/JIŘÍ FIALA, INGEBORG FIALOVÁ-FÜRSTOVÁ, TOMÁŠ FÜRST, IVO JIRÁSEK, MARIE KRAPPMANN, JIŘINA MENŠÍKOVÁ, MILOŇ POTMĚŠIL, MARIE SOBOTKOVÁ, JAN SOUBUSTA, MARTIN ŠTAINER, JINDŘICH ŠTREIT, DAVID UHER, OLDŘCH ULIČNÝ, JAN VIČAR, ZDEŇKA VYCHODILOVÁ/
Rektor Univerzity Palackého Michael Kohajda oznámil kandidaturu do Senátu Parlamentu České republiky. Ačkoliv je formálně nestraník, jeho politická kariéra je spojená s KDU-ČSL. V minulém funkčním období byl na návrh KDU-ČSL na kandidátce SPOLU zvolen poslancem do PS ČR a dle portálu Hlídač státu posílá této straně každoročně dary. Nyní kandiduje jako nestraník opět na návrh KDU-ČSL s podporou ODS, Pirátů a TOP 09 do Senátu. To je z mnoha důvodů zjevný problém. Ne proto, že by akademik neměl mít politické názory. Existuje však hranice mezi účastí ve veřejné debatě a aktivním vstupem nejvyššího představitele univerzity do stranické politické soutěže.
Jedním ze základních pilířů polistopadového fungování vysokého školství v České republice je důsledná apolitizace univerzit. Rektor je reprezentantem akademické obce univerzity, politik je reprezentantem určitého politického proudu. Pokud se tyto reprezentace protnou v osobě jednoho funkcionáře, je to neslučitelné s politicky neutrálním postavením univerzity. Už to, že Michael Kohajda ve své osobní kampani výslovně vyzdvihuje „zkušenosti z řízení Univerzity Palackého“, je zneužitím kreditu univerzity v politickém boji. Politizace univerzity je principiálně nepřijatelná bez ohledu na to, které politické strany se týká.
Navíc byla otázka souběhu funkcí otevřena už před volbou rektora. Na dotaz členky Akademického senátu UP, kterých funkcí by se kandidáti po zvolení vzdali, je v oficiálním zápisu u Kohajdy výslovně uvedeno, že je poslancem a „domnívá se, že by nebylo možné, aby šel znovu do voleb“. Současně zdůraznil, že „práce rektora je prioritou“. Veřejné ujištění před volbou má svou váhu: ti, kteří podle něj rozhodují, mají právo očekávat, že se na ně mohou spolehnout. Dnes Kohajda do parlamentních voleb znovu jde. Lze namítnout, že tehdy šlo o Poslaneckou sněmovnu a nyní o Senát. Podstatou tehdejší otázky však nebyl rozdíl mezi dvěma komorami Parlamentu, ale slučitelnost vedení univerzity s dalšími významnými funkcemi.
Dalším podstatným aspektem je, že akademická obec při volbě legitimně očekávala, že rektor bude naplno pracovat pro univerzitu. Aktuálně má Michael Kohajda na UP úvazky v celkové výši 1,5, měl by tedy pro univerzitu pracovat 12 hodin denně. S ohledem na to, kolik času věnuje své předvolební kampani, tak zjevně slibované pracovní úsilí nevyvíjí. Obdobně voliči v senátních volbách legitimně očekávají, že zvolený senátor bude naplno pracovat ve prospěch občanů ve svém volebním obvodu. Jak funkce rektora, tak funkce senátora jsou lukrativně placené veřejné funkce. Tříštění pracovní kapacity funkcionáře je neseriózní vůči oběma skupinám voličů, přičemž zjevnou motivací je kumulace veřejných mzdových prostředků ve prospěch jedné osoby.
Proto je namístě jednoduchá výzva:
Pane rektore, vyberte si!
Buď chcete politicky neutrálně reprezentovat Univerzitu Palackého v celé její názorové rozmanitosti, nebo chcete vstoupit do parlamentní politické soutěže a ucházet se s podporou některých politických stran o senátorský mandát. Obojí je legitimní. Spojovat obě role však legitimní není. Pokud chcete být politikem, rezignujte na funkci rektora Univerzity Palackého.
Jiří Fiala
Ingeborg Fialová-Fürstová
Tomáš Fürst
Ivo Jirásek
Marie Krappmann
Jiřina Menšíková
Miloň Potměšil
Marie Sobotková
Jan Soubusta
Martin Štainer
Jindřich Štreit
David Uher
Oldřch Uličný
Jan Vičar
Zdeňka Vychodilová