/MARTIN ŠTAINER/
Pár dnů mi to trvalo, než jsem si po částech prohlédl dlouhý záznam zasedání Akademického senátu UP ze dne 21. září 2022. Několik bodů mi z toho všeho zůstává v hlavě, tak se o ně zkusím podělit.
1. Panu rektorovi vůbec nezávidím situaci, do které se sám zamotal. Když nastupoval do svého úřadu, doufal jsem, že konečně jako nový rektor dokáže dořešit situaci kolem CATRIN a veškeré jeho kroky povedou k co nejrychlejšímu uklidnění. Jelikož se nic z toho nestalo a vše spěje k agonii a dalšímu, zbytečnému, léta stupňovanému napětí, bylo by dle mého nejlepší, kdyby řešení této záležitosti ihned přenechal svému nástupci.
2. Opravdovou radost jsem měl z účasti pedagogů a zejména studentů PřF, kteří nejen že přišli podpořit svou fakultu, ale vydrželi mnoho hodin čekat na projednání „jejich“ bodu, když už se senátoři neuvolili ke změně programu jednání. Snad by příště alespoň pan rektor – pokud k tomu ještě dojde – mohl zařadit tento bod na základě jeho maximální důležitosti a evidentního zájmu veřejnosti dříve na pořad jednání. Všech stojících uvnitř i na nádvoří rektorátu mi bylo upřímně líto. Stali se obětí papalášství a pohrdlivého přístupu většiny senátorů. Ale jistě je to aspoň zocelilo.
3. Na zasedání vrcholného univerzitního orgánu mě ještě zaujal retro svetr patrně nějaké světové značky pana děkana Filozofické fakulty. V podobných jsme chodívali na začátku devadesátých let do Ponorky. Pan rektor unavený z cesty po USA zvolil svetr modernější fazony.
4. Studentský místopředseda AS UP je evidentně velmi perspektivní, před rokem 1989 by měl našlápnuto hodně vysoko. Současná zvláštní doba ho možná vynese ještě výš.
5. Panu senátorovi Raclavskému stačilo jen pár slov, aby pregnantně zhodnotil celou situaci týkající se vznikání VŠ ústavu! Kolik energie, času a milionů zmarněných peněz (snad je velkým štěstím, že se ty ztráty ani nedají vyčíslit) by se ušetřilo, kdyby příslušní zainteresovaní uvažovali obdobně jak by si přál (jistě nejen) docent Raclavský.
6. Konec dobrý, všechno dobré! Poslední bod programu patřil panu děkanovi FTK. Týkal se zařazení výuky tělesné výchovy na celé univerzitě mezi předměty s dvěma kredity. Jako zasloužilý revolucionář jsem se stal předsedou studentské komory Akademické rady(dnes AS) Pedagogické fakulty a členem kolegia Pana rektora Jařaba. Tehdy – před 31 lety – jsem se v kolegiupřimlouval za to, aby tělesná výchova nebyla nadále povinným předmětem. Vím, není to úplně stejná věc, nicméně mi to připomnělo, že i tehdy se řešily podobné záležitosti. A dokonce jsem si vzpomněl, jak se v té době za osvíceného rektora rozdělila Pedagogická fakulta a vznikla Fakulta tělesné kultury. Je to už dlouho, ale pamětníci tady stále jsou (a v Archivu UP se jistě dají dohledat příslušné dokumenty) . Možná by se jich někdo mohl zeptat, jak se to tehdy stalo, že se lidé dokázali snadno domluvit a studenti neměli důvod protestovat. Dneska je někde zakopaný pes. Ten pes smrdí po velkých penězích.
29.9.2022