/JIŘÍ FIALA/
V Zápise č. 22/2022 ze zasedání Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci dne 20. dubna 2022 stojí toto:
M. Nguyen, místopředseda AS UP
Reaguje na zápis z březnového jednání KUUP, kde byl podchycen příspěvek paní kvestorky týkající se požadavku studentské kurie na vytvoření podmínek pro zásobování hygienickými potřebami pro ženy apod. Jde o obecný podnět ze Studentské komory Rady vysokých škol, nikoliv samotné studentské kurie AS UP. Snahou je, abychom se stali univerzitou 21. století, přičemž je zřejmé, že v této oblasti zatím nemáme nikterak vysokou úroveň. Vyslovuje poděkování paní kvestorce, že se tématu věnuje.
P. Jungová, kvestorka
Sděluje prvotní získané informace. Průzkumem trhu bylo zjištěno, že dodavatelé pro tutokomoditu v ČR neexistují. S tajemníky fakult provádí analýzu, je již znám aktuální stav na několika pracovištích. Na PF UP byly pokusně zásoby hygienických potřeb volně zpřístupněny s tím, že budeme spoléhat na poctivost uživatelů. [1]
Nepochybně je třeba nanejvýš ocenit všestranně agilního studentského senátora AS UP Michala Nguyena, neúnavně pečujícího o blaho vysokoškolského studentstva nejen olomouckého a obětavě se ujímajícího úsilí o transformaci Univerzity Palackého v Olomouci v univerzitu 21. století, a to i v oblasti záchodové kultury, jež podle Nguyenova názoru zatím nemá nikterak vysokou úroveň. Toto snažení je věru oprávněné, neboť i po této stránce musí Česká republika jednoznačně náležet k západu, a nikoli k východu či jihovýchodu Evropy. Přiznám se, že netuším, co znamená zkratka KUUP, a mohu se jen dohadovat, co vše se zahrnuje pod hygienické potřeby pro ženy na rozdíl od hygienických potřeb pro muže a zda se i v tom ohledu liší hygienické potřeby dalších možných pohlaví. Též mne překvapuje výrok kvestorky Petry Jungové, že dodavatelé pro tuto komoditu v ČR neexistují – co je to tedy za komoditu, jež neposkytuje dodavatelům patřičný zisk, a jakouže analýzu provádějí tajemníci fakult? Pokud je mi známo, jsou na rozdíl od totalitních časů vyznačujících se nedostatkem toaletního papíru, o papírových ručnících a tekutém mýdle nemluvě, tyto komodity na univerzitních klozetech volně zpřístupněny a nezdá se, že by byly zcizovány v míře větší než obvyklé.
Zaslechl jsem, že studentský senátor Michal Nguyen též horoval pro zřízení bidetů na univerzitních WC, ale toliko určených pro ženské pohlaví (doslova a do písmene). Napadá mě v té souvislosti distichon polskožidovského básníka Jana Izydora Sztaudyngera (1904–1970), nazvané Apel:
Myjcie się, dziewczyny, Nie znacie dnia ani godziny. [1]
Podle české Wikipedie substantivum bidet pochází ze staré francouzštiny, kde označuje poníka a slovesem bider se rozumí jízda na poníku. Toto označení je odvozeno od skutečnosti, že původní bidety byly přenosné, měly (dřevěnou) konstrukci podobnou koni a velikost jako tato malá rasa koně. Vynález bidetu se klade do Francie na královský dvůr a datuje se mezi léta 1710–1715, jeho vynálezcem byl pravděpodobně Christoph Des Rosiers. K prvním uživatelům patřil král Ludvík XV. a bidet si zvláště oblíbila madame Pompadour. Ve svých pamětech o tom napsal vévoda Louis de Rouvroy de Saint-Simon, který pobýval na královském dvoře ve Versailles i v Louvru. [ 3]
Naproti tomu německá Wikipedie tvrdí: Bidet byl před 400 lety francouzský výraz pro malého koně – ve staré francouzštině bider znamená klusat. Tato zvláštní etymologie vznikla proto, že první formy bidetů byly upevněny na rámu a bylo nutno bidet při jeho používání obkračovat. Bidet je zřejmě vynálezem francouzských nábytkářů z konce 17. nebo počátku 18. století. Přesné datum ani jméno vynálezce nejsou známy. Nejstarší literární zmínka o bidetu pochází z roku 1710. Roberto Zapperi uvádí jako první písemnou zmínku o bidetu rok 1726 a jako zdroj paměti francouzského ministra zahraničí René Louise d’Argenson. Nejstarším známým obrazovým vyobrazením bidetu je obraz La Toilette intime od Françoise Bouchera z roku 1741, který je nyní uložen v muzeu v Madridu. Jedním z největších propagátorů bidetu byl francouzský vyslanec v Benátkách a Římě François-Joachim de Pierre de Bernis, jehož prostřednictvím se bidet dostal do Itálie. [4]
Pokud je známo, bidety se na staré a donedávna ani na nové olomoucké univerzitě nevyskytovaly. Na některých plánech barokních budov olomouckých škol a koleje Tovaryšstva Ježíšova jsou zakresleny hromadné latríny. V barokním konviktu, nyní sídle Uměleckého centra UP, se dochovaly dva suché záchody s potrubním svodem exkrementů, využívajícím zemské gravitace, do nedalekého koryta Mlýnského potoka – jeden záchod je součástí Komorního (Freskového) sálu, náležejícího katedře muzikologie Filozofické fakulty UP, původně pracovny regenta konviktu, druhý záchod, určený pro dávné návštěvníky konviktu, se nalézá v někdejší hovorně vedle původní vrátnice konviktu, nyní učebny katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP v Olomouci. Oba barokní prevéty neboli reteráty jsou ovšem tohoto času mimo provoz.
Prvně v dějinách olomouckého vysokého učení byla toaleta integrovaná s bidetem (tedy dvě mísy na jedné noze) instalována během rekonstrukce prostor rektorátu UP, tuším v roce 1996, v klozetu před vstupem do malé zasedačky(na niž navazuje zasedací sál rektorátu UP). Odtud však byla dotyčná toaleta záhy odcizena a poté nahrazena posledním výkřikem záchodové techniky – elektronickým bidetem. Toto zařízení přijalo rektorátní úřednictvo s nadšením, jen asistentka Jeho Magnificence rektora prohlásila, že je nebude používat, dokud neobdrží podrobný návod, obávajíc se, že by si mohla stisknutím nepatřičného tlačíka způsobit tělesnou újmu. Potíž je v tom, že vodní kámen ucpává trysky tohoto bidetu, takže z jedné trysky v současné době temperovaná voda netryská a příslušnou intimní tělesnou partii neoplachuje (nejnovější modely elektronických bidetů jsou již vybaveny funkcí odstraňování vodního kamene – [5]).
Podstatně levnějším, ovšem zdaleka ne tak sofistikovaným hygienickým zařízením, jako je elektronický bidet, je tzv. bidetová sprška. Pokud se její uživatel/ka spokojí s oplachem svých intimních tělesných partií studenou vodou, lze ji pořídit za několik stokorun; při nepozorné aplikaci ovšem může snadno dojít k opláchnutí celého prostoru WC. [6]
Jak ještě přispět kromě instalace elektronických bidetů či bidetových spršek nejen na ženských záchodech, jak navrhuje studenský senátor Michal Nguyen, ale na veškerých záchodech UP bez rozdílu pohlaví ke zkulturnění záchodů naší alma mater? Příklad hodný následování nabízí závěrečná pasáž z minipovídky Karla Poláčka (1892–1945) Teta Valérie z povídkového souboru Povídky izraelského vyznání (1926):
„Pojď se mnou, abys viděl, jaký nadaný člověk byl tvůj strýček Ignác,“ povídá teta a bere mě za ruku. – „Kampak jdeme?“ – „Mlč, uvidíš.“ – Na konci chodby je klozet. Teta Valérie otevře dveře a velí mně, abych se podíval.
„Nač se mám dívat?“
„Nevidíš? Tadyhle čti!“
A ukazuje mi na stěně dečku s nápisem:
Ein Weilchen hergesessen,
Im stillen Selbstvergessen,
Befreit von allen Leiden,
Dann kannst Du wieder scheiden.
A pod tím – neboť tehdy vládl utrakvismus – tento český překlad:
Chvilka posezení,
v tichém zapomnění,
odvrhnuv veškerou tíž,
odejdi již!
Teta dívá se na mě s nadšením, kterak slabikuji zádumčivé verše nebožtíka strýčka Ignáce. A z očí stékají jí slzy blaženosti. „Vidíš, hochu…,“ praví křečovitě vzlykajíc, „…jaký nadaný člověk byl tvůj strýček Ignác! Velká hlava! Básník! Poet…!“ [7]
[1] https://files.upol.cz/sites%2Fpub%2FPubDAO%2FZapis%20AS%20UP_2022-04-20.pdf, s. 4.
[2] Myjte se, dívčiny,/ neznáte dne ani hodiny! – https://aforyzmy-cytaty.pl/fraszki/sztaudynger-jan.php
[3] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bidet
[4] https://de.wikipedia.org/wiki/Bidet
[5] Viz např. https://cenovyradar.cz/recenze/elektronicky-bidet; https://www.laufen-cleanet.com/cz-cs/?gclid=EAIaIQobChMIsNyOo4jT9wIVhI9oCR1sFgDREAAYASAAEgIX2PD_BwE
[6] https://www.idnes.cz/hobby/domov/bidetovy-komfort-za-nekolik-stokorun.A081127_171401_hobby-domov_bma
[7] https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/26/98/63/povidky_izraelskeho_vyznani.pdf, s. 9
Barokní suchý záchod v olomouckém jezuitském konviktu, stav před rekonstrukcí konviktu v roce 2022. Zdroj: Fiala, J. a kol.: Jezuitský konvikt: sídlo Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci 2002, s. 224.
Elektronický bidet na WC před vstupem do malé zasedačky rektorátu UP. Foto Jiří Fiala