/INGEBORG FIALOVÁ/
Na přelomu 19. a 20. století působil Mark Twain jako zahraniční korespondent ve vídeňském parlamentu a měl tam tehdy věru spoustu nádherného materiálu ke zpracování, neb se právě řešila Badeniho jazyková nařízení a parlamentáři (Češi a Němci) si šli tak důkladně po krku, že nějaké drobné strkání a fackování, jak je známe z ruského (ale i českého) parlamentu konce 20. století, proti tomu byly jen selanka. Mark Twain popisoval vřavu v parlamentu jako operní představení, kde dámy oděné do večerních rób sledují z balkónů pro hosty, jak dole na scéně do sebe jejich kavalíři píchají urážkami a obscenitami, ale i opravdovými noži a kordy, až je musela vyvést policie a císař ukončit zasedání.
Včerejší schůze akademického senátu UP mi vnuklo jiné než operní přirovnání: Ve chvíli, kdy se řešilo, jak se mohlo stát, že čtyři poměrně klíčové pracovnice děkanátu PřF nepřišly po Vánocích do práce, nýbrž si vyklidily kanceláře a odstěhovaly se někam do Holice , aniž svému zaměstnavateli co řekly, čímž mu způsobily poměrně složitou administrativní situaci, a když padaly otázky (a následně i odpovědi na ně), kdo že dal k převedení těchto pracovnic v SAPu příkaz [1], vzpomněla jsem si na dávnou školní scénku, kdy mně bylo asi deset a reálnému socialismu třiadvacet let. Tehdy šlo o nějaké ukradené bačkůrky. – V našem případě by se ta školní scénka dala vyprávět takhle:
Znepokojená a rozezlená matka Turová chce na schůzce SRPŠ vědět, kdo že to řekl její důvěřivé Kačence, že od pondělka nemusí chodit do školy, protože jsou uhelné prázdniny. Důvěřivá Kačenka tomu nesmyslu totiž uvěřila a spolu s dalšími stejně důvěřivými třemi kamarádkami do školy nešla, takže má teď spoustu neomluvených hodin, patrně dostane trojku z chování, a tudíž se asi nedostane do kýženého učení na socialistickou prodavačku, ženu za pultem. Předseda třídy, kde se tohle stalo, se dušuje, že to byl omyl, o jehož přípravě on nic nevěděl (jako by se omyl dal připravovat), předseda pionýrské organizace i předsedkyně SRPŠ vyzývají ke kamarádství a ke klidu (o 50 let později se tomu bude říkat „konsenzus“), a když matka Turová pořád vykřikuje, že to tak nenechá a že to požene vejš, tak se nakonec tak nějak napůl přizná spolužák, vtipálek s přezdívkou Říďa: No co? Věděl, že se Kačence a jejím kamarádkám po Vánocích do školy nechce, má Kačenku rád, ona jeho taky – a nakonec spolu dělali úkoly do školy, takže se snad tak moc nestalo, ne?
Že vám v té didaktické scénce chybí soudruh ředitel a učitelský sbor? To mně taky! Do vřavy rodičovské schůzky vyslal jen předsedu třídy, který (i kdyby chtěl) nemůže bez úřadujícího (byť již jednou nohou odcházejícího) ředitele nic vyšetřit, rozhodnout, napravit, a mladičkou suplentku, která do školy nastoupila teprve před 14 dny (nahradila obávaného tělocvikáře s úkolem vyléčit – jeho předchozím působením – vykloubená ramena a polámané páteře žáků a opravit poničené sportovní náčiní). Zde scénka končí. Dle pravidel brechtovského Lehrstücku nyní před oponu předstupuje vypravěč a ptá se: co teď s tím, milé děti? Kdo je padouch a kdo hrdina, kdo zaslouží trest a kdo pochvalu? Kdo udělal co špatně? Kačenka, když uvěřila vtipálku Říďovi? Vykuk Říďa, který si z Kačenky vystřelil (ale z láskyplných pohnutek: prostě ji chtěl mít víc pro sebe)? Upjatá matka Turová, která nerozumí studentské recesi a srandě? Oba předsedové, kteří ani ve chvíli, kdy vyšel „omyl“ najevo, nevstali a nedali Říďovi aspoň pohlavek? Soudruh ředitel, který se ani neobtěžoval na schůzi SRPŠ přijít? (Vlastně: i kdyby přišel, ničemu by to nepomohlo, protože celá škola ví, že různá alotria Řídi a jeho party nechává bez kritiky, asi že je považuje za originální a vtipná.) Vzpomínám si, že když jsem před lety četla slavný román Pán much nobelisty Goldinga (který byl v 90. letech v Olomouci na návštěvě na pozvání rektora Jařaba), přímo fyzicky jsem toužila po tom, ať už na scénu konečně vtrhne nějaký dospělý a učiní přítrž tomu děsnému řádění krvelačných kluků utržených ze řetězu. Podobný pocit mám teď, když sleduji dění na své milované univerzitě Palackého.
[1] Srv. diskusi na UPReflexi: https://www.zurnal.upol.cz/nc/reflexe/zprava-int/clanek/novorocni-pospolitost-na-up/ a článek T. Fürsta na DŽ, Good by, Catrin: Good Bye CATRIN!