/INGEBORG FIALOVÁ/
Základem fantastické/fikcionální literatury často bývá nějaká hra s časovou osou, s časovou posloupností: buď se posune skokově kupředu – pak jsme v žánru sci-fi či utopie/antiutopie – nebo dozadu – pak je to žánr historického románu či povídky – nebo se časová osa zašmodrchá tak, že čtenář mnohdy neví, v které časové rovině se jeho hrdina právě pohybuje – tak pracuje postmoderní román.
Báječnou případovou studií pro adepty literární vědy by mohly být nedávné krátké texty prorektora Bilíka o komunikaci na UP.
V textu (nazvěme ho text A), diskusní poznámce na poradě rektora 3.9. ca. v 11 hodin (porada začala v 10.00), prorektor Bilík
„poukázal na komunikační asymetrie – dŽurnál kontra portál UP. Návrh přesunout diskusi na vnitřní platformu nebyl druhou stranou akceptován, a tak se pro vyváženost poskytovaných informací vedení UP rozhodlo otevřít novou diskusní platformu, která bude otevřená, transparentní a z hlediska diskutujících konkrétní. Druhá strana takový návrh odmítla, protože prý nedůvěřuje vedení UP.“ (zápis z porady rektory ze 3.9.2019)
V dalším textu (nazvěme text B), hromadném emailu, mezi jehož adresáty byli i redaktoři/iniciátoři D-Žurnálu sděluje prorektor Bilík toto:
„Vazeni pratele, rad avizuji, ze na zaklade prislibu, jenz jsem spolu s Oddelenim komunikace ucinil, mame pripravenu platformu UPReflexe 2.0 umoznujici samostatne editovani prispevku i diskuzi pod jednotlivymi vstupy. Na zaklade resersi platforem jinych VS (moc jich neni…) jde dle naseho nazoru o nejliberalnejsi aktivitu podobného druhu v CR.
Mam bohuzel zpravu, ze dZurnal, jenz mel byt snad puvodne alternativou k UP Reflexi, na toto nebude reagovat. V takovem pripade by ovsem nemelo spusteni UPReflexe 2.0 prakticky zadny vyznam, vzdy a z principu bude v silne asymetricke nevyhode a jen bychom duplikovali kontroverze.
Tento pripis zasilam i dekanovi PrF s oficialni zadosti (a smerem k iniciatorum dZurnalu s prosbou), aby byla zvazena moznost presunut diskuzi do interni podoby, ktera vsak umoznuje skutecnou diskuzi, tedy reakce clenu akademicke obce na jednotlive podnety, a s niz by byly komfortni vsechny strany jednotlivych sporu (nebo, kéž by) i ne-sporů.“
A teď by v literárním semináři následovala otázka: který z textů je chronologicky první? A nebo B? No přece ten druhý, B, nás nenachytáte, paní učitelko! Protože po textu B – pozvánce k diskusi o komunikační platformě UPReflexe 2.0 – musel logicky v příběhu následovat text C (zřejmě nějaký ošklivý email redaktorů D-Žurnálu, striktní odmítnutí veškerých prorektorových snah o dohodu), z něhož teprve mohl prorektor Bilík usoudit a na poradě rektora veřejně sdělit, že „druhá strana takový návrh odmítla, protože prý nedůvěřuje vedení UP“. To má logiku, ne?
A vidíte, studenti, zde nás dostihuje postmoderna! Hromadný email, text B, byl poslán 3.9. v 11.57! Takže je chronologicky až druhý.
A po textu B opravdu následuje text C, ale – kupodivu, postmoderna – není to ošklivý email redaktorů D-Žurnálu, nýbrž tyto dva řádky odeslané 5.9. v 10.06 (kterých možno použít ve výuce též k vysvětlování morfologických i stylistických rozdílů mezi češtinou a slovenštinou):
„Petre, dakujeme za oslovenie, velmi radi prispejeme k tvorbe otvorenej komunikacnej platformy. Zorganizujes spolocnu schodzku, kde by sme si o tom vzajomne pohutorili?
Ahoj a krasny den, Juraj a Inge“
No není to nádherná hra s časovou osou, učebnicový případ mystifikace a falzifikace? Doporučuji k použití: studenti tento typ problémové výuky jistě ocení.
Kolega Schlossarek na stránkách D-Žurnálu ve svém článku „Proč UP potřebuje D-Žurnál“ napsal: „Jestliže rektor a jeho okolí dávají ostentativně najevo, že jim fungování DŽurnálu není po chuti, měli by si v prvé řadě uvědomit, že klíč ke dveřím vedoucím k ukončení jeho činnosti leží v jejich kancelářích.“
Konstatuji, že klíč, který použil prorektor Bilík, to ale není. Možná leží kousek vedle, možná bude tím klíčem spuštění UPReflexe 2.0. Uvidíme.