/DALIBOR ŠTYS/
Rychlotesty Wantai jsou naprosto nedůvěryhodné, tvrdí předseda České statistické společnosti Ondřej Vencálek. Infikováno nemocí Covid-19 bylo v České republice konzervativním odhadem přes milion obyvatel a smrtnost tedy byla pod 0.1%. K podobným závěrům dochází i profesor John Ioannidis, mimo jiné spoluředitel Meta-Research Innovation Center at Stanford (Metrics) (zde). John Ioannidis je spolu s Brianem Noskem mým vědeckým guruem po posledních 15 let kdy se snažíme maximálně vytěžovat informace obsažené v experimentu. A John Ioannidis shrnuje: „Odhady smrtnosti infekce novým typem koronaviru na základě séroprevalenčních studií jsou mnohem nižší, než byly odhady z období počátku pandemie.“
Ondřej Vencálek též uvádí pro pobavení: „Například v celostátní studii byl pro Prahu na základě populačního výběru, který čítal 288 lidí, stanoven 95procentní interval spolehlivosti pro vážený odhad procent pozitivních testů takto: 0 až 1,035 procenta. To zní velmi odborně, že? Oč méně odborně, ale taky méně věrohodně, by znělo, kdyby někdo řekl: „našli jsme jen jednoho pozitivního“. Ty absolutní počty byly zamlčeny, a to byla chyba, protože když transparentně řeknete jeden z 288, každý si velmi rozmyslí, jak vážně či nevážně bude takový výsledek brát.“
Bohužel se v článku píše také „Výsledky celostátní studie jsou ale stále ještě jen předběžné. …. No jo, to jsou. Můžeme ještě pár měsíců počkat, až bude udělána validace…“ Validace u testů, které normálně umí udělat sestra v běžné ordinaci a používají se k okamžité diagnostice, bude trvat několik měsíců? A teď tu O Červené Karkulce.
Myslím, že se dá celkem jednoduše uzavřít, že všichni zúčastnění včetně všech členů vlády už pochopili, že jejich závěry byly založeny na zcela chybných odhadech. Navíc máme zavedenou chytrou karanténu (už dlouho je kolem ní podezřele ticho), která umožňuje trasovat kontakty skutečně nemocných jejichž nákazu pak skutečně prokážeme testem PCR. A tak třeba na Karvinsku zachytíme prakticky všechny skutečně nakažené neboli na jednoho původně zachyceného ty vyšší desítky obyvatel, jak ukázala jihočeská studie. No a najednou nám počty nemocných – prokázaných PCR testem – stoupají a možná se nakonec dopracujeme až k těm 2 milionům skutečně nakažených kteří v naprosté většině neměli žádné příznaky. Mezitím jich bude 5 milionů, nebo i celých 10.
Co se ale stalo – v České republice stoupá počet prokázaných onemocnění a okolní státy proti nám zavírají hranice. Z premianta, který první zavedl roušky, se najedou stáváme páriem jehož neléčení obyvatelé roznášejí smrtelnou nemoc. A to právě proto, že jsme schopni najít – a léčit či chránit – většinu skutečně nemocných, kterých je ve všech zemích mnohem víc, než jsou okolní vlády ochotny připustit. Protože si nemyslím, že by zahraniční statistici byli o tolik neschopnější než ti naši. Jen se v Česku jednoduše „všechno vykecá“, mluví se mnohem otevřeněji a často s lepším technickým pochopením věci. Loayalita vědců stejně jako většiny obyvatel ke státu je nízká, zvláště těch bez statisícové a vyšší výplaty. Na mezinárodněpolitické scéně jsme pak nedůvěryhodným partnerem, který nedrží basu, nelže jako všichni ostatní, a kterého je třeba potrestat. A tak na nás byli „vysláni“ loayální Slovinci, Lotyši, Estonci a Kypřané.
V zájmu vlastního zdraví můžeme jen doufat, že počet prokázaných onemocnění náhle zázračně neklesne. A dovolenou trávit doma, což většina Čechů stejně udělá. Jen k tomu je teď lepší argument – nejméně každý pátý Kypřan má tak jako tak Covid-19 a co když mě pak doma pozitivně otestují.
Na závěr si dovolím připomenout verše starší české písně „Nám to nevadí, že jsme pitomí, ať jsme pitomí, jen když jsme zdraví.“ Nebo alespoň když máme ten pocit.