/TOMÁŠ FÜRST/
Zasedání akademického senátu ve středu 21. září si zaslouží pár řádků reflexe. Paměť je ošidná a za pár dnů bude možná celkový pocit jiný, než je dnes. Nabízím tedy pár svých postřehů.
1. Hlavním pozorováním ze včerejška pro mě je hluboká, nefalšovaná a zcela iracionální averze, kterou asi tak polovina senátorů chová vůči našemu děkanovi, našim zaměstnancům, a dokonce i našim studentům. To je významná zpráva, kterou je třeba vzít vážně a umět s ní pracovat. Zejména dva momenty byly zajímavé. Jednak spontánní nenávistná reakce na (poněkud nešťastnou) repliku našeho děkana o nesrovnatelnosti docenta fyziky a docenta filosofie. Ale také zlomyslnost, se kterou senátoři odmítli předřadit bod, ve kterém měli obrat naši fakultu o 600 milionů, ostatním bodům. Čert vem 500 lidí čekajících v dešti na nádvoří.
Vzhledem k tomuto pozorování znovu dovnitř Přírodovědecké fakulty sděluji, že je dosti zbytečné přinášet další a další racionální argumenty. Minimálně polovina senátu je neposlouchá a bude vždy a ve všem hlasovat proti nám. Kouzelné bylo nechtěné přiznání předsedy senátu, že v podkladových materiálech na webu vlastně visela špatná verze okrádacího rozhodnutí. I kdyby tam visela pohádka o Budulínkovi, minimálně polovina senátu by si vůbec nevšimla a hlasovala by proti nám.
2. Po čtyřech hodinách jednání mi v kapse pípla zpráva od kolegů, kteří sledovali online přenos: „Není mrtvej! Teď se napil kafe!“. K zajímavým aspektů managementu naší university patří fakt, že nikomu nemusím vysvětlovat, koho se ta zpráva týkala.
3. Za nejdůležitější pozitivní výsledek jednání považuju fakt, že desítky, možná stovky studentů Přírodovědecké fakulty viděly a zažily, jakým způsobem uvažují a jednají někteří volení zástupci akademické obce. Pro mnohé studenty to byl důležitý a otřesný zážitek, který je na život připraví mnohem lépe než hodiny strávené na našich přednáškách. Rozhodování na úrovni města, kraje, státu, EU a OSN totiž funguje velmi podobně a zejména mladí lidé mívají tendenci tomu nevěřit, dokud to nevidí na vlastní oči.
4. Je pozoruhodné, že skutečný kořen všech problémů – rozsáhlé a organizované falšování dat ve skupině Radka Zbořila – bylo v celé diskusi zmíněné jen jednou, v rámci několikavteřinového příspěvku člověka, který je napříč akademickou obcí považován za extrémistu a šílence. Akademický senát je vrcholný orgán, jehož smyslem je kontrola procesů na universitě. Tato univerzita se rozpadá, protože uvnitř naší hlavní činnosti – výzkumu – zeje obrovská černá díra v podobě záměrného, dlouhodobého, organizovaného a veřejně známého falšování dat. Dnes už jediným smyslem existence CATRIN je poskytovat útočiště falsifikátorům dat. Vrcholný kontrolní orgán o tom již čtyři roky pečlivě mlčí a když na to někdo upozorní, tak senátoři různě koulí očima, škrábou se na hlavě a vůbec dávají najevo, že to sem vůbec, ale vůbec nepatří. To je nesmírně zajímavé!
5. Racionálně a věcně hodnoceno jsme prohráli všechno kromě posledního hlasování, ale i to bylo o fous, protože pár senátorů chybělo. Emocionální a psychologický výsledek je tedy v podstatě opačný než výsledek faktický. Pokud by rektor tutéž okrádací normu předložil zítra per rollam, zřejmě by byla schválena. Přesto doufám, že se atmosféra změnila natolik, že to rektor neudělá.
6. Až sedne prach a emoce opadnou, akademická obec si s hrůzou uvědomí, že jsme opět v bodě nula. Nic se nevyřešilo a hrozí, že si ty čtyři šílené roky dáme znova. Je možné, že nastane větší poptávka po řešení, které nevyžaduje mnohaletá jednání mezi lidmi, kteří na sebe vzájemně podávají trestní oznámení a žaloby. Jedno takové řešení je celou dobu nasnadě. Zrušit CATRIN a přijmout většinu jejích pracovníků zpět na naši fakultu. To je proces, který lze zvládnout za jeden pracovní den. Přístroje jsou stále naše a RCPTM i CRH jsou dokonce pořád vedeny v organizační struktuře fakulty.
7. Během zasedání senátu se na obloze objevila duha. Něco podobného se stalo těsně po smrti královny. Jak vyložit tento vzkaz nebes? Umírá celá univerzita či jen její vedení? Nebo jenom politická kultura?