/INGEBORG ŽUMPA FIALOVÁ/
Na zasedání AS FF UP se dne 18.11.20 probíral návrh AS PřF na odvolání rektora. Jak píše jeden ze senátorů, Michal Nguyen na svém profilu na facebooku [1] „dle mého očekávání senát fakulty (tento návrh) nepodpořil,“ nýbrž navrhl, „abychom hledali jiné řešení současné
situace“ [2].
Proč „dle očekávání“? Dalo se takové usnesení AS FF UP opravdu očekávat? Ano, dalo. Z několika důvodů:
1. Došlo k nešťastnému (či naopak příznivému – to podle toho, odkud se díváte) časovému souběhu okolností: Filozofické fakultě chybí peníze ve stipendijním fondu, takže nemůže vyplácet stipendia studentům (zejména doktorandům) tak, jak by chtěla a jak jí to nařizují pravidla Stipendijního fondu, kam rektor před nějakým časem prosadil, že doktorandi budou dostávat stipendium nejméně ve výši minimální mzdy. Hlavní motivací této úpravy zřejmě bylo přilákat na UP víc doktorandů, což bylo sice líbivé, ale pohříchu píárové pomyšlení, kterému patrně (podobně jako je tomu u zakládání Catriny) chyběla základní ekonomická úvaha (a k ní příslušný výpočet) [3]: Co když stát bude minimální mzdu zvyšovat? – jako že to celkem bezbřeze socialisticky činil a činí, bylo to tedy očekávatelné. Bylo jen otázkou času, kdy si fakulty sáhnou na dno stipendijního fondu a některé i hluboko pod ně. Kovidová opatření krizi jen prohloubila, neb se stipendijní fond přestal plnit poplatky za prodloužení doby studia. Navíc má FF – ve srovnání s jinými fakultami – doktorandů poměrně více (necelé dvě stovky), takže na dorovnávání jejich stipendia dle rektorské novely fakulta potřebuje ročně téměř 9 milionů (což je na FF roční rozpočet jedné středně velké katedry).
Aby FF nezbankrotovala, musel děkan (s podporou AS FF) požádat rektorát o pomoc ve výši několika milionů. Na zmíněném a tedy tomtéž zasedání AS FF 18.11.2020 se o opakované podpoře stipendijního fondu FF z rukou rektora jednalo v některém z dalších bodů. Těžko dostat do jednoho zápisu podporu odvolání rektora a současně pochvalu za jeho pomoc/žádost o pomoc další (byť to byla pomoc v nouzi, kterou svým nevhodným manažerským zásahem způsobil sám).
2. S tím souvisí obecnější úvaha: filozofická fakulta je fakulta slabá a chudá, a to od chvíle, kdy se vlády ujala scientometrie, kdy se „vědecký výkon“ začal měřit optikou a technikami přijatelnými pro přírodní, medicínské, technické, ekonomické atd. vědy, které jsou naopak velmi nepříznivé (a já už celých těch 25 let tvrdím, že jsou i zcela nepřijatelné) pro vědy humanitní. Toto téma by samozřejmě bylo na velkou diskusi, která by se mohla vrátit až k Diltheyovi a zahrnout debatu o zásadních rozdílech mezi vědami přírodními a humanitními a jejich „vědeckém přínosu“ – a která by ale zase nikam nevedla, neb proč by měli zástupci oborů, kterým scientometrie vyhovuje a činí je bohatými a vlivnými, ustupovat ze svých pozic jenom kvůli brblání nějakých chudých příbuzných humáčů? Na FF ale kvůli tomuto nastavení existují (viděno zhruba a z velkého odstupu) dvě skupiny lidí/vědců: jedni, kteří se (s jazykem na vestě) snaží dostát parametrům nastaveným bratrskými přírodními a technickými vědami, snaží se o percentily, h-indexy a velké granty a kteří přes velké a upřímné úsilí přesto nikdy nedosáhnou byť špičky scientometrických bot svých úspěšných (ale někdy i docela průměrných) přírodovědných kolegů. Ti druzí (myslím, že je jich víc) poznání o špičce scientometrických bot mají v hlavě už a priori a téhle nerovné soutěže se ani moc srdnatě neúčastní, protože jim to připadá podobné, jako když mezi zápasníky sumo vpustíte lehkonohou baletku, aby je přeprala. Na FF tedy možná – dle mé soukromé dedukce – vládne v této konkrétní době nálada: ať se tam ti přírodovědci s jejich statisícovými měsíčními platy klidně sežerou a stavějí třeba na hlavu, co je nám po nich? Jejich milionové granty jsou úplně jiná liga, do které my se stejně nikdy nedostaneme. Nás se to netýká, zůstaneme stejně chudí s Catrinou i bez ní. Proč si kvůli sporu několika akademických boháčů svrhávat rektora z vlastní fakulty, který nám dá občas aspoň čuchnout nebo líznout?
3. Rektor a prorektoři (i bývalí) z vlastní fakulty jsou jistě další důvod, proč AS FF návrh AS PřF nepodpořil: Ani náznakem nechci mluvit o nějakém nepotismu, přesto je ale jistě pravda, že mnozí senátoři jsou s mnoha členy vedení UP spojeni pevnými vazbami, od přátelských přes kolegiální po pragmatické. „Cizí“ rektor a „cizí“ prorektoři se asi svrhávají lépe než ti z vlastních řad.
4. Děkan FF sice není členem akademického senátu, náladu na fakultě ale ovlivňuje, někdy i usměrňuje. Diskuse AS se účastnil a svůj názor spočívající v konsensuálním řešení jasně projevil a možná tím ovlivnil některé ještě nerozhodnuté senátory, což je jeho dobré právo. Děkan Pechal prostě je člověk konsensu (jak se to chvályhodně projevilo i v kauze profesora Vičara [4]) a jak dokládá i jeho abstraktní, ale přesto jasně srozumitelný komentář k současné situaci, jak ho formuloval v pravidelném děkanském oběžníku dne 19.11.2020 [5]:
„Ve víru univerzitních událostí, kdy jedni hlasitě a s vibrující vehemencí odůvodňují jedno a druzí zase se stejnou razancí vztyčují vlajku a prosazují pravý opak, jsem si vzpomněl, jak byla před mnoha lety mým přítelem ve večerní posluchárně zahájena přednáška o české poezii: jak peníz položený slepci, jsi tu, můj podzime. Po letech se zase k této přednášce vracím. I k podzimu. Někdy se mi zdá, že ty nejkrásnější svátky jsou svátky beze slov a svátky v nás. A tak si kolikrát přeju, abychom se vraceli bez zbytečného halasu a s tichou úctou i k dějinným předělům, a listopadový k tomu zajisté patří, které zásadně ovlivnily životy nás všech…“
Byť jsem letory přesně opačné, naučila jsem se si této vlastnosti děkana Pechala vážit: zvláště po epoše vládnutí děkana Lacha se mi jeho tichá smířlivost a konsenzuálnost jeví jako balzám na pocuchané nervy filozofické fakulty.
Nahoře citovaný Michal Nguyen na svém profilu dále píše: „Je ale zároveň důležité mít na mysli, že odvolání rektora se týká nás všech!“ a „Opět jsem si ověřil to, že se tu k těmto
otázkám přistupuje ve stylu „Kdo nejde s námi, jde proti nám“.
Myslím, že ve světle čtyř důvodů, které jsem jmenovala, od současné filozofické fakulty nelze očekávat víc než to, že alespoň nepřijala nějaké usnesení k podpoře všech kroků rektora a jeho týmu, které by hypoteticky bylo také možné. Zda z jejích zdí vyjde nějaký návrh „třetí cesty“, kterou naznačuje Michal Nguyen? Uvidíme.
[1] https://www.facebook.com/michal.nguyen.9828
[2] Text usnesení, který bude součástí zápisu z jednání (časem ke čtení zde: Akademický senát Filozofické fakulty UP), zní: „AS FF UP nedoporučuje zahájit proces odvolání rektora UP (navržený AS PřF). AS FF UP doporučuje hledat konsenzuální cesty k řešení situace na Univerzitě Palackého v Olomouci.“
[3] UP dostává z MŠMT na doktoranda příspěvek 11 250 Kč/měs. V době, kdy se schvalovala novela, byla minimální mzda 12 200 Kč, tzn. že na každého doktoranda musely fakulty doplatit 950 Kč měsíčně. Od té doby se minimální mzda zvyšovala dvakrát a od 1.1.2020 činila 14 600 Kč. Takže najednou bylo třeba doplácet 3350 Kč měsíčně za každého studenta. A to už je pořádná rána pro stipendijní fond – i bohatších fakult.
[5] https://mail.centrum.cz/download.php?msg_id=00000002432100075224053304ef&idx=1.2&filename=20,11-19-Ob%C4%9B%C5%BEn%C3%ADk%20FF.pdf&r=40.0691443010926