertace M. Heřmánka. A také mi okamžitě došlo, že se nejedná jen „estetickou“ úpravu, aby difrakční záznam amorfního oxidu železitého vypadal dostatečně „dobře“, ale že přítomnost zbytků šťavelanu (prekurzoru výsledného materiálu, tedy Fe2O3) zcela zásadně mění závěr vyslovený M. Heřmánkem a R. Zbořilem (ano, jsem spoluatorem, ovšem prováděl jsem kinetická měření dodaných vzorků, aniž bych něco věděl o jejich složení). O co tedy jde – připravovala se sada oxidů železitých za různých podmínek – vzorky se navzájem lišily plochou povrchu, ale jinak byly v zásadě totožné – vždy byl výsledným produktem kalcinace krystalický oxid železitý (hematit) a různým plochám povrchu také odpovídala i jejich katalytický aktivita. Zjednodušeně lze konstatovat, že čím větší byly částice hematitu, tím byla jejich plocha povrchu menší a tím bylo k dispozici méně prostoru pro průběh heterogenní katalýzy – velmi jednoduchý a logický princip. Nejvyšší katalytická aktivita pak byla naměřena u vzorku D, jehož plocha povrchu činila 337 m2/g. Bylo tedy překvapivé, že aktivita vzorku A, jehož plocha činila 401 m2/g, byla naopak nejnižší – v článku je toto nečekané chování přisouzeno kvalitě povrchu – zatímco všechny předešlé oxidy byly víceméně krystalické, oxid označený „A“ byl již amorfní – ještě se zde nestačila vytvořit krystalová mřížka, provazující jednotlivé atomy. Závěr tedy zněl – krystalické formy oxidu železa jsou dobrými katalyzátory, ty amorfní nikoliv. Bylo by to logické – nebýt zbytků šťavelanu, neboť můj výzkum prokázal, že i velmi malé množství přidaného šťavelanu do katalytické směsi výrazně snižuje rychlost katalýzy. Již pouhá 2 % přítomného šťavelanu snižuje rychlost cca o 70 %!! A dle mých výpočtů by jej mohlo v dotčeném vzorku být cca 4 – 5 %… Tedy závěr prezentovaný v JACS je nesprávný a chybný…
A tímto jsem se možná dostal i k vysvětlení nečekané změny chování R. Zbořila v září r. 2010. Byl mým školitelem, a i když jsem jej nedokázal přimět k zhodnocení mé disertace (jak jsem psal výše, první verzi měl k dispozici od r. 2009), přesto jsem jej při několika setkáních informoval o průběhu experimentální práce a o získaných výsledcích… a samozřejmě jsem jej také informoval o změně chování katalyzátorů po přídavku malého množství šťavelanu železnatého (jak již víte, výchozího materiálů při přípravě oxidů). Zřejmě tehdy pochopil, že mé výsledky mohou ohrozit jeho slavný článek – připomínám, že v té době jsem ještě nic netušil o manipulaci s daty. A nejednalo se jen o experimenty s přídavkem prekurzoru – dalším důležitým faktorem byla i situace, že jsem nedokázal (logicky) opětovně připravit vzorek, jenž by svým složením odpovídal vzorku „A“ v JACS – a opakovatelnost experimentů ve vědě je klíčová, že? Postupoval jsem při přípravě v souladu s postupem uvedeným v JACS, avšak vždy moje vzorky obsahovaly výrazné zbytky šťavelanu. Pakliže jsem nepatrně pozměnil podmínky kalcinace, tak abych se šťavelanu zbavil, zase už byl výsledným materiálem oxid s krystalickou strukturou, tedy nikoliv amorfní oxid. Jinak řečeno, nebylo možné připravit čistý, amorfní oxid železitý. Podotýkám, že o přípravu jsem se pokoušel opakovaně a vždy neúspěšně. Domnívám se tedy, že poté co se R. Zbořil dozvěděl o mých experimentech, které do značné míry rozporovaly jeho tvrzení v JACS, rozhodl se mne zbavit tou obecně nejúčinnější cestou – cestou dehonestace, očerňování, či zesměšňování.
Ale zpět k první obhajobě…jak už jsem psal výše, důkaz o manipulaci jsem objevil jen pár dní před termínem obhajoby. Nebyl prostor k přepracování celé disertace, nicméně své zjištění jsem narychlo zapracoval do powerpointové prezentace – a s důkazy o falšování jsem následně veřejně seznámil komisi, v čele s prof. Hobzou. Nepředpokládal jsem, že by mi tato zveřejněná informace pomohla obhájit disertaci, právě naopak, byl jsem si vědom toho, že R. Zbořil udělá vše proto, aby mou práci definitivně zlikvidoval. Ale doufal jsem alespoň, že on sám nebo někdo další z přítomných učiní nějaké kroky k objasnění nepravdivosti údajů v JASC. Obhajoba tedy dopadla tak jak dopadla – neúspěšně, nicméně byl jsem vyzván k aktualizaci práce, literárních odkazů a k doplnění experimentální části. Což jsem tehdy pokládal za malé vítězství, neboť připomínky byly vcelku snadno splnitelné. Doplnil a aktualizoval jsem rešerše, provedl sadu experimentů (jež byly v r. 2010 znehodnoceny zásahem R. Zbořila), přepracoval jsem disertaci a předložil ji R. Zbořilovi k posouzení. Nutno dodat, že po všech výše popsaných roztodivnostech, provázejících mou snahu o obhajobu, mi byl alespoň přidělen tzv. konzultant (doc. Machala), se kterým jsem dále bez problémů spolupracoval při vypracovávání nové verze disertace. On sám disertaci hodnotil kladně, bohužel jeho hodnocení nebylo při druhé obhajobě přečteno ani žádným jiným způsobem předloženo komisi – jakoby neexistovalo.
K druhému pokusu – dva ze tří oponentů doporučili práci k obhajobě (i když s jistými výhradami), třetí oponent, doc. Černík ji nedoporučil. Tento druhý pokus proběhl v r. 2013 a domnívám se, že jsem bez problémů dokázal odpovědět na všechny odborné otázky, jež padly v průběhu obhajoby a že celá disertace doznala požadovaných změn, ať už se jednalo o aktualizaci rešerší, či o doplnění práce o další sadu experimentů. Domnívám se, že v zásadě mé práci nebylo co vytknout, přesto komise hlasovala tak nějak podivně. Pokud si dobře vzpomínám, jeden hlas byl pro, jeden proti a zbytek komise (nečekaně?) se zdržel hlasování. Vzpomínám si také, že jeden (externí) člen komise chyběl, nicméně myslím, že tato skutečnost by výsledek neovlivnila…i když kdo ví? Velmi na mne také zapůsobilo jednání doc. Nevěčné, která byla přítomna v publiku a kterou jednání komise natolik rozhořčilo, že povstala a velmi důrazně se postavila na mou stranu a komisi vyčetla její přístup a chování…to mne tehdy velmi potěšilo. A ovšemže, i při této druhé obhajobě jsem prezentoval možnou manipulaci s daty v článku JACS. A něco pro zasmání – po letech jsem se dozvěděl, že např. prof. Trávníček do zápisu uvedl, že prezentací důkazů o možné manipulace s daty jsem se dopustil velmi neetického jednání…co dodat? Dokresluje tato tragikomická poznámka dostatečně prostředí na UP Olomouc? Snad ano.
Někdy na podzim loňského roku jsem se náhodou dozvěděl o některých událostech, které v té době poněkud jitřily atmosféru na přírodovědecké fakultě UP – a v této souvislosti jsem zjišťoval, jak vlastně nakonec dopadlo mé oznámení o možném podvodu v článku JACS. A nebyl jsem překvapen, když mi bylo řečeno, že mnou předloženými důkazy o manipulaci s daty se nikdo nezabýval, tím měně pak korespondenční autor článku prof. Zbořil. Obrátil jsem se tedy na současného děkana př. fakulty, doc. Kubalu a i jemu jsem důkazy předložil. Pak jen již následovalo prošetřování příslušnou komisí, která konstatovala, že XRD záznam byl opravdu „upraven“, avšak není možné objasnit, kdo se této manipulace dopustil.
Malá poznámka pod čarou – v době kdy jsem objevil popisovanou nesrovnalost, první komu jsem telefonoval byl M. Heřmánek – autor disertace, kde se vyskytuje původní, ještě neupravený XRD záznam a zároveň první autor sporné publikace. Přiznal mi tehdy do telefonu onu „úpravu“, řekl mi, že na toto jednání není pyšný a že „úprava“ byla provedena na přímý pokyn R. Zbořila – bohužel však neexistuje možnost, jak tuto skutečnost prokázat. Nicméně, osobně považuji za nepřímý důkaz viny R. Zbořila i to, že ačkoliv se o manipulaci ode mne dozvěděl v r. 2012, neučinil celá léta vůbec nic pro nápravu…
Budete-li chtít, mohu vám oskenovat a zaslat vyjádření M. Heřmánka, když byl příslušnou vyšetřovací komisí osloven k vysvětlení záležitosti s XRD daty. Toto jeho písemné vyjádření mám k dispozici – myslím, že vhodně dokresluje atmosféru a podmínky, tvořené osobou R. Zbořila v tehdejších kolektivech, jež spadaly do jeho působnosti.
A ještě jedna malá perlička na závěr – před několika týdny se konalo zasedání vědecké rady Př. fakulty. Na tomto zasedání se mimo jiné probírala záležitost okolo článku JACS a jednání byl přítomen i majitel firmy, ve které pracuji (pracoval jsem) – ing. Žák. Jak jsem se později dozvěděl, vedl poměrně dlouhý a důvěrný rozhovor s R. Zbořilem. Dle všeho se znají již delší dobu a spolupracují v rámci nějakého programu o propojení vědy a byznysu. Výsledkem bylo mé předvolání na „kobereček“ k panu Žákovi, vyslechnutí spousty nadávek a invektiv, mé prásknutí dveřmi při odchodu a konečně i sepsání výpovědi – neboť nemohu pracovat pro osobu, která schvaluje podvod, uráží mne a odmítá vyslechnout mé argumenty. Jen pro pořádek – udělal bych to znovu, i kdybych věděl, že mne čeká ztráta zaměstnání. Jsem totiž tvrdohlavý.
Spousta informací se do tohoto (poměrně dlouhého – omlouvám se za to) textu nevešlo, ale bude-li z vaší strany zájem, rád tyto chybějící informace doplním, či upřesním.
S pozdravem
Čeněk Gregor
Reakce dr. Gregora na „Stanovisko vedení Univerzity Palackého v Olomouci ke spekulacím ohledně obhajoby doktorské práce RNDr. Čeňka Gregora“.
Dnes jsem si na stránkách UP Olomouc přečetl text s titulkem „Stanovisko vedení Univerzity Palackého v Olomouci ke spekulacím ohledně obhajoby doktorské práce RNDr. Čeňka Gregora“. A při té příležitosti jsem si nemohl nevzpomenout na motto Diskuzního Žurnálu, vyjádřené současným rektorem Jaroslavem Millerem „Univerzity by měly být garanty nezkresleného informačního toku…“
Bohužel se však domnívám, že ono „Stanovisko…“ podává čtenářům právě naopak poněkud zkreslené a neúplné informace. A tato situace mne vede k sepsání tohoto textu. Nejprve se tedy budu věnovat prvnímu odstavci části „Zdůvodnění“. Je zde konkrétně uvedeno následující: „Ze zápisu první neúspěšné obhajoby disertační práce RNDr. Čeňka Gregora nevyplývá, že by v jejím průběhu dne 18. května 2012 doktorand upozornil na jakoukoliv manipulaci s daty. K tomuto upozornění došlo až na druhé obhajobě dne 10. června 2013, jak plyne ze standardního zápisu. Z tohoto dokumentu je též zřejmé, že předseda komise požádal doktoranda, aby upřesnil a konkretizoval svá tvrzení, což doktorand bohužel neučinil…“
Ano, v zápisu z prvníobhajoby není o mé prezentaci zmanipulovaných dat žádná zmínka. To však neznamená, že jsem o tomto tématu nehovořil, neboť jsem hovořil a snímky původního i upraveného XRD záznamu byly uvedeny v powerpointové prezentaci. Obrázky jsem doprovodil konkrétně slovy:
„…Toto je obrázek z článku v časopisu JACS, o kterém jsem před chvílí hovořil a XRD spektrum sporného katalyzátoru. Zde toto spektrum vidíme v lepším zvětšení. Ale zdá se, že záhada je vyřešena…před deseti dny jsem objevil tento záznam, tedy původní, ještě neupravené spektrum jakoby amorfního oxidu železitého, kde jsou přítomny píky náležející šťavelanu. Toto originální spektrum se nachází v této disertační práci na straně 61…“ – disertační práci M. Heřmánka jsem měl při obhajobě na stole a členům komise jsem ji ukázal. A jak si může tak prachbídný student jako já pamatovat přesné znění něčeho, o čem hovořil před sedmi lety? Inu, nemám sice časosběrnou paměť, avšak při přípravě na obhajobu jsem si vytvořil wordovský dokument, do něhož jsem si zapisoval text k jednotlivým snímkům prezentace. V některých věcech jsem přepečlivý. A soubor mám dodnes uložený – ve vlastnostech tohoto souboru lze dohledat, že k poslednímu uložení došlo 12.5. 2012 – tedy týden před první obhajobou. A ovšemže Etické komisi jsem předložil i další důkazy, podporující mé tvrzení. Zřejmě byly tyto předložené důkazy natolik pádné, že v Usnesení EK je napsán konkrétně následující text: „…Ze strany Prof. RNDr. Radka Zbořila, Ph.D. došlo k porušení Etického kodexu UP podle části III … Nečinností od r. 2012, kdy ho o manipulaci s daty prokazatelně informoval RNDr. Č. Gregor při 1. a 2. obhajobě své dizertace a ústně i Prof. RNDr. J. Ševčíka, CSc., tehdejšího děkana PřF UP…“
Vidíte vážení čtenáři ten „drobný“ rozdíl mezi „Stanoviskem vedení UP Olomouc“ a „Usnesením EK“? Já tedy ano a není mi zcela jasné, proč vedení UP Olomouc zcela ignoruje tak závažný dokument, jako je Usnesení EK. Mohu se jen s úsměvem domýšlet, proč tomu tak je. A úsměv zmiňuji proto, že jsem zažil doby, kdy protinázory oficiálním stanoviskům byly v podstatě zakázané a také mnohdy trestané. Dnes sice nezmohu nic proti všeobjímající síle finančních toků, avšak alespoň se mohu svobodně vyjádřit k něčemu, s čím nesouhlasím. Ale zpět k textu „Stanoviska vedení UP“. Předchozí řádky byly věnovány situaci okolo první obhajoby. Ve vztahu k druhé obhajobě je ve „Stanovisku“ uvedeno, že předseda komise mne žádal, abych upřesnil a konkretizoval své tvrzení, což jsem prý neučinil. I zde jsem nucen konstatovat, že text „Stanoviska“ je nepřesný a zavádějící. Cituji ze záznamu druhé obhajoby: „…Dále se diskuze zúčastnil prof. Otyepka, který chtěl po studentovi vysvětlení nemonotónnosti spektra (závislosti rychlostní konstanty na ploše povrchu). Po tomto dotazu Dr. Gregor vystoupil s tvrzením, že někdo manipuloval s daty, která jsou součástí článku uveřejněného v časopise JACS, kde je Dr. Gregor uveden jako spoluautor. Prof. Otyepka na toto tvrzení okamžitě reagoval a chtěl vědět, kdo konkrétně s daty manipuloval a zda bylo manipulováno s daty v práci studenta, či ve zmíněném článku. Na to Dr. Gregor pouze odpověděl, že v jeho práci žádná zmanipulovaná data nejsou a co se týče článku, tam nemůže jmenovat žádné konkrétní osoby…“
Tak tedy…není pravda, že mne předseda komise prof. Hobza požádal o upřesnění a konkretizaci mých tvrzení. Jediný dotaz týkající se zmanipulovaných dat v článku JACS byl přednesen prof. Otyepkou a byl přednesen tak, jak je uvedeno v zápise – byl jsem dotazován na osobu, která „úpravu“ grafu provedla, nikoliv na zdroj původního, neupraveného XRD záznamu (disertační práce M. Heřmánka). Pochopitelně jsem nemohl označit žádnou konkrétní osobu, neboť jsem netušil, kdo úpravu provedl a netuším to ani dnes. Avšak byl-li bych tázán na zdroj původních dat, ovšemže bych jej uvedl. Pokusme se na chvíli zapojit ten úplně obyčejný „selský“ rozum…domnívá se snad někdo, že bych veřejně prezentoval podezření z manipulace s daty ve vědeckém článku (doplněné obrázky grafu původního a také toho s umazanými píky šťavelanu) a potom odmítal uvést, o jaká data se jedná a odkud čerpám informace o originálním záznamu? Nebylo by takové jednání, řekněme, hloupé až slabomyslné? I s posledními zbytky mozkových závitů jsem schopen si uvědomit, že vznesení takto závažného podezření a odmítnutí uvedení dalších podrobností, by muselo nutně být vnímáno jako akt naprostého zoufalství, jež by vedlo jen k mému vlastnímu zesměšnění. A je někdo schopen mi sdělit důvod? Důvod, proč bych odmítal sdělit, že původní, neupravený XRD záznam se nachází v disertaci M. Heřmánka? Považuji za zcela logické a samozřejmé při odhalení nesrovnalosti mezi velmi podobnými záznamy uvést, odkud čerpám informace. Každý, včetně mne, si musí být vědom toho, že v opačném případě by celé tvrzení takříkajíc stálo „na vodě“. A doufal-li jsem, že R. Zbořil, jakožto korespondenční autor dotčeného článku se bude mým podezřením zabývat, pak opět logicky jsem musel uvést zdroj původního, neupraveného záznamu.
Leckdo by mohl namítnout, že přesto, že jsem na původ originálního grafu nebyl dotazován, mohl jsem jej uvést i bez dotazu. Správně. Jenže já konal v přesvědčení, že členové komise vědí, o čem hovořím, neboť u první obhajoby jsem téměř totožné komisi zcela zřetelně a konkrétně uvedl všechny podrobnosti, jež mi byly známy.
Mohu-li shrnout výše uvedené, musím za sebe konstatovat, že „Stanovisko vedení UP Olomouc“ vychází především z vyjádření (dopisu) členů komise mé obhajoby a nebere zřetel na „Usnesení EK“ a také na další fakta.
Dále považuji za nutné se vyjádřit k některým tvrzením, uvedeným v dopise členů komise obhajoby (odkaz na text dopisu členů komise je uveden pod „Stanoviskem vedení UP Olomouc“). A to i přesto, že jsem si vědom značné přesily, vůči mé osobě. Nebo právě proto.
- Již u první obhajoby v květnu 2012 jsem ve své prezentaci upozornil na možnou manipulaci s XRD záznamem v časopise JACS
- Taktéž jsem uvedl zdroj původního, ještě neupraveného grafu (disertace M. Heřmánka)
- U druhé obhajoby nepadly opakované dotazy, o která data se jedná a kdo s daty manipuloval, padl dotaz jediný, a to od prof. Otyepky (viz výše)
- O jaká data se jedná, jsem doložil u obou obhajob zcela konkrétně – formou obrázku XRD záznamu z disertace M. Heřmánka (neupravený záznam) a obrázku z časopisu JACS (upravený záznam). Oba grafy byly v prezentaci umístěny pod sebe, aby bylo možno jasně porovnat obě křivky.
Úsudek nechť si učiní každý čtenář sám.
Čeněk Gregor