/TOMÁŠ FÜRST/
Na slippery slope – česky na šikmé ploše – se člověk ocitá relativně malým přešlapem, který ovšem neumí řešit jinak než trochu větším přešlapem a pak ještě větším – a už se veze do pekel. Poslední dobou jsem si na tohle úsloví mnohokrát vzpomněl ve dvou kontextech. Jednak při chování vládních expertů na koronavirus a pak také při chování našich domácích univerzitních expertů na excelentní výzkum.
Již před několik měsíci jsme ve vlivných médiích volali po průzkumném vrtu, který by napověděl, kolik našich spoluobčanů už stihl padouch virus navštívil. Státní orgány skutečně takovou studii provedly a začátkem května byly k dispozici první výsledky. Výsledky byly mimořádně podezřelé, protože z téměř třiceti tisíc otestovaných se našla jen asi stovka, u kterých použité rychlotesty detekovaly přítomnost protilátek. To zcela popírá logiku testování – i kdyby protilátky neměl nikdo, test s realistickými parametry by musel vyprodukovat několik stovek falešně pozitivních výsledků. Logický závěr tedy je, že použitý čínský rychlotest měl příliš nízkou sensitivitu na to, aby výsledky studie poskytly jakoukoliv smysluplnou informaci. Prostě test v daných podmínkách nefungoval.
A v této chvíli došlo na první krůčky po šikmé ploše. Místo uznání triviálního faktu, že výsledky jsou bezcenné, začala slovní ekvilibristika o tom, že test je zcela neomylný (snímek 7 této prezentace), že téměř dvouřádový rozdíl oproti jiným studiím lze shrnout jako „prakticky stejn[é]“ výsledky (twitter Mariána Hajdúcha), že ti, kdo výsledky kritizují, nejsou dost velcí profesoři (rozhovor s Ladislavem Duškem) a že jiné studie jsou „politicky nešťastné“ (skvěle popsáno zde). Větší a větší přešlapy ve snaze zakrýt triviální chybu, kterou by navíc autorům studie patrně nikdo nevyčítal.
O několik týdnů později už jsme ale ve volném skluzu po šikmé ploše. Média informují o tom, že celá chytrá karanténa – vlajková loď české reakce na koronavirus – je jen marketingový podvod. Mávnutím kouzelného pera ministra Vojtěcha mizí nemocní ze statistik a šéf Ústavu zdravotnických informací Ladislav Dušek veřejně říká, že zdravotnické informace, které jeho ústav publikuje, je třeba brát s rezervou. Je tedy vůbec něco z toho, co nám vládní tým říká, pravda?
Překvapivě velký kapitál dobré vůle mezi lidmi (nebo to byl jenom strach?) z března a dubna byl prohospodařen extrémně rychle. Na konci šikmé plochy nás čeká starý dobrý český atraktor absolutní nedůvěry k jakýmkoliv úřady vyhlašovaným opatřením a jejich švejkovské bojkotování, ať už jsou rozumná či nikoliv.
Zrcadlovým obrazem koronavirového fiaska – byť o několik řádů méně závažným a s více komickými a groteskními rysy hned od počátku – je šikmá plocha, na kterou vstoupil tým RCPTM při vysvětlování svých excelentních výsledků. První krůček představovalo vylepšení spekter v článku pro JACS. Po odhalení ze strany Čeňka Gregora měla následovat omluva a rychlé stažení článku. Místo toho považovali kolegové za nutné zakrýt tento přešlap mnohem větším přešlapem, při kterém Gregora vyhodili ze školy a zatáhli tím na šikmou plochu celou státnicovou komisi. A pak už se to všechno vezlo všeobecně známým směrem, který si lze přečíst například v článku o domu hrůzy zde.
Zcela aktuálně zopakovali kolegové z RCPTM nástup na další šikmou plochu, když v textu Hany Kmentové na UP Reflexi nabízejí zcela neuvěřitelná vysvětlení toho, jak se dostala fabrikovaná data do tohoto článku.
Obě kauzy mají společného jmenovatele: Než aby jejich hlavní protagonisté uznali chybu, raději ji obalí kouřovou clonou lží, polopravd a zamlčování, kterou pak musejí zachraňovat další lží, polopravdou a zamlčováním a tak dále. Jaké z toho plyne poučení? Je třeba naučit se dělat chyby. Každá chyba je neocenitelným zdrojem ponaučení. Je nesmírně důležité nechat lidi dělat chyby v kontrolovaném prostředí – tedy tam, kde nemají závažné následky – za každou chybu je pochválit a rozebrat ji s nimi. Náš přístup – nejen ve výuce – ovšem často vede opačným směrem. Součástí image premianta je to, že chyby nedělá. Vychováme tím spoustu lidí, kteří když pak chybu udělají, snaží se ji přebít ještě větší chybou, místo aby ji nabídli ostatním k poučení.
Tak tedy: chybám třikrát hurá. Dělejme je často a pořádně. Ať se nepotkáme na šikmé ploše.