/MICHAL BOTUR/
Minulý týden se na UP Reflexi objevila reakce Ivo Fréborta na můj minulý příspěvek, ve kterém jsem se pokusil co nejpečlivěji popsat “kauzu” nesprávně vykázaných editoriálů, za které Centrum regionu Haná vedené právě Ivo Frébortem neoprávněně čerpalo prostředky. Jsem rád, že se nám podařilo získat vyjádření Ivo Fréborta, což už je samo o sobě posun. Bohužel je ale tato obhajoba, která můj text hned v úvodu obviňuje z manipulativnosti, plná věcných faulů, které si zaslouží ještě jednu oponenturu. Připomínky, které následují, jsou řazeny podle pořadí v textu Ivo Fréborta.
1) V úvodu Ivo Frébort uvádí, že „kontrolní komise RVVI, (…) je nejvyšší autoritou o přijetí či nepřijetí výsledků do RIV …“. Nevím o žádné takové komisi, která by byla nejvyšší autoritou. Jakousi kontrolní činnost prováděla Komise pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů (viz například tento odkaz), ta je ale zákonem ustanovený poradní orgán RVVI se zákonem danými kompetencemi. Tato komise se opravdu vyjadřovala k některým sporným vykázaným výsledkům, nelze to ovšem interpretovat tak, že to co nebylo tímto orgánem vyřazeno, je automaticky (nejvyšší autoritou) schváleno. K dispozici je metodika (citace), která procesy osvětluje.
2) Ivo Frébort uvádí, že “hodnocení h15 (které bylo podkladem pro rozpočet PřF na rok 2017, kdy byl děkanem Ivo Frébort) bylo 168 chybných výsledků z celé UP, z toho 16 z PřF. Následně v hodnocení h16 (bylo podkladem pro rozpočty PřF v letech 2018 a 2019, kdy už byl děkanem Martin Kubala) bylo vyřazeno 219 výsledků z UP, z toho 41 z PřF” , což je čistě formálně vzato pravdivý výrok. Přesto zde Ivo Frébort podsouvá čtenářům ideu, že dokument h16 souvisí s obdobím mandátu Martina Kubaly. Hodnocení h16 obsahuje výsledky vykázané v roce 2016 (tedy publikované v roce 2015, tedy v průběhu funkčního období děkana Ivo Fréborta). To, že se projevily v rozpočtu Martina Kubaly, je sice fakt, ale současný děkan nemohl tvorbu těchto podkladů nijak ovlivnit.
3) Dále se potom můžeme dočíst: “Není možné si nevšimnout, že nejvíce vyřazených výsledků (více než dvě desítky v h16) pocházelo z pracoviště, na kterém působí Michal Botur (cca 30% chybovost v jednom roce!), a také že byly vyřazeny výsledky dvou současných členů vedení fakulty.” Při pohledu do dat v tabulkáh h16 jsem nalezl cca 10 vyřazených textů mých kolegů z Katedry algebry a geometrie. Jedná se o články v oborově didaktickém časopise Matematika – Fyzika – Informatika. Když jsem pátral po důvodech jejich vyřazení, dozvěděl jsem se, že se jedná o didaktické texty, které leží blízko hranice didaktický/popularizační (odborný/neodborný) text. Dozvěděl jsem se také, že zadávání těchto výsledků do RIV je problematické, stále se nedaří odhadnout, který výstup bude uznán, a který ne. Podstatné je, že za žádný z těchto článků nemohla naše katedra obdržet jedinou korunu, i kdyby publikace nebyly vyřazeny, protože články mimo impaktovaná periodika nebyly a nejsou katedrám podle metodiky přírodovědecké fakulty propláceny*. Pokud ale kdokoliv dojde k závěru, že v tomto případě existuje podezření, že někdo úmyslně uvedl fakultu v omyl proto, aby se neoprávněně obohatil nebo získal nezasloužené výhody, měl by trvat na řádném prošetření věci. Totéž platí i o vykázaných a vyřazených kapitolách Ondřeje Bábka či Karla Hrona. Podle údajů uvedených v tabulkách h16 by se mělo jednat o uznatelné výstupy – kapitoly v knihách — a důvody k vyřazení nejsou dohledatelné. Mohlo se tak stát například kvůli formálním chybám nebo důvodem k vyřazení může být i nedodání fyzické kopie knihy Národní technické knihovně. Argumentace Ivo Fréborta působí jako kamufláž, která se pokouší rozmazat hranice mezi chybou, omylem a (možným) podvodem. Navíc se měl jako děkan příčinami vyřazení zabývat a případné chyby se snažit napravit (informace o vyřazení mu měly být známy). Možná tak i činil a může nám informace sdělit.
4) Ihned následuje: “Mimochodem, v OBD lze také dohledat, že Michal Botur si své výsledky do OBD sám nezadává. Jsou všechny tyto případy také kauzami s cílem podvádět a je třeba tyto tvůrce výsledků veřejně pranýřovat? Nebo jen současné vedení určuje svoje standardní procesy?”. V tomto tvrzení Ivo Frébort překrucuje vyznění mého původního příspěvku. To, že mé výsledky zadává katederní zadavatel (Vladimír Vaněk) je v souladu s příslušnou směrnicí a také se vším, co jsem ve svém článku uvedl. Navíc nejsem součást vedení Přírodovědecké fakulty.
5) V další pasáži popisuje Ivo Frébort to, jak náročná práce editora je, a že při vyhotovení daného čísla časopisu musel jako editor posílat maily až do Kanady. To má zřejmě navodit dojem, že obdržené peníze nebyly nezasloužené. Je třeba si uvědomit, že práci editora vykonává pro řádná i mimořádná vydání mnoha časopisů mnoho lidí na přírodovědecké fakultě. Jestliže Ivo Frébort zastává názor, že by tato práce měla být odměňována finančním příspěvkem, měl jako děkan mnoho příležitostí to prosadit.
6) Jediný věcný argument Ivo Fréborta obsahuje pasáž: “V OBD lze dohledat historii záznamů, ze které vyplývá, že „fakultní kontrolor“ záznam o tomto výsledku přijal, aniž by jej vrátil k opravě, takže vkladatel Petr Galuszka ani neměl možnost ho opravit. V druhém případě se opět jednalo o úvodník ke speciálnímu číslu časopisu, jehož hlavním editorem byl Ivo Frébort a dalším Jozef Šamaj. V tomto případě lze v OBD dohledat, že fakultní správce opět záznam vložený Petrem Galuszkou přijal, univerzitní správce ho následně vrátil fakultnímu správci a v průběhu dalšího dne přijal. Vkladatel Petr Galuszka opět neměl možnost záznam opravit.” O vyjádření k tomuto procesu jsem požádal fakultního správce Svatopluka Riegera, který uvedl: “Z historie stavů – ad 2014 – záznam byl přijat hned druhý den, což v uzávěrkovém období není nic neobvyklého. Lze se však zeptat ostatních vkladatelů na ostatních pracovištích, že jsem nikdy neodmítl žádost o opravu nebo doplnění v již přijatém záznamu, pokud jsem o to byl požádán.” Dále potom vysvětlil, že v uzávěrkovém období vracel jen velmi vážně chybné záznamy, aby se proces kontroly zrychlil. Technicky se schvalování řešilo tak, že Svatopluk Risger napsal „upozornění“ či „výstrahu“ přímo do systému OBD a hromadným oběžníkem žádal administrátory na pracovištích o kontrolu. Je třeba si uvědomit, že přibližně 1150 celoročních záznamů je třeba zkontrolovat asi z 75% v krátkém období asi 4 – 6 týdnů, protože většina pracovišť dodá záznamy ke kontrole až na poslední chvíli.
7) Ivo Frébort se také vyjadřuje k vykázání sporných editoriálů v Hodnocení akademických pracovníků (HAP): “Záznamy o tom jsou na WoS, což se logicky promítá jako odvedená práce v hodnocení zaměstnance. Záznamy se do HAP načítají z WoS automaticky.” Zde se Ivo Frébort mýlí. Kdyby se záznamy skutečně načítaly z Web of Science, byl by to důkaz pochybení Ivo Fréborta, protože databáze Web of Science obsahuje informaci, že se nejedná o vědecký článek a tato skutečnost by musela být vědomě pozměněna.
Původně se záznamy do HAP zadávány ručně, poté byly údaje na přechodnou dobu načítány z databáze Scopus (s důrazným doporučením důsledně kontrolovat výstupy pro velkou chybovost) a až později byly načítány z databáze RIV. Roky, v kterých se způsob načítání dat měnil, se mi nepodařilo dohledat. Protože ale rektorát má k dispozici záznamy HAP i se stopou kdy, kdo a co měnil, mohly by právě záznamy v HAP být klíčem k ověření podezření z podvodu. Rektor má možnost věc prošetřit.
8) Další rozporovaná skutečnost: “Během výkonu funkce děkana 2/2014-1/2018 nezastával Ivo Frébort funkci ředitele CRH (tu vykonával zastupující ředitel). Nebyl tedy ani přímým nadřízeným Petra Galuszky, jak chybně uvádí Michal Botur.” Ivo Frébort po konkurzu v roce 2014 obsadil funkci ředitele CRH, přičemž jeho funkční období trvalo do konce února 2019. Fakt, že vytvořil ještě funkci zastupujícího ředitele (kterou obsadil bez konkurzu), na něhož přenesl část svých pravomocí (nejsem schopen dohledat jakou část), na tom nic nemění a asi málokdo pochybuje o tom, že CRH fakticky řídil.
9) Důrazně bych se pozastavil nad pasáži “RVO se počítá za období 5 let, takže ‘čtvrtina výkonu oddělení za rok, které si nelze nevšimnout’ je velmi zavádějící tvrzení. Za článek dostalo oddělení při hodnocení v roce 2015 225 bodů z celkových 2 271, tedy asi 10 % z celkového počtu. V roce 2015 dostalo v částkách po odvodech za tento výsledek oddělení 386 tis. Kč z celkového přiděleného příspěvku 5 627 tis. Kč.”. Pasáž, která je Ivo Frébortem vyznačena v textu jako citace, ovšem necituje správně. Původní text zněl: „….příslušné oddělení vykázalo oproti očekávání o čtvrtinu vyšší vědecký výkon za rok 2014“. Takovouto manipulaci s citovaným textem realizovanou vědcem, univerzitním profesorem, ředitelem vědeckého centra a navíc bývalým děkanem významné fakulty považuji za selhání.
K uvedeným číslům se nemohu vyjádřit, protože jsem takové hodnoty nikde nedohledal, ale řádově by 5627 tis. Kč mohl být celkový rozpočet oddělení za některý rok a 2 271 by mohl být souhrn uznaných bodů za pět započtených let. Následující tabulka ukazuje čerpání za oba editoriály v jednotlivých letech (před a po odvodech).
Jak vidíme, “dražší” editoriál byl za 225 bodů, což skutečně činí více než čtvrtinu výkonu za rok 2014. Předposlední sloupec tabulek navíc ukazuje částky, které byly v jednotlivých letech pracovišti vypláceny. Další řádky nepřibyly pouze proto, že se na nesprávné zařazení editoriálů přišlo.
Závěrem konstatuji, že jsem v celé reakci Ivo Fréborta nenalezl nic, co by věcně vyvracelo nebo jen oslabovalo mnou původně publikované podezření.
*Univerzita za každý takový článek mohla dostat, pokud by byl výstup uznán asi (neumím to ověřit) 4 body, což odpovídá částce cca 9 tisíc korun ročně po dobu pěti let.