/MARTIN KUBALA/
Nedávno ve svém příspěvku Statut snů komentoval kolega Opatrný některé aspekty návrhu nového Statutu Univerzity Palackého předloženého rektorem Kohajdou Akademickému senátu UP. Ve stručnosti, mělo dojít k poměrně zásadnímu přerozdělení pravomocí uvnitř akademické samosprávy, a to tím způsobem, že veškerá moc měla být koncentrována do rukou rektora, přičemž měly být na naprosté minimum osekány pravomoci akademického senátu a prakticky vymazány pravomoci fakultních orgánů, tj. nástroje, které dávají akademické obci možnost bránit se proti rektorově zvůli. Zvláště možnost rektora rozhodovat víceméně bez omezení o užívání majetku a jeho převodech dostává do prekérní situace fakulty, které jsou těmi jednotkami, jež zajišťují hlavní poslání univerzity, tedy vysokoškolské vzdělávání. Zákon sice počítá s vysokým stupněm autonomie fakult a garantuje fakultním orgánům právo rozhodovat o nakládání s finančními prostředky, jež jsou přiděleny fakultě, nicméně dle nevšední logiky prosazované na UP by mělo platit, že pokud se fakulta rozhodne část prostředků investovat do něčeho hmotného (např. laboratoře, jejich přístrojové vybavení, ale třeba i počítače či cokoliv jiného), tak k nově nabytému majetku již nebude disponovat žádnými právy. Jinými slovy, fakulta nemá jistotu, že pořízený majetek bude skutečně sloužit jejím zaměstnancům či studentům při realizaci studijních programů a každý nákup je de facto dárek rektorovi, který může zakoupené věci dle svého uvážení zadarmo převést komukoli, přičemž rozhodovacím kritériem mohu být klidně jen osobní sympatie. Opravdu nevidím, jak bude za těchto okolností možné nastavit nějaký rozumný fakultní management, který by vedl k hospodárnému nakládání s prostředky daňových poplatníků a naplňování společenského poslání univerzity.
Návrh sice na lednovém zasedání neprošel, nicméně nepříjemným překvapením bylo, kolik senátorů bylo ochotno vyměnit dosavadní demokratický režim akademické samosprávy za samoděržaví a rektor se netají svým úmyslem předložit návrh jen s kosmetickými úpravami znovu. Výčet pozoruhodných úprav nebyl v komentáři kolegy Opatrného úplný; chtěl bych zde zmínit ještě další zajímavý aspekt návrhu, a to vymazání článku zakazujícího střet zájmů. Odůvodnění bylo opět pozoruhodné – prý je dosavadní úprava nedokonalá a nepostihuje všechny situace, proto má být lepší odstranit dotčený článek úplně.
Konkrétní ukázku, kam nás nové směřování může přivést, nám velmi rychle předvedli kolegové z vysokoškolského ústavu CATRIN. Na Žurnále UP se objevila zpráva, referující o tom, jak jeden z kolegů absolvoval na zahraničním pracovišti stáž, která byla podpořena z programů Marie Sklodowska-Curie Action (MSCA). Tento program představuje velmi dobrý mechanismus, jak nastartovat mezinárodní spolupráce, a zejména jak pomoci mladým pracovníkům nastartovat své kariéry. Takových projektů máme i na naší fakultě několik a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že absolvování takové stáže je velkým benefitem. Co mě ovšem v dané zprávě zaujalo, byla věta, že výstupy z výzkumu budou testovány ve firmě AgroBioChem. Opět: na spolupráci s komerčním sektorem není v principu nic špatného, v tomto případě je ovšem háček v tom, že dle obchodního rejstříku patří firma AgroBioChem jistému dr. Spíchalovi a jeho manželce, přičemž dr. Spíchal je jedním z ředitelů CATRIN. Tedy daňový poplatník zaplatí mladému vědeckému pracovníkovi zahraniční stáž a tento pracovník se sice posléze vrátí na pracoviště, ovšem komerčně zajímavou část know-how půjde zhodnotit do soukromé firmy pana ředitele.
Je tedy otázkou na rektora a senátory, jak daleko chtějí zajít v ustavování feudalismu na Univerzitě Palackého. Související otázkou je, proč se případně domnívají, že by tento způsob řízení měl pohnout daňové poplatníky či politiky k tomu, aby do vysokého školství nalévali více finančních prostředků.