/TOMÁŠ OPATRNÝ/
Na volbě děkana PřF bylo zajímavé to, že mezi volícími senátory byli členové proděkanských týmů obou kandidátů. I když bylo několik možností, jak se vyhnout takovémuto střetu zájmů, právě jeden z každého týmu neodolal té možnosti, přispět coby senátor ke zvolené svého potenciálního šéfa. Mám dát svůj hlas spíš tomu, kdo podle mého názoru lépe povede fakultu, nebo tomu, kdo mi pomůže k funkci s určitým dílem moci, vlivu a s funkčním příplatkem? A že to někdo vnímá tak, že jsem se nechal „koupit”? Ale kdepak, já to přece dělám se svým nejlepším svědomím pro blaho celé fakulty. Pochopitelně.
Občas mezi akademiky vnímám přezíravý pohled vůči politikům, kteří kupčí s mocí. V posledních dnech se bavíme přetahovanou kandidáta na premiéra, který také určitě chce svou moc užívat pro blaho všech a nikoliv jako páku na dotace pro své firmy. S tím, co se děje mezi akademiky, to přece nemá nic společného…