Neumím šít aneb Dekameron

/INGEBORG ŽUMPA FIALOVÁ/

Starý život, jak jsme ho znali a na UP žili, ustal. Má to své obrovské negativní dopady, které tu nechci vypočítávat, ať nešířím špatnou náladu. 

Má to ale i své výhody: Konečně, když ustal každodenní akademický ruch a shon, je čas na nedodělky, na dopsání článků, příspěvků, přednášek, které měl člověk už dávno rozdělané, je čas na čtení, na přemýšlení. Vzmáhá se solidarita, snaha pomoci těm, kteří ji potřebují víc než já: šijí se chybějící roušky, míchají desinfekční prostředky, vyučují se bezprizorní děti zdravotníků, roznášejí se nákupy seniorům atd. atd.

Přemýšlím-li, čím mohu já osobně (která neumí šít ani míchat desinfekci a která se bojí jít ven, aby neohrozila své dva seniory doma) přispět alespoň k lepší náladě zkoušeného společenství, pak mě – jako literárního historika – napadá samozřejmě toto: V dobách moru a jiných ošklivých epidemií si lidé (kteří se zabarikádovali doma anebo naopak utekli před brány zamořeného města) vyprávěli příběhy, aby si jednak ukrátili čas a jednak přišli na lepší myšlenky než pořád na ty stejné (přežijeme to?, přežijí to naši blízcí? Přežije to svět, jaký známe?). Boccacciův Dekameron, Defoeův Deník morového roku ale i Goethova sbírka novel Unterhaltungen deutscher Ausgewanderten jsou (příkladem) literárními plody takových vyprávění.

A tak mě napadá – poté, co si jedna z pravidelných čtenářek D-Žurnálu právem posteskla, že je tam teď smutno – nabídnout jeho elektronické stránky takovým vyprávěním: 

Sedněte a napište text jakéhokoli žánru. Mohou to být poučená pojednání o současném pandemickém stavu (z pohledu kterékoli vědní disciplíny) – a polemické odpovědi na ně, širší zamyšlení nad současným (i budoucím) stavem světa – naší země, univerzity, vzdělání obecně, ale mohou to být opravdu i kratochvilné příběhy s dějem a s pointou (z dneška či z minulosti) a dokonce i komentované výňatky cizích textů, které vám připadají inspirativní. Texty se mohou – ale nemusejí – vztahovat k naší univerzitě (ale to budou patrně ve většině stejně), neboť ta tvoří náš – dnes ohrožený – svět.