/MARTIN KUBALA/
Akademický senát UP minulý týden rektorovi schválil nový statut univerzity. Jeho návrh byl již na stránkách dŽurnálu stručně komentován zde a zde. Senát se tím dobrovolně zbavil většiny svých podstatných schvalovacích pravomocí týkajících se rozpočtových záležitostí, nakládání s majetkem nebo legislativy a otevřel dokořán dveře možnosti nekontrolovaně drancovat univerzitu. Senát tím de facto odhlasoval svou zbytečnost – s jen mírnou nadsázkou se dá říci, že senátorům zbylo už jen právo pojídat chlebíčky a odvolat rektora. Bohužel tímto senátoři zbavili práv celou akademickou obec, od níž získali mandát a jejíž zájmy měli zastupovat, i fakultní orgány, které by měly zajišťovat hlavní poslání univerzit, tedy vzdělávání studentů na fakultách. Je to škoda, protože tam ještě mohli být lidé, kteří chtěli univerzitu nějak rozvíjet.
Společenství je společenstvím proto, že lidé, kteří jej tvoří, nejsou jen součtem jednotlivců, ale mají něco společného, typicky nějaké hodnoty nebo zájmy, a v případě potřeby se navzájem podpoří. Na jednání, které je v rozporu s oněmi sdílenými hodnotami, společenství reaguje způsobem, který vede k nápravě nebo vyobcování narušitele.
Hlasování senátorů vnímám jako projev naprosté apatie: akademická obec UP je zjevně tak zmrzačená, že už nereaguje vůbec na nic. Na UP bylo v posledních letech bez následků překročeno tolik červených linií, že se dá bez nadsázky říci, že UP už přestala vnímat červenou barvu. Alternativně se to dá formulovat i tak, že obec už nemá žádné hodnoty, které by byla ochotna hájit, z čehož plyne, že netvoří společenství. V posledních letech jsme opakovaně svědky toho, že většina ostatních fakult je ochotna vůči přírodovědcům postupovat naprosto devastujícím způsobem, takže o nějaké vzájemné podpoře taky nemůže být řeč. Až zvráceně působí to, že ve většině případů z toho ty ostatní fakulty nic moc nemají, nezřídka senátoři hlasují tak, že je to ke škodě nejen přírodovědecké, ale i jejich domovské fakulty. Na univerzitě se ve velkém falšují data, doktoři falšují zdravotní dokumentaci, aktiva mizí do soukromých firem, z rektorátu bez vysvětlení mizí lidi jak za Stalina, kandidatura rektora do senátu ukazuje, že při volbě podvedl volitele – a nic. Už si opravdu nedovedu představit, co by se muselo stát, aby senátoři využili své poslední právo a začali odvolávat rektora.
Akademická obec UP ve smyslu společenství tak už ztratila svou podstatu. Jediné, co mají lidé na UP společného, je IČO zaměstnavatele na pracovní smlouvě – a to je málo. Asi je příznačné, že tím, kdo se ozval proti rektorově kandidatuře do Senátu, je spolek dnes už převážně emeritních profesorů, čili generace, která ještě nějaké hodnoty vyznávala. Zřejmě do učebnic vstoupí, jak rychle se degradace poměrně robustní instituce může odehrát. Ještě když rektor Miller prohlásil, že demokracie do vědy nepatří, tak to vzbudilo silně negativní reakci a rektor svou pozici nakonec neustál. Po šesti letech rektor předloží návrh na úplné zrušení demokracie na univerzitě – a senát to velkou většinou v klidu schválí. Opravdu již nevidím, proč nazývat zaměstnance UP společenstvím. Žádné společné sdílené hodnoty nevidím a vyvstává tak otázka, proč má být tato skupina lidí udržovaná pod společným IČO.