/MICHAL BOTUR/
Rektor UP Martin Procházka dal 3. 10. 2022 výpověď děkanovi Přírodovědecké fakulty UP Martinu Kubalovi. To vše v extrémně vypjatém okamžiku, kdy se rektorovi proti vyhozenému děkanovi nepodařilo prosadit návrh dělení majetku a děkan má ve svém konání zjevně mimořádnou podporu akademické obce své fakulty. Chci se zamyslet nad formou učiněného aktu, nad důvody tohoto rozhodnutí a nad zamýšlenými cíli.
Prvním závažným faktem je skutečnost, že (každý) děkan je jmenován na základě svého zvolení a tedy k „sesazení“ děkana zákon předvídá proces odvolávání. Pokus zbavit se děkana podáním výpovědi lze přirovnat k tomu, že by někdo dal výpověď zvolenému poslanci a takto jej chtěl zbavit mandátu. Málokdo (snad kromě rektora UP) očekává, že by zvolený postup mohl najít zastání u soudu. Proces odvolání je samozřejmě zdlouhavější, ale v případě potřeby může proběhnou zhruba za měsíc, což není žádná extrémně dlouhá doba, přičemž k návrhu podloženému zákonnými (!) důvody se musí vyjádřit (před konečným rozhodnutím univerzitního senátu) senát dotčené fakulty. Rektorovo zdůvodnění jeho bezprecedentního rozhodnutí[1] budí dojem, že rektor takto reaguje na závažnou a bezprostřední hrozbu, kterou musí odvracet, a skoro bych čekal, že současně s výpovědí dojde k zatčením dotyčného děkana policií. To ale nijak nekoresponduje se skutečností, že výpověď je až ke dni 31. 12. 2022. Za tu dobu mohl být děkan pohodlně odvolán řádně.
Další podivností je způsob, jakou se pan rektor rozhodl výpověď podat. O svém rozhodnutí neinformoval akademický senát dotčené fakulty a ani senát univerzity, takže senátoři a ostatní akademici si o rozhodnutí mohli přečíst až v novinách. Poté, co si AS PřF tři roky stěžuje na to, že zbytek univerzity invazivně rozhoduje o věcech svěřených samosprávě fakulty, by šlo těžko vymyslet lepší způsob, jak dát najevo své pohrdání a nadřazenost. Bylo by nepodloženou spekulací předpokládat (a ani tomu nevěřím), že zrovna toto rektor zamýšlel, přesto nyní už bude téměř nemožné zabránit tomu, aby převládl narativ, že výpověď je „odměnou“ fakultě, za to, že si dovolila neprohrát hlasování o vyvedení majetku na zasedání AS UP o dva týdny dříve.
K věcné části výpovědi toho lze říct málo, protože důvody výpovědi rektor zahaluje slovní mlhou. Více se o nich dočteme v dobře informovaném regionálním tisku. Děkan Kubala měl snad spolu s paní prorektorkou Papouškovou (která rozhodně nepůsobila jako jeho fanoušek) a ředitelem CVT ohrožovat osobní údaje (v rozporu s GDPR) a vlastnická práva univerzity. Dává vám to nějaký smysl?
V této souvislosti jen připomínám, že děkan PřF byl obviňován ze šikany a sabotáže již minulým rektorem Jaroslavem Millerem (který mu taktéž hrozil odvoláváním). Martin Kubala si vydobyl renomé puntičkářského děkana, jenž (i s ohledem na to, jakým tlakům čelil) úzkostlivě dbá na legislativní čistotu svého konání. Protože současnou kampaň rozkuřuje stále stejnými metodami stejná skupina lidí navázaných na CATRIN a (nezávisle na tom jaké je skutečné jádro rektorova rozhodnutí) je již nyní jisté, že i zde brzy splaskne velká bublina a těžko předvídat, co po ní ve skutečnosti zůstane.
Konečně poslední otázka: Jakých politických cílů rektor očekává, že dosáhne? I kdyby se mu opravdu podařilo zbavit se Martina Kubaly (což považuji za zcela nereálný závěr událostí), bude jeho politický kapitál, důvěra v to, že umí urovnávat komplikované spory nebo třeba znovu zahájit jednání o vypořádávání majetku mezi fakultou a ústavem již natrvalo záporný. Situace na UP je od 3. října jeho vinou mnohem horší, než byla kdykoliv dříve.
[1] https://www.zurnal.upol.cz/nc/zprava/clanek/rektor-rozhodl-o-ukonceni-pracovniho-pomeru-dekana-prirodovedecke-fakulty/?fbclid=IwAR0yNLAKnZVXE44kDWeJqeIVzGwnUaQg_spQquVhPx3IUsmY3uIxLKG5vps a https://www.zurnal.upol.cz/nc/zprava/clanek/nemohl-jsem-konat-jinak-rika-k-vypovedi-dekana-prf-rektor-up-martin-prochazka/