/TOMÁŠ OPATRNÝ/
Ve svém příspěvku nám Jiří Kvita ukazuje řadu možností, jak pomocí kouzel s exponenciálami vytvářet predikce šíření nákazy. Modely jsou to ve své podstatě velmi jednoduché a člověk si může hrát se zplošťováním či posouváním píků a věštit budoucí hodnoty dle libosti. Co chybí, jsou konkrétní data, která musíme do rovnic dosadit. Víme, s jakou pravděpodobností dojde k přenosu infekce mezi dvěma osobami při rozhovoru? Jak dlouho je nakažený člověk infekční? Do jaké míry je po prodělání choroby imunní? Spíše nevíme a data jen odhadujeme. A když testujeme, známe přesně hodnoty senzitivity a specificity jednotlivých testů? A pro nás zvláště aktuálně: o jakou hodnotu se vlastně sníží riziko přenosu infekce při nošení roušky?
V odborné literatuře mnoho studií s podrobnými daty není. Je to pochopitelné – nastala mimořádná situace, na kterou byl málokdo připraven. Tím spíš bychom ji měli využít k tomu, abychom byli nachystáni na příště. Není špatné, jak se ke sběru a zpracování dat za pochodu postavilo ministerstvo zdravotnictví (viz též tiskovka), i když v řadě věcí by stálo za to být podrobnější. Zatím se odpovědné osoby musí rozhodovat na základě velmi chudé empirie a selského rozumu. Jaký skutečný efekt vlastně má zavedení plošné povinnosti nosit roušky na průběh epidemie? Fakt, že u nás byla tato povinnost zavedena poměrně brzy, zatímco v jiných státech vůbec ne nebo výrazně později, dává potenciální možnost srovnání vývoje epidemie mezi jednotlivými zeměmi. Ovšem pouze za předpokladu, že budeme mít k dispozici kvalitní data, která umožní odfiltrovat vliv jiných faktorů.[1]
Efektu používání roušek a mechanismu zabránění přenosu nákazy se věnuje relativně málo prací, Příkladem je publikace[2] : Experimentátoři tam docházejí k závěru, že podomácku vyrobené roušky poněkud snižují přenos bakterií a virů, ale vycházejí z velmi malého souboru naměřených hodnot. Testy spočívaly v zakašlání dobrovolníků přes vlastnoručně vyrobenou roušku a v následné analýze počtu bakterií a virů (bakteriofágů) v detekčním zařízení. Kašel je jedna věc, ale jak účinné jsou roušky při běžném dýchání či při rozhovoru? Jak dlouho můžeme roušku nosit, aby byla ještě účinná? Opět můžeme jen odhadovat a mnoho dalších otázek zůstává otevřených.
A to včetně té klíčové: je vliv plošného nošení roušky na reprodukční číslo R0 srovnatelný s opatřením omezujícím pohyb a podnikání? Pokud bychom toto věděli, umožňovalo by nám to napříště dělat kvalifikovanější rozhodnutí týkající se omezení pohybu občanů, které má obrovský dopad na ekonomiku. Raději zastavit živnosti a podniky, nebo jim spíš uvolnit ruce, ale povinně zakrýt nos a ústa? V současné době probíhá „experiment“ v přímém přenosu, neboť co země, to jiný přístup. Která varianta bude lepší a proč, to teprve uvidíme.
Solidní data nemá nikdo – což je ale zároveň příležitost pro spoustu šikovných lidí ve firmách i na univerzitách. Dokážu si představit diplomové práce zpracovávající jak dynamiku proudících kapének, tak testování parametrů majících vliv na přenos virů, ale i práce porovnávající, jak velké množství kapének (a jak velikých) se přenáší při komunikaci mezi lidmi v rouškách či bez nich. Snad by bylo možné zhodnotit i psychologický účinek nošení roušek – už jen když vidím člověka s rouškou, začínám být opatrnější a dodržuji od této osoby předepsaný odstup: tím způsobem jsme oba více chráněni. Považuji za úžasnou věc, kolik lidí, včetně kolegů z Univerzity Palackého, se pustilo do improvizované výroby roušek a dokázalo nahradit stovky a tisíce roušek tam, kde to bylo nejvíc potřeba (viz DŽ např. zde nebo zde). To byla první pomoc.
Ale úlohou akademiků je dívat se na věc kritickýma očima a ptát se. Možná pomáhá nošení roušek hodně, možná málo či vůbec ne. Testujme to. Dejme na stůl reálně naměřená data. Podrobme je kritice a zkoušejme dál. Porovnejme různé materiály. Otestujme různé tvary a střihy roušek (že se jich objevilo nemálo). A nezapomínejme ani na to, jak se přes materiál dýchá. Čím pohodlnější a bezpečnější nošení roušek bude, s tím větší chutí je budeme používat. V době, kdy WHO dává doporučení založená spíš na politice než na vědě, bude víc než užitečné mít k dispozici pořádná data. A na příští vlnu epidemie tak budeme lépe připravení, pokud dorazí. Něco už máme našito…
[1] Zatím se o tom píše zde a nechybí tam pochvala České republice a hnutí #masks4all .
[2] Další pubikace např. zde, zde, zde nebo zde.