/MARTIN KUBALA/
Podruhé ve stejné řece
V roce 2022 jsem na zasedání Vědecké rady UP požádal o projednání usnesení etických komisí, které se zabývaly zfalšovanými výsledky v publikacích pracovníků CATRIN. Vědecká rada je nejvyšším odborným orgánem univerzitní samosprávy a vyjadřovat se otázkám vědecké integrity patří do jejího portfolia, neboť vědecká integrita je zcela zásadní pro samotnou podstatu výzkumu. Poměry na UP tomu chtěly, že to tehdy dopadlo jinak. Namísto řádného projednání materiálů mě tehdejší rektor Procházka zatáhl do šatny, ve které mi předal nelegální výpověď z pracovního poměru a projednávání záležitosti odsunul o půl roku. Ale i následující zasedání proběhlo zcela nedůstojně, když jsem ani nedostal prostor předkládaný bod představit, následná diskuze i hlasování pak byly poměrně zmatečné a ve výsledku VR nebyla schopná přijmout ani jednoduché obecné usnesení, v němž se měla distancovat od neetických publikačních praktik. V reakci na průběh jednání a výsledek hlasování jsem usoudil, že nemám potřebu riskovat svou reputaci účastí v tomto tělese a na členství ve VR jsem veřejně rezignoval, o čemž si čtenáři dŽurnálu mohli přečíst zde.
Loni rektor Procházka neobhájil svůj mandát, rektorem byl zvolen doc. Kohajda, který následně jmenoval novou vědeckou radu, a také s ohledem na to, že se nic nevyřešilo a mezitím nám přibyla další usnesení etických komisí k neetickým praktikám ve vysokoškolském ústavu CATRIN, požádal jsem opět o projednání těchto záležitostí. Komunikace s prorektorem pro vědu a výzkum prof. Drábkem tentokrát proběhla korektně a pod názvem Kultura vědecké integrity na UP byl bod zařazen na nejbližší zasedání VR dne 12. února 2026. Materiály byly členům VR sice poskytnuty v naprosto minimalistické a až nepochopitelně anonymizované podobě (není třeba zřejmé, proč se anonymizují i údaje o problematických publikacích, které s plnými jmény všech autorů visí třeba na Web of Science), nicméně prostor pro ústní uvedení bodu jsem dostal, jakkoliv se domnívám, že kdybych měl možnost ukázat na projektoru pár obrázků, bylo by vše mnohem jasnější a můj proslov mohl být kratší.
Na začátku si dovolím přece jenom jeden osobní disclaimer. V rámci projednávání těchto kauz jsem byl často osočován z osobních animozit, z honu na čarodějnice a podobně. Já jsem však tyto kauzy řešil z titulu své funkce: jako děkan jsem dostával podněty z akademické obce (a nejenom z Univerzity Palackého, někdy to bylo i ze zahraničí) a předával jsem je příslušným komisím a poté jsem, opět z titulu své funkce, veřejně komunikoval závěry těch komisí. Co se týče mého osobního vkladu, ten mohl spočívat snad v tom, že předtím, než jsem se stal děkanem, jsem se asi 20 let živil tím, že jsem měřil a vyhodnocoval nejrůznější spektra, takže si myslím, že odborně mám poměrně dobrou představu o tom, co z přístrojů může nebo nemůže vylézt za výstupy a není lehké mě oblafnout nějakými řečmi.
Problematických publikací bylo nakonec poměrně velké množství. Jedná se o případy falšování dat, přičemž metody úpravy dat jsou v některých případech velice jednoduché, a snadno pochopitelné i pro kolegy, kteří nejsou přírodovědci. Dá se říci, že pokud jste schopni řešit úlohy pro školkové děti typu najdi pět rozdílů, tak jste schopni porozumět tomu, v čem je problém. Jednalo se o grafy upravované ve Photoshopu, stejné datové sady vykazované pro více různých vzorků a podobně. Dále tam byla velká část výsledků, které byly – dá se říci – příliš krásné na to, aby to mohla být pravda. Existují fyzikální limity, jak nízký může být šum a prezentované výsledky byly v rozporu s fyzikálními zákony. Pokud už jsme v rámci šetření z autorů nějaká data dostali, tak byla výrazně jiná, než bylo publikováno v časopisech – a autoři následně přistoupili k taktice, že odmítli jakákoliv data poskytovat.
K tomu se trefně vyjádřil jeden z externích expertů v usnesení Etické komise UP, že v takových případech je odmítnutí vydání dat analogické k tomu, jako když někdo odmítne zkoušku na alkohol při dopravní kontrole. V těchto případech je důkazní břemeno prokázání věrohodnosti dat na autorech, nikoli na těch, kdo problém vyšetřují. A zejména v případech, kdy jsou data evidentně v rozporu s fyzikálními zákony.
Druhá linie neetických praktik, která byla také šetřena Etickou komisí Univerzity Palackého, se týkala toho, co bylo v návrhu usnesení nazváno „vědeckým podnikáním“. To se dá vysvětlit jako nakupování a následné vykazování publikací od autorů, kteří s Olomoucí nemají prakticky nic společného, pouze na publikace připíšou olomouckou adresu. Na tuto praxi se přišlo v souvislosti s jedním americkým profesorem, který měl na vysokoškolském ústavu CATRIN sice úvazek jen 0,3, ale byl schopen vykazovat 120 publikací ročně, což zcela jistě není možné. Etická komise taktéž konstatovala, že jde nejen o reputační problém, ale že tyto skutečnosti jsou závažné i vzhledem ke spravedlivému rozdělení finančních prostředků DKRVO za publikační aktivitu. Současně konstatovala pochybení na úrovni vedení CATRIN.
Všechny tyto prohřešky byly spojeny s pracovníky, kteří působí ve Vysokoškolském ústavu CATRIN. Je neuvěřitelné, že i v době, kdy už jsme měli několik usnesení etických komisí, že data jsou fabrikovaná nebo falzifikovaná, kolegium ředitele CATRIN přijalo usnesení, že v současné době neexistují indicie o pochybení z hlediska integrity a etiky vědecké práce u zaměstnanců CATRIN. Stejně tak poté, co Etická komise univerzity konstatovala, že výše popsaná publikační praxe profesora Varmy – to je těch 120 publikací za rok – je neetická, stejně se CATRIN v loňském roce pokusila uplatnit dalších 20 publikací profesora Varmy při vnitrouniverzitním dělení finančních prostředků. Jde již o systémový problém, který bohužel devastuje reputaci celé univerzity. Vnímám to jako naprosto otevřené pohrdání nejen etickými principy vědecké práce, ale i pohrdání závěry etických komisí.
Rozsah těchto problémů je takový, že už vzbudil pozornost i v zahraničí, a pokud se stane, že zahraniční pracoviště odmítá oficiálně spolupracovat s pracovištěm na UP s odkazem na reputační riziko, pak se domnívám, že je nejvyšší čas, aby orgány univerzity začaly problém razantně řešit, neboť tyto praktiky zpochybňují nebo podkopávají úsilí vědců, kteří se snaží pracovat poctivě. Usnesení Etických komisí tady máme od roku 2019 už velké množství, přičemž jde nejen o usnesení EtK PřF UP a EtK UP, ale k některým případům se vyjadřovala i Etická komise akademie věd. Delikty přitom páchá stále stejná, relativně úzká skupina lidí, kteří jsou ale stále na svých místech a žádné sankce vůči nim nikdy uplatněny nebyly.
Dalším problémem jsou doprovodné jevy. Jak už jsem zmiňoval výše, nevidím ze strany ředitele CATRIN či ze strany delikventů žádnou sebereflexi, naopak osobním útokům čelí osoby, které se věnují prošetřování těch případů, a to nejen já, ale i třeba členové Etické komise. Úplně na začátku byl velice nechutným osobním útokům vystaven např. předseda Etické komise univerzity prof. Indrák, který následně rezignoval, protože necítil podporu rektora Millera a vyhodnotil, že to nemá zapotřebí. V rámci šetření také vyšlo najevo, že student, který před lety jako první upozornil na zfalšovaná datav publikaci prof. Zbořila, byl následně dvakrát vyhozen od obhajoby disertační práce a jeho studium bylo neúspěšně ukončeno.
V následné diskuzi na zasedání prof. Jex z ČVUT upozornil na mimořádný rozsah problémů a to, že se na univerzitě z toho dosud žádné důsledky nevyvodily. Jedná se přitom o reputační riziko nejen Univerzity Palackého, ale celého českého akademického prostředí s možnými důsledky pro financování. Prof. Lemr a prof. Soubusta z PřF UP upozornili na devastující důsledky, které má tolerance neetického jednání na výchovu studentů. Naproti tomu bylo vyjádření ředitele CATRIN doc. Banáše opět prosté jakékoliv sebereflexe a zpochybňovalo jak právo vědecké rady k dané problematice se vyjadřovat, tak závěry etických komisí. Víceméně nihilistický příspěvek dr. Hamuľáka z PF UP pak kritizoval z mého pohledu vcelku nevinný návrh usnesení připravený rektorem ve znění:
Vědecká rada UP:
1. bere na vědomí, že podle závěrů Etické komise UP byly na UP publikovány články, v nichž byla zjištěna závažná porušení Etického kodexu v publikační činnosti, které vykazovalo znaky „vědeckého podnikání“ a produkce článků na objednávku;
2. bere na vědomí, že podle závěrů Etické komise PřF UP byly na UP publikovány články, v nichž byly zjištěny závažné metodologické a datové nesrovnalosti;
3. konstatuje, že tyto případy byly projednáním EtK UP a EtK PřF UP formálně uzavřeny, avšak jejich důsledky upozornily na nedostatečnou institucionální kulturu vědecké integrity na UP.
Tento návrh posléze skutečně nebyl schválen (15 pro, 9 proti, 10 neplatných) a situaci tak zachránila prof. Pelclová z FTK UP, která navrhla, že by se mohlo hlasovat o tom usnesení, které minule neprošlo, a sice:
Vědecká rada UP se distancuje od jakýchkoliv vědeckých výstupů s falzifikovanými či fabrikovanými daty a považuje je za významné reputační riziko pro univerzitu.
Toto usnesení nakonec bylo téměř jednomyslně schváleno (33 pro, 0 proti, 1 neplatný).
Při srovnání s předchozím „vstupem do řeky“ je třeba konstatovat, že tentokrát jednání VR na dané téma proběhlo podstatně důstojněji a VR byla schopna přijmout nějaké usnesení, jakkoliv naprosto minimalistické. Signál, že prohřešky proti etice vědecké práce představují významné reputační riziko, je také poměrně silný, a za zmínku stojí také příspěvek rektora Univerzity obrany brig. gen. doc. Farlíka, který ocenil, že se uvedené záležitosti na plénu VR projednávají, protože dle jeho zkušeností zametání problémů pod koberec ničemu nepomáhá. To představuje značný posun proti dosavadním zkušenostem na UP, kde za problém nebylo považováno páchání deliktů, ale to, že na delikty někdo upozorňuje a chce je řešit.
Jakkoliv tedy VR existenci problémů potvrzuje a považuje je za vážné reputační riziko pro UP (není to tedy žádná Kubalova osobní animozita či výmysl), tak samotné jednání VR stále nepředstavuje žádnou nápravu, neboť VR není exekutivním orgánem. Relevantním exekutivním orgánem je v tomto případě rektor a ten by měl řešit, proč je ředitelem vysokoškolského ústavu člověk, který víceméně otevřeně pohrdá závěry etických komisí, a jak je možné, že jako vědecký ředitel vysokoškolského ústavu reprezentuje instituci člověk, u něhož neetické jednání konstatovalo už několik etických komisí a který byl kvůli tomu mj. nucen rezignovat na členství v Učené společnosti. Viditelné kroky směřující k nápravě reputace univerzity bude tedy muset učinit rektor a uvidíme, jak se s tímto úkolem vypořádá.