/LUKÁŠ SPÍCHAL/
(Na žádost autora přejato z UP Reflexe.)
Tomáš Fürst je proslulý svými texty (nejen) na D-žurnálu. V mnohých těchto textech volí styl vyprávění Karla Friedricha Hieronyma von Münchhausena, též známého jako baron Münchhausen či baron Prášil. Tu čtenáře baví lety na dělové kouli, bojem se čtyřicetinohým krokodýlem, či rovnou lety na Měsíc. V mnohých svých textech tímto T. Fürst čtenáře jistě opravdu baví, v jiných, a zvláště v tom posledním „Rozpočtově neutrální sekyra“, mnohé čtenáře uráží (což jistě jiné čtenáře také baví, především ty ducha mdlého). Takto ve svém zmiňovaném posledním textu poděkoval senátorům AS UP za „zřízení rezervace pro falsifikátory vědy s šesticiferným platem“. Ať jiní posoudí, zda se tím opětovně dopouští porušení etického kodexu zaměstnanců a studentů UP, nebo je prostě jenom opět lidsky nechutný.
T. Fürst ve svých textech často adoruje tzv. whistleblowery, kteří svým bedlivým okem střeží čistotu práce autorů vědeckých prací, což je jistě chvályhodné. Není bez zajímavosti, že se ohnivé oko jejich zájmu po exkurzi do rektorských kanceláří UK a MENDELU opět obrací zpět k UP, tentokrát do pracovny děkana PřF Kubaly, viz. Flavonolignans As a Novel Class of Sodium Pump Inhibitors.
Možná se v některém z příštích Fürstových příspěvků na D-žurnálu dočkáme vysvětlení. Třeba, že se jedná o promyšlenou akci děkana Kubaly, který geniálně sám na sebe vrhl stín podezření z falsifikace vědy, aby si tím získal důvěru a přízeň oné rezervace falsifikátorů vědy s šesticifernými platy, kteří by mu ihned nabídli útočiště, ihned by mu navýšili plat (který je jistě na PřF, rozkradené a ožebračené ústavem CATRIN, maximálně pěticiferný), ale především proto, aby tak po oné infiltraci zasadil po mnohaletém boji nenáviděné CATRIN poslední, smrtelnou, ryze monthy-pythonskou ránu přímo do srdce tím, že se snad ihned stane jejím ředitelem a okamžitě spustí apokalyptickou autofagii ústavu, čímž celý organismus UP uzdraví a na akademických nebesích si tímto své místo pojistí. Podezření z možné falsifikace vědy bude tímto vysvětleno a plně, v celém rozsahu a bez nutnosti jakéhokoli zkoumání, vyvráceno.
Snad se T. Fürst v některém ze svých dalších textů dotkne i problematiky ukončeného soudního sporu, který se svojí Alma mater a jejímu AS vedla neúspěšně PřF, děkan PřF, AS PřF, a senátor AS UP. Text by se třeba mohl jmenovat „Kdo zaplatil náklady? A proč?“.
Nechme se překvapit.