Ucho

(s vyhlášením literární soutěže!)

/INGEBORG ŽUMPA FIALOVÁ/
Prolog (viz text Michala Botura z D-Žurnálu)

Dne 5. června 2019 doc. Pavel Tuček v kavárně nahrál hodinu a 33 minut trvající rozhovor mezi svým bratrem doc. Jiřím Tučkem a děkanem PřF UP doc. Martinem Kubalou. Nahrávku pořídil tajně, aniž by o tom informoval doc. Kubalu a požádal ho o svolení k nahrávání. 

Dne 3. ledna 2020 prof. Radek Zbořil zadal u soudního znalce zkoumání nahrávky a přepis dvou útržků rozhovoru v celkové délce jedné minuty a 59 sekund. Rektor poté vyzval ke svolání mimořádného zasedání Akademického senátu UP a požádal předsedu Akademického senátu PřF UP, aby se věcí zabýval i fakultní senát PřF. Předseda fakultního senátu obratem požádal o kompletní nahrávku celého rozhovoru, o totéž projevil zájem i předseda univerzitního senátu, zatím bez odpovědi. 

Už samotný fakt, že se soukromě, mimo pracoviště, v kavárně sejdou dva (nebo tři) zaměstnanci (či bývalí zaměstnanci) UP a jeden z nich tajně, bez svolení aktéra/aktérů nahrává jejich rozhovor, aby pak (znovu bez svolení aktéra/aktérů) zveřejnil účelně volené výňatky z něho (byť zabalené do posudku znalce v oboru kriminalistika, kybernetika a ekonomika), je nemorální, odporný a doufám, že v tomto státě i nezákonný. Ponechám-li stranou otázku, jak a proč se nahrávka dostala do rukou prof. Zbořila, který s ní dále nakládal (zadal nahrávání, přinesl mu ji Pavel Tuček z horlivosti, prodal mu ji?), pak tato příhoda dokládá, jak hluboko upadla morálka na „havlovské univerzitě“, neboť jediné poučení, které z ní plyne je: „Půjdete-li na pivo či na kafe s kolegou z UP, nejprve ho prošacujte, zda nemá u sebe zapnutý diktafon či na této funkci nastavený mobil. Neuděláte-li to, mluvte s ním jen o počasí a receptech na bábovku“. Velmi dobře si pamatuji doby, kdy to tak opravdu bylo, v období hluboké (byť již zahnívající) totality v 70. a 80. letech, kdy jsme při každém rozhovoru museli počítat s tím, že nás někdo udá, že někdo „ohlásí“, o čem kdo mluvil. Touto příhodou se naše UP posunula hodně hluboko do totalitní minulosti.

Prolog k dalšímu aktu tvoří tedy amorální špinavost. Nyní se podívejme, co se dozvídáme z oněch 119 vteřin nahrávky. Musí to být dech beroucí příšernosti, když podnítily senátora Šaradína mluvit na zasedání AS o „nejhorší formě bossingu na PřF UP“ (zápis z AS z 11.12.2019; „ochutnávky“ z nahrávky rozeslal prof. Zbořil totiž senátorům a členům vědecké rady PřF UP den před zasedáním obou institucí, tedy 10.12.2019) a prof. Otyepku o „dlouhodobé, cílené snaze děkana zbavit se konkrétních osobností z RCPTM“ (dopis prof. Otyepky rektorovi z 9.1.2020).

A: „Já tebe vnímám jako oběť v té kauze, byť teda teďka jak jsi všecko vzal na sebe tak asi na Zbořila v tomhletom nedosáhneme, maximálně tam může být jako odpovědnost korespondenčního autora… Potom si myslím že další deadline může být někdy … nebo v případě že schválí ten věcný záměr teďka někdy v září v druhé půlce, možná v říjnu, budou schvalovat ten ústav naostro, tam už by bylo třeba mělo být vyjasněno to, že jako nepůjdeš.“

B: „Že nepůjdu, ne, ne, jasně.“

A: „Pokaď ne, tak by další termín byl, myslím, 30.9., kdy jaksi Zbořilovi končí to funkční období.“

A: „Pak pokaď jaksi vše zůstane … nebo tam je šance ho odbourat.“

B: „Ano, ano, ano.“

A: „Hele já čekám že nějaké zemětřesení na fakultě bude tak jako tak, ale zase máme tisíc zaměstnanců a na jednom člověku to nemůže stát.“

B: „Ano, ano“.

A: „Pokaď odejde Zbořil, Hobza tak si myslím že jedině dobře.“

B: „Ano, ano

A: „Když se s nima sveze Banáš, tak mě to taky nebude mrzet, i když u něj si myslím, že nikam nepůjde. Dalším rizikem je ten Šmuky, já tuším, že to nedá.“

A: „Tam to může být jako formou sabotáže.“

B: „Hm, hm

A: „To si myslím, že je tak všecko.“ [1]

Ano, z těchto útržků můžeme snad dovozovat, že děkan Kubala nemá rád některé zaměstnance PřF a ulevilo by se mu, kdyby na PřF nebyli. Vskutku: jak šokující! jak příšerné! Kdyby se někdo – v kavárně ale klidně i na pracovišti – zeptal mě na názor na některé mé „oblíbené“ kolegy, nadřízené a akademické funkcionáře, dozvěděl by se (a mohl si nahrát) daleko šťavnatější posudky a sofistikovanější fantazie, jak se jich zbavit! Kdyby Martin Kubala na nahrávce (o níž nevěděl, že je pořizována: seděl na kafi naproti kolegovi, o němž si myslel, že je to slušný člověk, snad dokonce přítel), tvrdil, že miluje všechny své podřízené, kteří mu od samého začátku jeho děkanování co chvíli strčí pod nohy nějaký klacek, bylo by to psychologicky dost nevěrohodné. Dále slyšíme/čteme něco jako, že má Martin Kubala obavy o reakci „Šmukyho“ (ale: co dá Šmuky komu, čemu?) a bojí se sabotáže. Sabotáž, to už je vážná věc. Ale: kdo tu sabotuje koho, co? Potíž s těmito výňatky z nahrávky je obecně ta, že by se daly docela dobře poskládat do smysluplného dramatického celku třeba „bondovky“, „sejdeme se u torpéd“, ale klidně i nevzrušeného rozhovoru dvou pedagogů při přípravě školního výletu.[2]

Tragédie morálky popsaná v prvním odstavci se ovšem mění ve smutnou frašku, podíváme-li se na další osud oněch dvou vystřižených minut nahrávky: Prof. Otyepka, zastupující ředitel RCPTM, z nich vyvozuje dalekosáhlé důsledky (viz dopis) a žádá rektora o svolání mimořádného zasedání akademického senátu. Rektor – místo aby se zdravě rozhněval nad špinavostí „starých dobrých “ totalitních praktik, kterých bylo užito, a žádost smetl se stolu – jeho přání ihned vyhovuje a žádá předsedu AS UP o svolání mimořádného zasedání a předsedu PřF UP o zařazení tohoto bodu na pořad jednání řádného zasedání. Oba předsedové prokazují dostatek morální integrity, zdravého rozumu a serióznosti, se kterou zastávají svůj úřad, tím, že alespoň žádají o nahrávku jako celek – dostanou ji? 

Prof. Otyepka svou žádost o svolání mimořádného zasedání AS UP podporuje konstatováním, že o „důsledné prošetření“ žádá ZO VOS 1599. ZO VOS 1599 je odborová organizace rektorátu, kam v posledním roce vstoupilo několik desítek zaměstnanců RCPTM (čímž získali několikanásobnou převahu nad zaměstnanci rektorátu) a na tříkrálové schůzi 6.1.2020 byli čtyři z nich (Radek Zbořil, Jakub Navařík, Dalibor Jančík a Martina Šaradínová) podle očekávání zvoleni do jejího výboru (zápis ze schůze ZO VOS č. 1599). Doufám alespoň, že profesoři se stotisícovými platy, kteří se tak náhle nadchli pro činnost odborové organizace, budou odvádět slušné členské příspěvky (procentuálně přiměřené výší jejich platů), takže univerzitní odbory zbohatnou natolik, že budou moci zaměstnancům UP o příštích vánocích koupit čokoládovou kolekci na stromeček. 

Zbývá se zeptat, co žadatelé o „důsledné prošetření“ několika ilegálně nahraných a zveřejněných vět děkana Kubaly sledují, proč to všechno dělají? Je to jen čeření vln? Chtějí odvést pozornost od hlavního problému, kterým je podezření z podvodné/nedbalé prezentace badatelských výstupů?[3] Anebo chtějí překlopit veřejné mínění (senátorů – akademická obec jako celek se o problém nijak zvlášť nezajímá, ačkoli by měla) na svou stranu a proti děkanu Kubalovi, aby se ho rektor mohl konečně zbavit, odvolat ho, následně pak zastavit vyšetřování všech kauz a konečně slavnostně přestřihnout Catrině pás cudnosti? Podaří se jim to?

Jak příjemně se proti armagedonu rozpoutanému na UP vyjímá vystoupení držitelky Nobelovy ceny za biologii, paní Frances Arnoldové (viz např. článek)

Co k tomu říci? Statečná ženská, která se nebojí nést zodpovědnost – nikoli snad za svá vlastní selhání nýbrž za selhání svého týmu. 

Ale naděje trvá: možná, až naši slovutní vědci získají Nobelovu cenu také, že se ke svým selháním postaví stejně statečně a zodpovědně. Ale za co by ji měli získat? Asi za mír nebo za literaturu.


[1]          Zveřejněný přepis výňatků z nahrávky. Diakritická znaménka jsem připojila sama.

[2]          V této souvislosti vyhlašuji se souhlasem ostatních tvůrců D-Žurnálu literární soutěž (neomezenou věkem ani ukončeným stupněm vzdělání uchazečů): Vytvořte z 1min 59 vteřin nahrávky, kterou má akademická obec k dispozici, ucelený dramatický útvar (skeč, jednoaktovku, drama atd.). Vítězové získají hodnotnou cenu!  

[3]          Přičemž se jedno podezření už prokázalo jako důvodné: článek v JACSu – který m.j. figuroval jako podstatný výstup při udělování profesury Radku Zbořilovi – už byl stažen.