/TOMÁŠ FÜRST/
Hanka Vacková (profesorka základů společenských věd na gymnáziu v Hejčíně, kde jsem před mnoha lety studoval) se mě ptá, kterou z šesti disciplín Základů společenských věd (psychologie, sociologie, politologie, právo, filozofie, ekonomie) vidím kolem sebe v praxi v tuto chvíli nejvíc a jakou knihu bych v ní doporučil k přečtení?
To je skvělý dotaz, taky jsem si říkal, že bude legrace, až se po půlroční absenci vyučování zjistí, že vlastně nikdo o nic nepřišel, naopak, že míra vzdělanosti vzrostla, neboť pánbůh/příroda (nehodící se škrtněte) nám připravil/a takovou školu života, o které se nám ani nezdálo:
Každý den je novou psychologickou studií. Je skvěle vidět, jak nám „rychlé myšlení“ podsouvá odpovědi na otázky, na které se nikdo neptá. Chceme vědět, kolik je v populaci nakažených. To je důležitá ale těžká otázka. Místo odpovědi na ní se spokojíme s údajem, kolik bylo pozitivních testů (což je asi o dva nebo více řádů jiné číslo). Chceme vědět, jaká je smrtnost nemoci. Místo toho se dozvíme, kolik z pozitivně otestovaných zemřelo (opět zřejmě o pár řádů jiné číslo). Chceme vědět, jestli už počet nakažených dosáhl vrcholu. Místo toho nám někdo řekne, že R0 je už pod jedničkou. A tak dále. Je nesmírně zajímavé pozorovat, kdo je vůbec schopen si uvědomit, které otázky a odpovědi patří k sobě. Úplně nejlépe uděláte, když si přečtete Daniela Kahnemana: Myšlení rychlé a pomalé. Kultovní kniha, která zahájila 21. století ve společenských vědách. Její autor je snad jediný člověk, který dostal Nobelovu cenu v oboru, ve kterém nepracuje. Je to psycholog, který omylem provedl největší revoluci v dějinách ekonomie.
Posledním hitem sociologie jsou komplexní systémy. S nástupem sociálních sítí a mobilních technologií jsou spolu lidé neustále masivně propojeni nejen fyzickými sítěmi, ale i sítěmi virtuálními. Právě probíhá největší experiment v lidských dějinách – pokus o rozpojení fyzické sítě a přechod na síť virtuální. Bude nesmírně zajímavé sledovat pokus o chytrou karanténu – svého druhu také velký sociologický experiment. Společenské vědy se odjakživa vymlouvaly, že jejich predikce nelze testovat, protože nelze se společností dělat experimenty. A vida – jeden vesničan na druhé straně zeměkoule posvačí luskouna – a najednou to jde! K tomuto tématu si přečtěte knihu proroka komplexního věku Laszla Barabasiho: Linked. Je zajímavé sledovat průběh epidemie v různých státech, které přijímají různá opatření. Sociologie už se navždy bude dělit na dobu před luskounem (doba spekulativní) a dobu po luskounovi (doba datová).
Politolog zase musí být fascinován, jak svobody, jejichž vydobytí nás stálo stovky let, roky válek, potoky krve a kilometry knih, diskusí a hádek, vzaly za své během pouhých dvou týdnů. Přišli jsme o svobodu pohybu, shromažďování, podnikání a cestování a v podstatě nikdo proti tomu neprotestuje. Neříkám, že je to chyba, jen konstatuju fakt, který by většina politologů ještě před dvěma měsíci považovala za vyloučený. V tomto kontextu jsou velmi osvěžující knihy Nicolase Nassima Taleba, ať už Černá labuť nebo Antifragilita nebo jakákoliv jiná.
Právníci si mohou zase jednou uvědomit, že zákony se mají psát tak, aby byly použitelné v dobách řádných i mimořádných. Pobaveně sleduji diskusi kolem novely vysokoškolského zákona. Měsíční karanténa způsobila tolik právních problémů, že je třeba urychleně schvalovat novelu. Není to spíš důvod k zamyšlení, jestli toho v těch zákonech není napsáno zbytečně moc? Pokud nelze přežít měsíc bez výuky na mimořádných opatřeních rektora a děkana a je kvůli tomu třeba honem přepisovat zákon, něco není v pořádku. Snad si právníci uvědomí, že jaksi pozapomněli strom právních norem prořezávat. O tomto moc pěkně mluvíval ústavní soudce Vojtěch Cepl.
Jeden z nejoriginálnějších českých filosofů – Stanislav Komárek – nám občas připomíná, že život je velice riskantní podnik, který v posledku vždy končí smrtí. Jeden z mých oblíbených serverů ZeroHedge (který je na black listu všech sluníčkářů hned nahoře), má v záhlaví heslo Johna Maynarda Keynese „On a long enough timeline, the survival rate for everyone drops to zero“. Po několik generací se nám dařilo schovávat smrt před očima (a tím i myšlenkami) veřejnosti do domovů důchodců a nemocnic. Teď ji máme zpátky v přímém přenosu a nebývá než si začít klást otázky, které jsme si měli klást už dávno. Jak se vyrovnáme s tím, že náš zdravotní systém nemá dostatečnou kapacitu? Komu dáme přednost v připojení na ventilátor? Od jakého věku nebudeme lidi léčit? Komu dáme paliativní léčbu v podstatě se rovnající eutanázii? Kolik zachráněných lidských životů stojí za kolaps ekonomiky? A kolik za tak drastické omezení svobod? Jako průpravu k jasné mysli, se kterou o těchto věcech přemýšlet, doporučuji jakoukoliv z mnoha knih Stanislava Komárka.
Ekonomové pak mohou v přímém přenosu sledovat největší krizi v dějinách lidstva, navíc způsobenou čistě našim vlastním rozhodnutím. Pravděpodobně uvidíme masivní nárůst role státu v ekonomice a je zcela nejasné, jaká vede cesta zpět – a jestli vůbec nějaká taková existuje. Uvidíme masivní vlnu bankrotů podniků, států a možná i jedné měnové unie, synchronní celosvětovou vlnu nezaměstnanosti, kolaps cen komodit a vážné narušení přeshraničního obchodu. Prostě „nightmare come true“. Dlouhodobě asi nejlepší texty o ekonomice a širších souvislostech lze najít v týdeníku The Economist – asi nejvlivnějším médiu na světě. Tak ho začněte číst.
Ale ve skutečnosti na otázku, která z disciplín (psychologie, sociologie, politologie, právo, filozofie, ekonomie) je dnes v praxi nejviditelnější, odpovídám, že samozřejmě matematika. Dnes naprosto jasně vyniká základní potřeba jasného a přesného myšlení, správné práce s daty, porozumění modelům a zejména nejistotám v nich, evaluace dopadů navrhovaných opatření a optimalizace. To je v podstatě celá matematika v kostce. Před rokem se veřejnost předháněla, kdo víc neumí spočítat triviální úlohu s poloměrem kola od traktoru a tubou barvy a dnes se ve veřejném prostoru řeší sensitivita a specificita testů, falešná positivita a negativita, koeficient R0 v soustavě diferenciálních (!) rovnic, podmíněné pravděpodobnosti a tak dále. A je vidět, že na správné práci s těmito matematickými koncepty visí naše budoucnost. Sociologové, politologové, psychologové a filosofové mohou situaci pozorovat a komentovat. Ale někdo musí rozhodovat, a to je velmi neradno dělat bez dat a jejich správné analýzy. Tak si aspoň přečtěte knihu Nate Silvera: The Signal and the Noise. Je to nejlepší populární knížka o datech, kterou znám.
Hodně zdraví, jasnou a veselou mysl vám z javornických luhů a hájů přeje
Tomáš Fürst