/MARTIN KUBALA/
Tento článek vznikl na základě opakovaných dotazů kolegů, kteří nechápou, proč, když odvádějí dobrou práci a příjmy univerzity rostou, má jejich pracoviště v rozpočtu dostat významně méně peněz. Odpověď je jednoduchá – je to logický výsledek anti-managementu, který na Univerzitě Palackého zavádí rektor Kohajda. Pojďme se na to podívat po jednotlivých kapitolách.
Ukazatel A
V ukazateli A dostává univerzita od MŠMT peníze na vzdělávání studentů. MŠMT určuje normativ (tj. výši finančního příspěvku na jednoho studenta) a koeficienty ekonomické náročnosti (KEN), které zohledňují, že při vzdělávání studentů v některých studijních programech je potřeba např. vybavit operační sály, laboratoře, nakoupit chemikálie apod. a kterými by se měl normativ pro studenty v daném studijním programu násobit. MŠMT již před lety zafixovalo podíly jednotlivých univerzit na ukazateli A se vcelku rozumnou argumentací, že nemáme soutěžit o nabrání co největšího počtu studentů, ale máme se zaměřit na zvyšování kvality. Toto jsme ještě donedávna drželi i na UP s jedinou drobnou úpravou, kdy se v roce 2021 ostatní fakulty vzdaly části svého přídělu a solidárně souhlasily s navýšením podílu FZV, přičemž nové hodnoty byly zafixovány do dalších let.
V návrhu letošní metodiky je tomu jinak. Část prostředků se má rozdělit bez zohlednění KENů jednotlivých studijních programů, což poškodí fakulty zajišťující studijní programy s vyššími KENy. Svou podstatou tento nápad odpovídá představě, že by chemici měli studentům zkumavky jen ukazovat na fotkách a budoucí lékaři by se měli vzdělávat jen pomocí anatomického atlasu. Rektoru Kohajdovi a všem, kteří vedení svou hamižností tento systém dělení finančních prostředků podporují, nezbývá než popřát, aby o ně jednou pečovali lékaři či zdravotní sestry vzděláni tímto způsobem, nicméně daňový poplatník v tom těžko bude hledat něco společensky přínosného a bude to silný argument pro omezení financování vysokého školství.
Druhou podstatnou změnou je rozfixování výše podílů jednotlivých fakult. Do výpočtu nových podílů má vstoupit jednak rozdělení tzv. kohezního fondu, který univerzita dostala jednorázově v roce 2024 a který s ukazatelem A nemá vůbec nic společného. Podstatné je, že při jeho dělení byly definitoricky vyloučeny PřF a LF, takže nyní se má definitoricky snížit podíl těchto fakult na ukazateli A. Dále pak má být zohledněno navýšení počtu studentů, což znamená otevření Pandořiny skříňky. Část prostředků nazvána jako fixní totiž přestává být fixní a metodika motivuje fakulty k nabírání co největšího počtu studentů. Důsledky jsou snadno dovoditelné. V optimálním případě všechny fakulty budou nabírat vyšší počty studentů stejným tempem, podíly fakult se tedy nezmění, jen za stále stejně peněz budeme všichni dělat více práce. Pokud by snad na nějaké fakultě byl management rozumnější, než je ten na rektorátu, a odmítl se tohoto sebedestruktivního závodu zúčastnit, pak procentuální podíl této fakulty na univerzitním dělení klesne a pro tuto fakultu bude platit, že její pracovníci budou dělat stejně práce za méně peněz. To je dokonalý lose-lose model. Dalším důsledkem bude, že vzroste počet studentů připadajících na jednoho akademika, což samozřejmě zhorší kvalitu studia a také hodnocení univerzity v mezinárodních žebříčcích, kde se tento parametr sleduje jako ukazatel kvality.
Ukazatel K
K znamená kvalitu a ukazatel K slouží jako navýšení prostředků na vzdělávání studentů (v terminologii metodiky UP zdroj /11) ve studijních programech na fakultách, které se starají o rozvoj podnětného studijního prostředí. MŠMT s různými váhovými faktory hodnotí studijní úspěšnost, mezinárodní mobility, zaměstnanost absolventů, výsledky vědecké a umělecké, studia v cizím jazyce, externí příjmy a počty zahraničních akademických a vědeckých pracovníků. Při dělení prostředků v tomto ukazateli univerzitní metodika víceméně sleduje tu ministerskou. Dojem poněkud kazí skutečnost, že rektorát zatvrzele odmítá poskytovat vstupní data do výpočtů, podle kterých se částky v jednotlivých ukazatelích rozpočítávají na součásti, což vzbuzuje podezření, že ne vše je vykazováno a počítáno férově. Ještě větší problém představuje to, že v rozporu s dřívějšími dohodami, že se CATRIN nebude podílet na dělení prostředků ve zdroji /11, má být 20 mil. Kč z ukazatele K vyděleno ve prospěch CATRIN, čímž všechny fakulty přijdou o nemalé peníze na zajištění svých studijních programů. Ale kvalitní podmínky pro studium jsou v žebříčku priorit našeho rektora zjevně hodně hluboko, důležitější je přihrávat „malé domů“ kamarádům.
Ukazatel P
Posledním významným příspěvkem ve zdroji /11 je ukazatel P, což je speciální balík finančních prostředků, který MŠMT posílá na rozvoj vzdělávání studentů v programech, které reflektují společenské potřeby, jedná se především o učitelství a lékařství, nově také o nelékařské profese ve zdravotnictví a psychologii. Tyto prostředky jsou sice přeposílány na fakulty tak, jak přišly z ministerstva, ovšem pokud rektor přerozdělí prostředky v ostatních rozpočtových kapitolách takovým způsobem, že na pracoviště, jež by měla zajistit rozvoj dotčených studijních programů ve výsledku doteče méně peněz, tak se žádný rozvoj společensky potřebných oborů samozřejmě konat nemůže a je to v podstatě sabotáž záměru ministerstva.
DKRVO
Asi nejsilnějším projevem anti-managementu je dělení prostředků na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace (DKRVO). Hlavními moduly, podle kterých se rozdělují finanční prostředky na UP, jsou M1, M2 a tzv. Projektový modul, nicméně do všech výpočtů jsou vloženy deformující prvky, které celý systém staví na hlavu.
V modulu M1 jsou naše výsledky hodnoceny příslušnými oborovými panely na národní úrovni obdobně jako ve škole známkami 1-5, přičemž bodové hodnoty jsou v univerzitním hodnocení nastaveny na 3/2/1/0/-1. Tedy bod dostanete i za průměrný výsledek (trojka), nic hrozného se neděje, ani když je výsledek podprůměrný (čtverka), protože se to vlastně nepočítá a jediný problém může nastat v případě, že dostanete pětku. To je ovšem poměrně vzácné, navíc ten záporný bod dostanete jen za opravdu velmi slabý výsledek, většina udělených pětek je tzv. technických, což znamená, že výsledek hodnotitelé z nějakého formálního důvodu odmítli hodnotit a tyto výsledky jsou taktéž za nula. Součásti jsou tedy motivovány k tomu, aby se snažily uplatnit co největší množství průměrných výsledků, přičemž víceméně bez rizika sankcí jsou i ty výsledky podprůměrné. Tento anti-manažerský přístup pak logicky vede k tomu, že výsledné průměrné známky jsou horší, než by být musely. Ještě horší ovšem je jiná deformace metodiky. Průměrné známky jednotlivých součástí jsou natolik podobné, že na dělení finančních prostředků mají jen malý vliv a rozhodující je počet výsledků, které daná součást uplatnila. O přidělování slotů rozhoduje vedení univerzity a UP zde vědomě účelově porušuje metodiku MŠMT, která říká, že struktura výsledků předkládaných k hodnocení by měla odpovídat struktuře výzkumné organizace. Opravdu nejsem schopen dohlédnout, podle jakých kritérií by měla být FF o polovinu větší než PřF, nebo PF větší než LF. Počet výsledků, které jsou uplatňovány za PřF, setrvale klesá, takže oproti 47 výsledkům uplatněných v roce 2021 jsme jich v roce 2024 mohli uplatnit jen 22. Za těchto podmínek nemá PřF šanci uspět (dokonce ani „zůstat na svých“) ani kdyby vykazovala samé jedničky.
Modul M2 je jediným modulem, který něco říká o skutečném výkonu součásti, neboť zde mohou součásti opravdu uplatnit všechny své výsledky bez omezení. Rozpočítání finančních prostředků je deformováno jednak množstvím nakoupených výsledků CATRIN, jednak tím, že výsledky společenskovědních a humanitních oborů mají dvojnásobnou bodovou hodnotu. I přes tento hendikep dokáže PřF generovat přes 44% výkonu celé univerzity, a pokud bychom se zaměřili pouze na nejkvalitnější publikace v prvním decilu, tak tam už příspěvek PřF přesahuje dokonce 50% výkonu celé univerzity.
Projektový modul je vlastním výtvorem vedení UP a je od počátku poměrně chaotický, bodové hodnoty jsou nastaveny dost nahodile a zejména je zcela nepředvídatelné, které granty se budou v následujícím roce započítávat. Podmínky se mění z roku na rok, ovšem vždy byl výběr nastaven tak, aby vyhovoval především FF a CATRIN. Do loňska se podle něj rozdělovalo jen zhruba 5 mil. Kč, takže to nebylo nijak významné a nad vadným nastavením se dalo velkoryse mávnout rukou. Letos se má podíl výrazně zvýšit na 12,5 mil. Kč a zejména se má začít neúměrně vysokou vahou propisovat do úpravy fixní části (viz níže), kde se má podle stejného klíče rozdělit dalších 145 mil. Kč. Zcela nesmyslné nastavení výpočtů si můžeme ukázat na číslech z rozpočtových tabulek poskytovaných samotným rektorem. Část odvodů součástí na rektorát se počítá podle výše režií na grantech z předchozího roku. Zde můžeme vyčíst, že režie PřF byly téměř o čtvrtinu vyšší než režie CATRIN a téměř 3,5-krát vyšší než režie FF, což svědčí o tom, že grantová aktivita PřF není vůbec špatná. Ovšem PřF může být šampiónem jen, když se má platit, podle Kohajdovy anti-manažerské metodiky vychází, že příjem PřF je v Projektovém modulu nižší než příspěvek obou zmiňovaných součástí.
O dalších modulech, jejichž cílem je především odčerpat prostředky z balíku DKRVO rozdělovaného přímo na fakulty, už se zmiňovat nebudu, i když ve výsledku také nejde o zanedbatelné peníze a z části jde o další skryté odvody na rektorát. Naproti tomu o modulu M3, za který nám MŠMT posílá peníze a který byl tím hlavním, co zde loni hodnotili členové mezinárodního evaluačního panelu, není pro změnu ani slovo v rektorově metodice.
Naprostou pohromou je ale zásah do fixní části DKRVO (725 mil. Kč), která obdobně jako v ukazateli A tímto přestává být fixní. K přepočtům má být využit M1 (40%), který je nastavený zcela vadně (viz výše), modul M2 (40%), kde jsou stále výsledky SHV hodnoceny dvojnásobnou váhou a Projektový modul, který je taktéž nastaven vadně a jehož váha 20% je zcela nesmyslně vysoká. Naopak v rozporu v metodikou hodnocení ze strany MŠMT není nijak zohledněn M3. Ačkoliv pokles podílu součásti je omezen na 2 procentní body ročně, tak i to znamená téměř 15 mil. Kč, což na PřF zhruba odpovídá rozpočtu celé jedné katedry. Ve skutečnosti jsou výpočty v jednotlivých modulech znásilněny do té míry, že je to právě tento limit, který určuje příjem PřF. Výkony fakulty se projevují zcela marginálně a ani žádné myslitelné zvýšení výkonu (už tak v rámci UP nejvyššího) poklesu příjmů PřF nezabrání. Tím, že příjem je dán oním administrativně nastaveným limitem, tak by se toho moc nezměnilo ani v případě, že bychom žádné výsledky nevykazovali. Přitom nejde jen o jednorázový zásah, metodika je nastavena tak, že bude automaticky odebírat prostředky STEM oborům i v dalších letech. Poměrně explicitně je to vyjádřeno na listu označeném „Stabilizace“, kde je uveden „target“ – ta čísla říkají, žecílem je odebrat PřF zhruba čtvrtinu a LF zhruba pětinu jejich prostředků na DKRVO a přesunout prostředky ve prospěch FF.
Kohajdův anti-management tak zaměstnancům, kteří pracují na STEM fakultách, vzkazuje poměrně jasně: Vykašlete se na poctivou vědeckou práci v laboratořích, mě vaše výsledky nezajímají a ať děláte, co děláte, stejně vás budeme obírat tak, že už stejně tu práci nebudete moci dělat.
Odvody
Takřka dokonalým příkladem důsledků Kohajdova anti-managementu je výpočet podílu odvodů fakult na chod rektorátu a centrálních jednotek. Jestliže fakultě, které při dělení univerzitních prostředků nominálně poklesnou příjmy, ještě vyjde navýšení částky, kterou má platit na odvodech, tak k tomu není co dodat.
Na jedné straně je příčinou snad 15 let stará metodika, která nereflektuje, že struktura příjmů univerzity už je významně odlišná, ještě podstatnější je ovšem to, že hrabivost rektorátu nezná mezí. Akademický senát sice již v roce 2023 přijal usnesení, v němž požaduje, aby navyšování výdajů na rektorát korespondovalo s navyšováním příjmů UP a aby rektor předložil návrh metodiky dělení výnosových úroků, ovšem na dodržování těchto požadavků senát zjevně nelpí. Již v loňském roce rektor odmítl jakýkoliv podíl fakult na výnosových úrocích a takto okrádá fakulty tím, že znehodnocuje jejich úspory ve fondech. V principu se můžeme bavit i o tomto způsobu nakládání s výnosovými úroky, ale pokud má jít o příjem rektorátu, pak by měl být použit na úhradu výdajů rektorátu a odpovídajícím způsobem by měly být sníženy odvody fakult. To se nestalo, naopak odvody byly navýšeny. Navíc metodika obsahuje několik „schránek“, u kterých není jasné, jak a v jaké výši budou rozděleny na fakulty, přičemž zbytek zůstane na rektorátu a nebude se o něm mluvit, jsou to tedy de facto skryté odvody. Letos už o úrocích není řeč vůbec a navýšení odvodů na rektorát (i jen těch oficiálně přiznaných) je také vyšší než procentuální navýšení příjmů UP.
Dalším podstatnou změnou je, že rektor Kohajda už se své požadavky na výši odvodů ani příliš neobtěžuje zdůvodňovat. Když srovnám, jak podrobně byly v podkladových materiálech rozepsány náklady na rektorát za rektora Procházky, tak nyní senát dostává materiály, ve kterých požadavky rektora příliš přezkoumatelné nejsou, v podstatě je to loupežnické „dejte mi peníze a nediskutujte“.
V loňském roce Ekonomická komise AS jednomyslně doporučila snížení odvodů o 60 mil. Kč, přičemž i tento návrh jsem považoval za velmi vstřícný, protože neodůvodněné požadavky rektora jsem tam viděl za více než 100 mil. Kč. Bohužel došlo k tomu, že ačkoliv rektor tento požadavek ignoroval, tak AS svou ekonomickou komisi potopil a návrh rozpočtu v předložené podobě odsouhlasil. Zda se bude obdobný scénář opakovat i letos, uvidíme, ale zatím je nutné konstatovat, že v otázce hlídání rozpočtových výdajů rektorátu akademický senát zcela selhává. Je to nepochopitelné, protože v akademickém senátu sedí zástupci fakult a poškozovány jsou všechny fakulty.
Závěr
Metodika prosazovaná rektorem Kohajdou je manifestem velmi destruktivního anti-managementu, který v mnoha ukazatelích přímo motivuje k jednání poškozujícímu UP, ať už v oblasti studia nebo vědy.
Anti-management vede k absurdním výsledkům. Není nijak ospravedlnitelné, aby v roce, kdy MŠMT posílá na UP o 100 mil. Kč více, klesal nominálně podíl PřF, LF a v menší míře také CMTF na příspěvku a dotacích. Mimo jiné to zcela sabotuje podporu rozvoje vzdělávání dle společenské poptávky ze strany MŠMT a ničí pracovní a studijní prostředí zejména na experimentálních oborech. Přitom nejde o drobné náhodné fluktuace v dílčích částech metodiky, anti-management rektora Kohajdy v podstatě garantuje další systematický pokles podílu přírodovědných a medicínských oborů při dělení prostředků bez ohledů na výkony i v dalších letech, a představuje tak programovou likvidaci STEM oborů na UP. Asi není náhodou, že se rektor Kohajda v rozporu s platným Statutem a Jednacím řádem AS zuby nehty brání tomu, aby metodiku podrobně projednala Ekonomická komise AS a odsouhlasil akademický senát. Nevidím ani moc důvodů, proč by měl mít rektorův přístup k dělení prostředků širší podporu z ostatních fakult. Bezprostřední benefity vidím pouze pro FF a CATRIN, všem ostatním fakultám bere zvolený přístup perspektivu jakéhokoliv dalšího rozvoje. A už vůbec nerozumím, proč by ostatní fakulty měly vidět přínos pro univerzitu v tom, že rektor ničí dvě největší fakulty.