/IVO JIRÁSEK/
Znalci české pohádky Pyšná princezna zajisté vědí, že hláška krále Půlnočního království správně zní: „odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil“. Králova slova v pohádce komicky vyjadřují jeho zmatenost a dětskou roztomilost, nejednoznačnost rozhodnutí starého muže. Rektor univerzity by však neměl hrát roli zmateného dětinského vládce, snad proto neodvolává to, co odvolal, ale pouze neplní to, co slíbil. Nejednoznačností svých rozhodnutí se však od pohádkové postavy neliší.
Politik a tehdejší poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky doc. JUDr. Michael Kohajda, Ph.D. byl Akademickým senátem Univerzity Palackého zvolen kandidátem na rektora dne 22. ledna 2025. Ve druhém kole získal 14 z 24 hlasů a následně se stal rektorem pro funkční období od 1. května 2025 do 30. dubna 2029 (Univerzita Palackého, 2025a). Otázka slučitelnosti jeho politického působení s případným výkonem funkce rektora se proto stala předmětem rozpravy před samotnou volbou.
Podstatné je především vyjádření během volebního zasedání Akademického senátu UP dne 22. ledna 2025. Na otázku senátorky Šárky Šaňákové, kterých ze svých funkcí a pracovních pozic by se kandidáti v případě zvolení vzdali a které by si ponechali, reagoval doc. Kohajda podle zápisu ze zasedání slovy, že „všichni víme, že je poslanec a domnívá se, že by nebylo možné, aby šel znovu do voleb“ (Univerzita Palackého, 2025c). V téže odpovědi vysvětlil, že by si naopak chtěl v omezeném rozsahu ponechat advokátní činnost, mandát řadového zastupitele města Šumperka a některé další méně časově náročné aktivity. Zdůraznil přitom, že „práce rektora je prioritou“.
Znamenají slova nejít „znovu do voleb“ pouze funkci poslance, tedy volby do Poslanecké sněmovny? Takovou variantu nabízí dobové mediální zpravodajství, interpretující jednoznačně rozhodnutí neusilovat o poslanecký mandát. Olomoucký deník tak činí mezititulkem „Na poslance už kandidovat nebude“, protože v případě zvolení rektorem „by nebylo možné, aby šel znovu do voleb do Poslanecké sněmovny“, protože doc. Kohajda výslovně konstatuje: „Práce rektora je prioritou a tak bych k tomu přistupoval“ (Tauberová, 2025).
Zajímavý je tak rozdíl mezi rektorskou volbou v lednu 2025 a situací v roce 2026. Před volbou není souběh poslanecké a rektorské funkce možný, protože je silně zdůrazněna priorita práce rektora. Jak rozumět slovům „by nebylo možné, aby šel znovu do voleb“ nyní, v průběhu svého rektorského působení, kdy se uchází o mandát ve druhé komoře Parlamentu? Domnívám se, že nelze tehdejší vyjádření redukovat pouze na technickou otázku jedné komory Parlamentu, protože otázka Akademického senátu byla širší: týkala se toho, které aktivity jsou podle kandidátů slučitelné s výkonem funkce rektora. Své aktivity doc. Kohajda rozlišoval, protože hodlal v omezeném rozsahu zachovat advokacii a komunální mandát. Naopak kandidaturu na poslance nepovažoval za možnou, a to v rámci priority rektorské práce. Bezpochyby vyjádření představovalo pro členy Akademického senátu relevantní informaci při posuzování, zda se kandidát bude moci plně věnovat vedení univerzity.
Situace se radikálně změnila v létě 2026, kdy doc. Kohajda jako úřadující rektor Univerzity Palackého oznámil dne 31. července 2026 kandidaturu do Senátu Parlamentu České republiky za volební obvod č. 66. Kandiduje jako nestraník s podporou KDU-ČSL, ODS, Pirátů a TOP 09. Ve své kandidátní prezentaci rektorskou a politickou zkušenost výslovně propojuje. Uvádí, že chce do Senátu přinést zkušenosti „z veřejné služby i z řízení Univerzity Palackého“ a že politika podle něj potřebuje více odbornosti (Kohajda, 2026).
Je současná kandidatura v souladu s významem tehdejší odpovědi v kontextu rektorské volby? Akademický senát se neptal pouze na konkrétní sněmovní kandidátku, nýbrž na to, kterých funkcí a pracovních aktivit by se kandidáti po zvolení rektorem vzdali. Stávající rektor v tomto kontextu další volební kandidaturu spojovanou se svou vrcholnou politickou funkcí odmítl a současně ujistil senátory, že prioritou bude práce rektora. Je to porušení slibu, odvolání slibu, nebo práce senátora není obdoba práce poslance a proto nelze obě situace porovnávat? Existuje mezi těmito dvěma skutečnostmi pouze formální rozdíl mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, nebo také podstatný rozpor s očekáváním vytvořeným při volbě rektora? A jaký normativní závazek svým veřejným prohlášením rektor Univerzity Palackého vytvořil vůči těm, kdo na jeho základě rozhodovali?
Popsané napětí lze interpretovat z perspektivy normativní etiky. Formulace „nebylo možné, aby šel znovu do voleb“ nemusí být chápána jako explicitní slib parlamentních voleb, protože existuje faktický rozdíl mezi poslancem a senátorem. Z normativního hlediska však není význam veřejného prohlášení vyčerpán pouze jeho doslovným zněním. Je proto potřeba vnímat i veřejné ujištění vytvářející legitimní očekávání. Deontologická etika přikládá zvláštní význam závazkům, které člověk svým jednáním a svými slovy vůči druhým vytváří. Slib je paradigmatickým příkladem takového závazku: jeho normativní síla spočívá mimo jiné v tom, že druhému poskytujeme důvod spoléhat na naše budoucí jednání.
Akademičtí senátoři se neúčastnili nezávazné debaty o budoucích osobních plánech kandidáta. Pokládali otázku před volbou, v níž měli rozhodnout, komu svěří vedení univerzity. Zdůraznění tehdejšího kandidáta, že „práce rektora je prioritou“, vytvořilo legitimní očekávání ohledně svého budoucího jednání. Normativní problém proto nespočívá pouze v otázce, zda lze Senát subsumovat pod přesný význam slov o nemožnosti dalších voleb. Spočívá především v otázce, zda je dnešní jednání slučitelné s očekáváním, které zvolený rektor svým tehdejším ujištěním vytvořil.
Z perspektivy etiky ctností se otázka poněkud mění. Odpovídá jednání ctnostem, které očekáváme od člověka zastávajícího významnou veřejnou funkci? Patří mezi ně integrita, pravdivost, spolehlivost a praktická moudrost. Integrita samozřejmě neznamená, že člověk nikdy nesmí změnit názor. Změna postoje však vytváří požadavek vysvětlení: čím významnější bylo původní ujištění pro důvěru druhých, tím silnější je povinnost veřejně objasnit, proč již původní důvody nepovažuje za rozhodující. Argumentace, že funkce senátora není totožná s funkcí poslance, je normativně relevantní. Vyžaduje však právě vysvětlení, proč je souběh rektorství se senátorským mandátem slučitelný, zatímco souběh s mandátem poslance byl před rektorskou volbou prezentován jako nemožný.
Člověk, který získal veřejnou funkci v kontextu určitého ujištění o svých budoucích prioritách, nese odpovědnost nejen za doslovné dodržení svých slov, ale také za legitimní očekávání, která těmito slovy vytvořil. Proto se pohádková formulace z úvodu přestává jevit pouze jako slovní hříčka. Etický problém totiž nemusí spočívat v tom, že někdo jednoduše „odvolává, co slíbil“. Může spočívat v subtilnějším rozdílu mezi literou veřejného ujištění a závazkem, který jeho vyslovením vznikl.
Ještě jiný rozměr je vazba politiky a univerzitního vzdělávání a nezávislého bádání. Univerzita samozřejmě není a nemůže být apolitickým prostorem: její členové vstupují do veřejných debat a mohou být politicky aktivní. Něco jiného je však politizace univerzity jako instituce, zejména pokud se její nejvyšší představitel současně stává aktivním aktérem stranické politické soutěže. Historická zkušenost evropských, a zvláště českých vysokých škol ukazuje, proč je institucionální autonomie univerzit a jejich odstup od politické moci významnou hodnotou. Historická zkušenost poskytuje důvod k obezřetnosti vůči institucionálnímu propojování akademické autority a aktivní stranické politiky. Otázkou proto není jen to, zda lze současně zvládnout práci rektora a senátora, ale také zda jejich spojení neoslabuje vnímání univerzity jako autonomní instituce, jejíž vedení má být schopno jednat důvěryhodně napříč politickým spektrem.
Reference
Kohajda, M. (2026, 31. července). „Chci politice vrátit odbornost,“ říká Michael Kohajda, který dnes oznámil kandidaturu do Senátu. Michael Kohajda do Senátu. Kandidátní web Michaela Kohajdy
Tauberová, D. (2025, 22. ledna). Novým rektorem Univerzity Palackého zvolili právníka a poslance Michaela Kohajdu.Olomoucký deník. Olomoucký deník – zpráva z rektorské volby
Univerzita Palackého v Olomouci. (2025a, 22. ledna). Akademický senát UP zvolil nového rektora. Stal se jím Michael Kohajda. Univerzita Palackého – zpráva o volbě rektora
Univerzita Palackého v Olomouci. (2025b). Zápis ze zasedání Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci konaného dne 22. ledna 2025. [Primární pramen – zápis z volebního zasedání AS UP https://files.upol.cz/sites%2Fpub%2FPubDAO%2Fz%C3%A1pis%20AS%20UP_2025-01-22.pdf]
Univerzita Palackého v Olomouci. (2025c). Teze volebního programu kandidáta na funkci rektora UP – Michael Kohajda.Volební teze Michaela Kohajdy