Tak nám pomalu končí koronténa…

/ZUZANA KRÁTKÁ/

… a vracíme se do práce. Což je pro mne návrat plánovaný v rámci střídání týmu B za tým A. Už se těším, moje děti také. Ale díky poněkud nepřehledným krokům naší vlády nás do práce tento týden půjde (konečně) asi docela hodně. Na co se těším? Na holky v práci, chyběly mi… Na tu usměvavou tmavovlásku v pekárně. Naposled jsem ji viděla před třemi týdny, před Velikonocemi. Pro ni typický úsměv byl ten tam a oči měla plné strachu a smutku. Doufám, že už je to lepší a úsměv bude vidět i za rouškou… Těším se na pacienty na klinice. Už by se nám zase měli vrátit. Byl to v poslední době spíš dům duchů než zdravotnické pracoviště… Těším se na spoustu obyčejných věcí. Ale…

Ale tu radost kazí obavy. Naprosto přesně to s odvahou a velkou pokorou popsal Petr Koubský v článku publikovaném v Deníku N (1). Zvládneme návrat k normálu? Podaří se nám udržet infekci pod kontrolou? Budeme dost zodpovědní a opatrní, abychom zůstali zdraví nebo abychom SARS-CoV-2 nepustili k rizikovým skupinám? Nevrátí se nám epidemie jako bumerang? Imunolog ve mně podporuje potřebu „kolektivní imunity“. Současně cítím – ne snad strach- , ale velký respekt. My, kdo pracujeme v laboratoři víme, že si musíme dávat pozor vždy. Jakékoliv sérum, které vyšetřujeme, může být od pacienta s hepatitidou či s HIV. Teď se přidává další strašák. Budeme si muset na tuto skutečnost zvyknout.

Možná už je čas hodnotit, co mi dala tato epidemie. Rozhodně mnoho zkušeností. Pro mne začala rozpoutáním sbírky roušek (2). Ještě Vám dlužím výsledek. Podařilo se nám během tří týdnů vyrobit a rozdat neuvěřitelných tisíc roušek. Akce začala ve Veleni (malé obci ve Středočeském kraji) a u vás v Olomouci. Roušky jsme postupně rozvezli do šesti našich klinik v Praze, Liberci, Olomouci a Ostravě. Šili naši zaměstnanci (sestřičky, asistentky, laborantky, lékařky…), naši kamarádi, kamarádi kamarádů. Pomohli někteří starostové a sousedé v obcích, ve kterých žijeme (zdravím Veleň a Sluhy). Pomohly naše/vaše babičky, maminky, tchýně, manželky a sestřenice. Šili ajťáci (ano i chlapi!), písmoznalkyně i matematička, profesor i družinářka… Není pravda, že šilo „celé Česko“. Byli to jen ti lidé, kteří chtěli pomoci. Pro nás šilo tak asi čtyřicet dobrovolníků a dalších několik nám pomohlo s logistikou a distribucí. Ani na řidiče nesmíme zapomenout, protože ochotně zajeli pro roušky mimo své standardní trasy. Moc vám všem ještě jednou děkuji. Vím, že vás to stálo spoustu času, sil, financí, bolavá záda a oči, rozpíchané prsty. Některé šicí stroje „padly za vlast“ (zdravím tímto i našeho pana opraváře v Brandýse nad Labem). Ale měli jste odvahu se do toho pustit. A nejen, že jste nám poslali roušky, které v té chvíli byly nad zlato, ale s nimi i spoustu radosti. Díky!

Koronténa mi dala i mnoho nových přátel. Spontánnost, chuť pomoci a chuť sbírat informace v době chaosu bourala hranice. Spojila jsem se s mnoha zajímavými lidmi, proběhla spousta odborných diskusí, napsali jsme celou řadu článků a vznikly podklady pro různé projekty. Velmi rychle bylo jedno, kdo je profesor a kdo pouhý sympatizant. Na tituly se nehraje, když jste uvázaní na jednom laně a i to společenské vykání bylo na obtíž. Vám čtenářům bych přála vidět, jakým tempem ve dne v noci vznikaly články pro Džurnál a kolik úsilí do nich autoři dali. Věda se sólo dělat nedá… Dík, že jsem mohla být při tom!

Děkuji Inge za Dekameron! Díky němu se povedlo nalákat na Džurnál nové čtenáře mimoolomouckého původu, protože se v Dekameronu sešla celá řada zajímavých článků od autorů zvučných jmen, ale i mnoho půvabného čtení od příležitostných pisatelů. Bylo by fajn, kdyby ještě chvilku vydržel, karanténa ne-karanténa. Z Džurnálu se stal takový útulný zájezdní hostinec, kde se scházejí na debatu domácí i přespolní.

A co mi karanténa vzala? Asi iluze… že si budeme v době krize všichni pomáhat a sdílet informace, abychom se rychle posunuli dál. Tím se vracím k článku Petra Koubského. Nebudeme. Smiřme se s tím, že nemáme k dispozici kvalitní data. Nemůžeme sdílet ta „státní“… Nemůžeme s nimi pracovat… Zato se vyrojily stovky publikací sepsaných během dvou měsíců, dělaných na základě malých souborů dat. Je nemožné se v nich vyznat a užitek z nich proto bude minimální. Ale teď za ně autoři budou mít publikační body. Proč naše malé datové sady raději nezpracujeme v jedné kvalitní studii, která by pomohla lépe nastavit diagnostické algoritmy u nás v Čechách? Určitě by z toho bylo víc užitku.

Smutná jsem také z toho, že i když je COVID infekční onemocnění, tak na hlavních postech a v prime-time čase v televizi nevidím žádného z našich významných imunologů. Doktorů a profesorů jsou tam zástupy, ale imunologové chybí. Ty naštěstí vídám aspoň jinde – paní profesorka Blanka Říhová byla skvělá v pořadu s Danielem Stachem (3) nebo mne potěšila moudrá slova paní profesorky Jiřiny Bartůňkové ve Výzvě jedenácti lékařů (4).

Proč je důležité pustit ke slovu imunologa? Každá vědecká odbornost má svá specifika a každý odborník danou problematiku vidí jinak. Typickým příkladem jsou protilátky. Zatímco mikrobiolog sleduje hlavně to, jestli se protilátky při infekci vůbec tvoří (a tím de facto potvrzují přítomnost viru v organismu), imunolog se orientuje i v tom, jaký typ protilátek, kdy, proč a jak se vytvoří a jak jsou tyto protilátky v průběhu imunitní odpovědi využívány. Představte si dva detektivy – jeden vidí „stopu v blátě“, ten druhý ji vidí taky, ale navíc změří velikost stopy, zaznamená si vzorek podrážky, podle otisku zjistí možnou ortopedickou vadu pachatele a z řady šlápot usoudí, kam měl zloděj namířeno. Úspěch detektivů bude ovlivněn jejich přístupem. Epidemiolog protilátkám rozumí asi tak jako výše popsaný mikrobiolog. Onkolog používá syntetické protilátky jako léčivo pro své pacienty, o těch infekčních ví jen něco málo. Ortoped protilátky ke svému životu nepotřebuje. Úředník zná protilátky pouze jako položku v nákupním seznamu.

Probíhající celonárodní studie kolektivní imunity (5) ukázala, jak vnímá „protilátkovou imunitu“ její organizační tým. Kolik je ve dvacetičlenném organizačním týmu profesorů (lékařů i nelékařů) zjistíte snadno (6). Kolik imunologů zajišťuje odbornou garanci studie, můžete dohledat ve volné chvíli. Tito odborníci schválili na provedení celonárodní studie rychlotest, který stanovuje tzv. celkový imunoglobulin. Tento test nedokáže rozlišit jednotlivé izotypy protilátek, ale jen směs protilátek přítomnou v séru. Pomocí něj zjistíme šlápotu, ale už nic víc. V předchozích článcích jsme se snažili vysvětlit, jak vznikají izotypy IgM, IgA nebo IgG, a jak nám mohou pomoci rozlišit časnou a pozdní fázi onemocnění. Zřejmě o tom organizační tým nebyl zpraven nebo jim přišlo zbytečné zjišťovat víc informací… škoda. Za hodně peněz máme výrazně méně muziky. Do jaké míry byl výběr populace na základě dobrovolnosti náhodným výběrem, ponechám bez komentáře. Proč by bylo lepší to udělat jinak, si můžete přečíst zde (8).

Jsme zvědaví na závěry studie. Jak na tom jsme? Kolik z nás se s virovou infekcí setkalo? Žádné průběžné výsledky nejsou k dispozici a platí na ni přísné informační embargo. Jak kvalitní průzkumný vrt to bude, zatím ještě nevíme. Jen máme obavy, že hloubením může v závislosti na použité technice vzniknout jak vrt, tak důlek na kuličky nebo povrchový důl… Ale což, nějak to dopadne. Svět se točí dál… Raději vykročme do práce – pravou nohou!