/MICHAL BOTUR/
Pro účely petice na podporu Memoranda emeritních rektorů jsme si dovolili zpracovat jakousi analýzu rizik vzniku Vysokoškolského Ústavu (CATRIN) pro UP.
Nejčastěji se uvádějí následující důvody (link na odpověď ředitelů), které vedly k návrhu zřídit CATRIN:
- Má dojít k větší integraci výzkumu, vytvoření nových synergií, lepší organizaci interdisciplinárního výzkumu. Současný návrh statutu CATRIN ale žádné integrační prvky neobsahuje. Tři vědecká centra CRH, RCPTM (nyní součásti PřF) a UMTM (nyní součást LF) mají přejít pod ústav a zachovat si stávající statuty se všemi v nich uvedenými orgány (to např. znamená, že CATRIN bude mít 4 vědecké rady!) a veškerou svou organizační strukturou. Ústav se tedy bude skládat ze tří autonomních jednotek a vzájemná spolupráce nebude příliš jiná, než byla dosud. O integraci by se jednalo v případě, kdyby všechna centra přistoupila na stejná pravidla hry v rámci jednoduché organizační struktury. Toto ale současné návrhy neobsahují. Deklarace, že se jedná jen o přechodný stav, je v tuto chvíli možno vnímat jako pouhé sliby, které se mohou snadno také nenaplnit, protože podobu finálního, plně integrovaného stavu dosud nikdo nepředstavil. Odtržení center od mateřských fakult naopak ukončí existující kooperace na jednotlivých fakultách, zkomplikuje bezprostřední dostupnost přístrojového vybavení a existující spolupráci mezi vědci na fakultě a vědci v ústavu. Mnoho badatelů je nyní zcela zbytečně stavěno před dilema, zda-li ukončit spolupráci s fakultou nebo s odcházejícími centry. Celkové důsledky současných návrhů jsou tedy ve skutečnosti spíše desintegrační, navíc připravují cestičku dalším skupinám, které budou chtít opustit mateřské fakulty (z libovolných důvodů včetně osobních animozit)
- Bude překonána „kritická masa“ potřebná k získání velkých evropských nebo mezinárodních projektů pro excelentní vědu. O všechny projekty žádá univerzita jako celek a – pokud vím – nebyla dosud nikdy prezentována žádná grantová výzva, ve které by hrála roli vnitřní organizace univerzity. Jinak řečeno, k žádnému zvýšení šancí k získání projektu nedojde, z vnějšího pohledu bude o projekt žádat stále stejná instituce (která se jen rozhodla změnit svou vnitřní strukturu). Šance uspět v projektových výzvách bude stejná jako dosud, kdy se různé součásti university podle potřeby organizují do týmů nebo vstupují do konsorcií. Velké vědecké projekty již nyní získávají i jiné součásti univerzity – i mimo centra.
Jaké jsou naopak nevýhody nebo hrozby v případě zřízení CATRIN?
- Projekt má svá finanční rizika. Momentálně je činnost center štědře financovaná z projektů OP VVV, které skončí v roce 2022. Přestože se vytvoření CATRIN zdůvodňuje právě snahou posílit tuto jednotku v získávání peněz z vnějších zdrojů, není jasné, jak by CATRIN, tak jak je nyní koncipována, měla být v tomto ohledu silnější a úspěšnější, než jsou současná centra. Hrozbou pro ostatní jednotky ale je, že CATRIN bude ve jménu excelence (ze své definice excelentního pracoviště) protežována rektorátem na úkor fakult. Podobnou zkušenost má akademická obec na Přírodovědecké fakultě z období minulého vedení a důvodné obavy jsou také podporovány již prezentovaným návrhem metodiky dělení RVO nebo Strategického záměru. Obavy jsou tím hlubší, že se na přípravě návrhů podílí prorektor zaměstnaný v RCPTM. Přes intenzivní volání akademické obce dosud nebyl prezentován ekonomický model fungování ústavu a fakult s ověřitelnými zdrojovými daty a výpočty. Celkově lze shrnout, že případné zřízení CATRIN vytvoří analogické napětí mezi ústavem a fakultami, jaké mezi centry a katedrami na PřF. Protože se toto napětí posune o úroveň výš (z fakultního na celouniverzitní úroveň), může být i řádově vyšší.
- Konkurence namísto symbiózy vědeckého výzkumu a výuky. Bez přístupu k lidským zdrojům nemůže CATRIN dlouhodobě fungovat. Fakulty budou mít velmi malou motivaci zaměstnávat vědce, kteří budou svou vědeckou činnost vykazovat za ústav (a budou tedy peníze za vědu vyvádět ven z fakulty) a současně jim zpřístupňovat své nejlepší studenty – budoucí vědce a potenciální mladé akademiky –, kterým budou fakulty organizovat finančně málo výhodnou základní výuku. Podobné problémy jsou vidět například na Akademii věd, která dlouhodobě usiluje o přístup k talentům z univerzit (a univerzity se tomu často velmi aktivně brání), nebo i v brněnském CEITEC, kde univerzity mnohdy odmítají vědcům z VŠÚ povolit byť i vedení závěrečných prací, právě s obavou, že studenti budou odlákáváni z univerzit. „Lanaření“ výkonných vědců nebo i celých skupin z fakult do ústavů je trvalým evergreenem na univerzitách, kde už vysokoškolský ústav zřízen byl (např. ČVUT, TUL, VŠB). Fakulty mají minimální motivaci investovat do rozvoje výzkumných skupin, neboť jsou vystaveny riziku, že – bude-li investice zdařilá – benefity potom sebere někdo jiný. Hrozí, že fakulty po oddělení ústavů přestanou být institucemi, které pomáhají posunovat hranice poznání a v nichž mají studenti možnost vzdělávat se v kontaktu s nejmodernějšími technologiemi, nýbrž se spíše posunou směrem k „lepším vyšším odborným školám“.
- Absence akademické samosprávy na CATRIN. Současný návrh nepočítá s žádným voleným akademickým orgánem na ústavu, jeho pracovníci/zaměstnanci tedy nebudou mít žádnou možnost ovlivňovat dění na svém pracovišti. Vzhledem k tomu, že mnohé současné problémy center mají kořeny v jejich autoritářském vedení, jedná se taktéž o významné systémové riziko.
- Ústav je zakládán v průběhu šetření podložených podezření ze závažných prohřešků proti vědecké etice v týmu prof. Zbořila (RCPTM). V současnosti se univerzita nachází uprostřed šetření závažných podezření z manipulací s daty v několika odborných publikacích. V jednom případě se již etická komise přiklonila k názoru, že k manipulaci došlo a že byla iniciována prof. Zbořilem. U řady dalších publikací jsou důvodná podezření z neetického jednání a kauzy momentálně šetří etická komise PřF. I když v tuto chvíli není znám rozsah pochybení tohoto týmu (tj. kolik publikací bude retrahováno a kolik pracovníků porušilo etický kodex), vznik ústavu by v tomto okamžiku přinesl několik rizik. Prvním z nich je riziko, že kauzy nebudou dořešeny, protože se tým vědců z RCPTM přesune do CATRIN, a tudíž mimo přímý dosah orgánů akademické samosprávy. Protože jakákoliv manipulace s daty poskytuje nečestnou výhodu (analogickou dopingu ve sportu), která má potenciál zničit věrohodnost přírodovědného výzkumu v očích veřejnosti, povede tato záležitost – nebude-li standardně, čistě a rychle vyřešena – ke skandalizaci jména Univerzity Palackého. Druhým zjevným rizikem je, že týmy, u nichž se prokáže vědecký podvod, bývají odbornou komunitou sankciovány velmi výrazným zhoršením šancí prezentovat svůj výzkum v prestižních časopisech. Podobně je zhoršen (někdy i zastaven) přístup ke grantovým prostředkům, často i pro celé pracoviště, tedy i pro vědce, kteří s problematickými publikacemi nemají nic společného. Oba tyto faktory jsou zásadní pro ekonomickou rozvahu fungování CATRIN.
Proto je apel emeritních rektorů nutno považovat za navýsost racionální.