/MICHAL BOTUR/
Minulý týden zprovoznilo vedení Univerzity Palackého dlouho ohlašovanou UPreflexi 2.0, vnitřní diskuzní platformu, na kterou každý zaměstnanec univerzity může po přihlášení přispívat dle svého uvážení. Systém navíc nabízí diskuzi pod články a Petr Bilík přislíbil, že u relevantních podnětů se bude pokoušet získat reakci dotčených osob. Spolu s novým newsletterem a blogem rektora se vedení univerzity snaží řešit po roce eskalace konfliktů problémy v komunikaci. Přestože je nová „oficiální“ diskuzní platforma zakryta tím, že je přístupná pouze akademické obci univerzity, je zjevné že po vzniku této UPreflexe se znova musíme zamyslet nad smyslem dŽurnálu.
Nejprve: Portál dŽurnál je sice zřízen a administrován mnou, redakce ale funguje zcela autonomně. Nepovažuji se za vlastníka platformy a naše volné uskupení nemá žádné vedení. Proto mé názory typu „co dále“ jsou jenom názorem jednoho z mnoha nebo alespoň z několika.
Petr Bilík mnohokrát žádal abychom choulostivé věci řešili interními cestami a nepoškozovali dobré jméno univerzity „přepíráním“ interních konfliktů na veřejnosti. Není mi vůbec příjemné být přirovnáván k provozovatelům konspiračních webů a být hromadnou oficiální korespondencí rektora označován za bezohledného záškodníka nemajícího „respekt k celku“ a rušícího „klid na práci“. Zcela jistě proto brzy napíši příspěvek o tom, co všechno jsme se pokusili změnit před tím, než jsme dŽurnál spustili, leč zůstalo to bez jakékoliv skutečné odezvy. Nyní ale nové možnosti jsou a je rozumné je plně využívat. Je přirozené a plně to podporuji, že nyní většina příspěvků bude mířit rovnou na UPreflexi.
Za půl roku existence jsme získali mnoho čtenářů a přilákali natolik vážené autory, že bych považoval za zradu jejich důvěry, kdybychom prostě zmáčkli tlačítko a vše vypnuli. Nadále bychom měli mít ambice být součásti akademické diskuze. Nepochybuji, že ke prospěchu všech jsou analytické a úvahové texty (třeba takové, které s hlubokým a profesionálním vhledem publikoval Tomáš Opatrný). Role akademického diskusního fóra dŽurnálu podle mě sluší, a doufám, že mu zůstane. Stejně tak je korektní zachovat i informační funkci dŽurnálu, a to v případě, kdy nezbudou jiné kanály nebo v případě dořešených/uzavřených kauz. Stejně jako si každý člen akademické obce musí umět obhájit své odborné práce, musí být každá složka univerzitní správy schopna a připravena obhajovat svá rozhodnutí a své postoje. UPreflexe se nesmí stát pouhou „zdí nářků“ postavenou v temném koutě internetu.
Existence akademického veřejného mínění a vědomí toho, že se ze svých rozhodnutí, slov a činů musíme zodpovídat, nutí každého z nás chovat se co nejlépe. Nedávno jsem Petru Bilíkovi v jedné osobní zprávě napsal, že nejlepším způsobem, jak zastavit dŽurnál, je začít se chovat normálně. Přeji si, abychom nadále necítili potřebu něco dalšího psát na dŽurnál a aby se UPreflexe stala tím klíčem, tím prostředkem, který konečně pročistí atmosféru na naši univerzitě.