Pyžamové Vánoce

/ZUZANA KRÁTKÁ/

Věnováno všem, kteří používají zdravý selský rozum.

Před rokem touto dobou bych na poslední chvíli dobalovala dárky, v hlavě bych si rovnala nacvičený sled přípravy vánočního menu a těšila bych se na večerní vánoční pohádku (až ten předvánoční šrumec konečně skončí a nebudu muset nic dělat). 

Letos tomu bude jinak. Koronavirus byl mým osudem celý rok a Pánbůh mi ho nadělil pod stromeček. Jako jedna z mála nevím, co je to práce z domova. Na štěstí, pro mě je sociální izolace za trest. Naše imunologická laboratoř se nezastavila, homeoffice jsem měla jen chvíli kolem Velikonoc, do práce jsem celý rok jezdila MHD. Považovala jsem za malý zázrak, že jsme všichni doma zůstali negativní. Až do tohoto víkendu.

V neděli k večeru si dcera začala stěžovat na rýmu a mírnou ztrátu čichu. Nic, co by rodiče rozházelo. Teplota 37°C k tomu patří. Jenže během pondělí o ten čich přišla úplně… Navíc přibývaly alarmující informace ze třídy. Já jsem v pondělí večer přišla k teplotě, která se přes noc rozjela do horečky se vším, co se nazývá „chřipkový stav“. Z dcery postupně padaly informace o tom, že dva spolužáci ze třídy mají po testech a jsou pozitivní, dalších asi pět je nemocných, ale na testy nešli. Budou Vánoce a nikdo o karanténu nestojí. Navíc teď dva dny před Štědrým dnem se testovací místo v Praze sehnat skoro nedá. Můj klinický stav znamenal jednoznačný COVID, na test bych normálně nejela taky, ale lidé, se kterými jsem se viděla, potřebovali vědět, jak na tom jsem. Kvůli Vánocům a příbuzným. Mohou jet k nim na návštěvu nebo ne?  Domluvila jsem si tedy protekční termín na PCR test (aspoň nějaká výhoda pro člověka zaměstnaného v laboratoři). Ortel očekávaný – jsem pozitivní.

Zdrojem infekce je jednoznačně naše škola. Naivně jsem předpokládala, že v případě, že se v ní objeví COVID, budeme jako rodiče o této skutečnosti informováni. Je to napsáno ve školním řádu. Nestalo se. Pomocí skupin spolužáků obou dcer jsem zjistila, že první dohledatelný marod s COVID byl na škole už 11. prosince. Bohužel kluci z různých maturitních tříd vyrazili na pivo… Epidemie se ve třídách rozjela. V dalším týdnu přibyly další dva případy prokazatelně nahlášené jak ředitelství školy, tak o nich věděla hygiena. Přesto nebyli informováni všichni rodiče, ale jen vybraná podskupina.Ve výsledku máme minimálně osm pozitivních do Vánoc.

Poté, co jsem poskládala informace dohromady, napsala jsem přes mail jak na ředitelství školy, tak rodičům. Můj dotaz na vedení školy byl, proč škola neinformuje všechny rodiče o tom, kolik, ve kterých třídách a kdy bylo studentů s COVID. Samozřejmě anonymně. Informace je to pro nás zásadní. Nevadí mi, že nemocní ve škole byli (počítám s tím, že se to v současné situaci stane), ale očekávám, že se to dozvím a chci mít možnost rozhodnout se, zda dceru do školy na těch zbylých pár dní pošlu nebo chci mít možnost objednat ji na testy. A když nic jiného, chci mít možnost zodpovědně se rozhodnout, zda pojedeme o Vánocích na návštěvu za babičkou či zůstaneme doma.  

Jak to dopadlo? Přišly tři maily od rodičů (je nás tak asi 600) – souhlasné, v jednom se (zcela dle očekávání) zmínilo GDPR. Paní ředitelka mně zavolala. Dlouze mi vyprávěla o tom, že postupuje přesně dle instrukcí hygieny. Tomu i věřím, neb jak ji znám, jako úředník funguje dobře. Odpověď mailem od paní ředitelky nepřišla. A další postup se bude řešit v lednu. Tedy jediné, co jsem ještě před svátky stihla, bylo alespoň napsat „rodičům žáků třídy“ o tom, že jsem prokazatelně PCR pozitivní, nakazili se zřejmě už všichni čtyři členové rodiny a váhají-li ostatní rodiče, co jim doma řádí, tak je to COVID.

Co z toho plyne? 

  1. Raději nespoléhejte na to, že vás bude někdo proaktivně informovat a používejte vlastní selský rozum.
  2. COVID je realita, ne pohádka, o které dr. Blatný povídá v televizi.
  3. My zdravotníci se v práci od pacientů nenakazíme, protože se fakt chráníme. Aspoň u nás na klinice naprostá většina infekcí byla od dětí ze školy.
  4. Pokud nebudeme jako rodiče zodpovědně hlásit onemocnění ve škole ředitelství škol a budeme odmítat testy, abychom nebyli v karanténě, pak nemá ani ředitelka ponětí o rozsahu „zkázy“.
  5. COVID nekončí za dveřmi našeho bytu či naší třídy. Svou naivitou ohrožujeme ostatní, aniž si to uvědomujeme. Proto je nás tak moc nemocných.
  6. COVID je často chřipečka, u nás čtyř doma každý reaguje na stejný vir jinak. Ale kdo opravdu viděl pacienty na JIP nebo aspoň viděl rentgenové snímky plic, které jsou infekcí sežrané jak ementál, ten z něj má respekt. 

Přestaňme se řídit jen nařízeními, použijme selský rozum, mysleme na ostatní a zodpovědně přistupujme k této epidemii. V České republice bylo za celou dosavadní dobu víc jak 6 % lidí s pozitivním PCR testem (1). Takto špatně jsou na tom jen USA a malinké státy typu San Marino. Na těchto 6 % připadá dvakrát, třikrát, ale možná i desetkrát víc nenahlášených a asymptomatických případů (viz průzkumy ve škole). Séroprevalenční studie, kdyby je už  konečně někdo  udělal pořádně, by tedy ukázala minimálně 20 % lidí po prodělaném COVID a v některých oblastech by to bylo ke 30 %. COVID není stigma, ale normální jev. Není to nemoc, jejíž jméno nesmíme vyslovit. Naše děti očkované ještě dlouho nebudou, nejdřív se musí naočkovat rizikové skupiny (2).  Tedy školy stále budou zdrojem nákazy. Proto tento blog píšu, abyste prozřeli dřív než já.

Přeji Vám klidné svátky, prožijte je doma, v klidu. Za špatné svědomí, když někoho nakazíte a on pak umře, to nestojí. Pro ty, kteří měli COVID, mám dobrou zprávu – mají jízdenku do normálního světa. Imunita přetrvává déle než 8 měsíců, jak jsme prokázali (alespoň u seniorů) v naší studii z Domova se zvláštní péčí v Břevnici (3). 

Ať žijí pyžamové Vánoce. Mejdan uděláme později… 

  1. https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
  2. https://neviditelnypes.lidovky.cz/cirkus/osudova-hodina-kraju.A201222_221444_p_cirkus_nef
  3. https://www.prolekare.cz/covid-19/testujme-s-rozumem-dlouhodobe-protilatky-proti-sars-cov-2-u-senioru-125253