Válka na Univerzitě Palackého optikou dlouholetého člena akademického senátu Přírodovědecké fakulty a učitele matematiky


/TOMÁŠ FÜRST/

Přírodovědecká fakulta zažila obrovský rozvoj za děkana Juraje Ševčíka (2007–2014), který správně pochopil, že dalších pár let bude na vysokých školách ve znamení velkých infrastrukturních projektů. Nechal vykvést mnoho výzkumných skupin, z nichž se nakonec etablovala dvě výzkumná centra, RCPTM a CRH. Obě centra vznikla rozhodnutím akademického senátu fakulty a byla zařazena do struktury fakulty jako pracoviště přímo podřízená děkanovi. Centra postupně rostla a jejich ředitelé Ivo Frébort a Radek Zbořil začali rozvolňovat jejich vztah k fakultě. Bez vědomí senátu změnili statuty center tak, aby omezili pravomoci děkana.

Ředitel CRH Ivo Frébort se stal v roce 2014 děkanem. Způsob jeho volby dodnes vzbuzuje na fakultě hořkost. Zvolen byl hlasy senátorů, kterým slíbil proděkanské posty. Po svém nástupu prudce otočil kormidlem financování směrem do center. Peníze, které dostává fakulta za výzkum (tzv. zdroj 30), zdanil 26%, zatímco peníze na výuku (zdroj 11) danil 39%, což je sazba, kterou náš stát daní cigarety. Toto nerovnoměrné zdanění pochopitelně vyhovovalo centrům, která výuku nezajišťují. Na pozici tajemnice fakulty zaměstnal Janu Zimovou, jejíž životní partner je členem dozorčí rady (poznámka: není členem dozorčí rady, ale představenstva) projektantské firmy ALFAPROJEKT , která od té doby vyhrává výběrová řízení na stavby na univerzitě. Za vlády Ivo Fréborta také došlo k tomu, že mzdy některých vedoucích zaměstnanců spojených s centry dosáhly absurdní výšenásobku platů prezidenta či ministra. O tomto se na fakultě pouze šeptalo, nikdo si zatím netroufl požádat o data.

Samospráva akademické obce ovšem zafungovala a v roce 2018 Ivo Frébort nebyl zvolen děkanem podruhé. Ačkoliv věnoval obrovské úsilí odstranění všech možných soupeřů ze soutěže, napoprvé nebyl zvolen nikdo a při druhé volbě byl děkanem zvolen Martin Kubala, do té doby poměrně neznámý biofyzik, který na universitu přišel z MFF UK v Praze. Martin Kubala od počátku působil jako přesný opak Ivo Fréborta – mluvil potichu a rozvážně, hovořil méně o excelenci a více 
o transparentnosti, nezdůrazňoval mezinárodní žebříčky a h-indexy, ale studium a spolupráci. Ivo Frébort se svojí prohrou nepočítal a neunesl ji. Když předseda senátu oznamoval výsledek volby, Frébort beze slova opustil zasedací místnost.

V tomto okamžiku poprvé zasáhl rektor, který zcela nepochopitelně 14 dní váhal, než nového děkana jmenoval do funkce. Ačkoliv nebyly žádné pochybnosti o osobní, vědecké či pedagogické integritě nového děkana, ani o průběhu volby, rektor nerespektoval akademickou samosprávu a teprve po 14 dnech podivných vyjádření a výhrůžek Martina Kubalu děkanem jmenoval.

První půlrok funkčního období nového děkana byl ve znamení přípravy rozpočtu, ve kterém ihned začal narovnávat zdanění vědeckých a výukových peněz. Udělal tedy přesně to, o čem předchozí děkan tvrdil, že udělat nelze. Dále se pokusil dát do pořádku doktorské studium, jehož podmínky za minulého vedení degenerovaly natolik, že už mnohé studenty odrazovalo. K dalším bodům programu se však už nedostal, neboť ředitelé center s rektorem v zádech spustili na podzim roku 2018 frontální útok na fakultu i na děkana samotného: Oba ředitelé ve spolupráci s rektorem připravili plán na zřízení vysokoškolského ústavu CIST (Czech Institute of Science and Technology), do kterého měl být vyveden majetek, přístroje a projekty Přírodovědecké fakulty. Celou akci spustili poměrně nešikovně – vedení fakulty a akademická obec se o plánu dozvěděla ze stránek univerzitního žurnálu:-). Pár dní po tomto článku přistály děkanovi na stole tři dokumenty– důvodová zpráva, návrh časového harmonogramu a návrh interní dohody děkanů, kterou by byl do CISTu vyveden majetek. Dnes už ani jeden z těchto dokumentů není na stole a ředitelé se tváří, jako by tyto dokumenty nikdy neexistovaly. Kdo je autorem interní dohody děkanů se mi dodnes nepodařilo zjistit.

Většina akademické obce na formu i obsah tohoto návrhu zareagovala poměrně rozhořčeně (viz například zdezde, případně najděte desítky dalších dokumentů pod heslem „CIST“ nebo „vysokoškolský ústav“ v doméně upol.cz). Mnozí z nás jsme to vnímali jako tajně naplánovaný tunel, kterým se Ivo Frébort mstí fakultě za to, že už ji nemůže ovládat. Nepochopitelná byla role rektora, který opět zcela jasně stál na straně ředitelů center.

Atmosféra začala houstnout, došlo k několika veřejným debatám, na kterých létaly čím dál ostřejší výrazy. Fakulta se postupně polarizovala na dva tábory – ten menší, ale hlasitější, spojený s řediteli center, měl za zády plnou podporu rektora. Za vedením fakulty sice stála většina akademické obce 
a akademický senát, ale z povahy věci jsme byli v defenzívě. Byli jsme nuceni reagovat na další útoky a osočování, které postupně dospěly až k tomu, že část pracovníků spojených s centry otevřeně a promyšleně sabotovala činnost fakulty (např. kauza „Trávníček“, která je na samostatný traktát, jehož se zde časem snad také dočkáte). Zcela nepochopitelně i v tomto případě měli plnou podporu rektora.

Ředitelé s rektorem za zády celou dobu neuvěřitelně spěchali, protože asi cítili, že čím déle se bude jejich plán probírat na akademické půdě, tím více legislativních, ekonomických a morálních trhlin se 
v něm objeví. Narychlo předložili senátu UP dokument, který si chtěli nechat schválit jako věcný záměr zřízení CISTu. Rektor vyvinul obrovský tlak, aby byl dokument schválen. Zval si jednoho senátora po druhém na osobní jednání a vložil do něj mnoho politického kapitálu. Přesto senát UP dokument neschválil, protože shledal, že v něm chybí jakékoliv detaily o legislativním zakotvení CISTu, o jeho financování a o postupu dělení Přírodovědecké a Lékařské fakulty, z jejich částí měl ústav vzniknout. Úsměvná byla role UP Žurnálu, který po neschválení věcného záměru přinesl tuto zprávu. Zápis z jednání senátu je zde.

V mezičase si akademická obec všimla, že na děkanátu došlo k uvolnění atmosféry, a na povrch začaly vyplouvat problémy z minulých let. Před Vánoci 2018 se děkanovi na stole objevila stížnost na promyšlené a závažné falšování dat, ke kterému mělo dojít před deseti lety na RCPTM v týmu ředitele Zbořila. Děkan nechal celou věc prošetřit, pozval do vyšetřovací komise nezávislé odborníky z jiných univerzit a opatřil si znalecký posudek. Komise došla k jednoznačnému závěru, že skutečně došlo 
k promyšlenému a závažnému falšování dat. V jednom z nejlepších časopisů na světě je už deset let publikován článek, jehož korespondujícím autorem je Radek Zbořil. Článek je založen na prokázaně zfalšovaných datech a je jisté, že Radek Zbořil o tom dlouhou dobu ví. Článek má přes 200 citací 
a RCPTM a jeho ředitel osobně se s ním chlubí jak v podkladech pro své profesorské řízení, tak v grantech a projektech. Na institucionální podpoře za něj dostala fakulta od daňových poplatníků dost peněz. 

Děkan předložil tuto kauzu vědecké radě, což je vrcholný orgán fakulty, který má hlídat integritu výzkumu. Ředitelé center a jejich lidé ztropili na vědecké radě povyk (torzo zápisu je zde) a vědecká rada hodinu řešila, jestli bude vůbec o tomto problému jednat! Rada nakonec přijala poměrně bezzubé usnesení, ve kterém sice konstatuje, že k falšování dat došlo, ale vyzývá děkana pouze k postoupení celé věci etické komisi UP, což je poradní orgán rektora, jehož závěry se rektor může ale nemusí zabývat. K nápravě rada nevyzvala děkana, ale Radka Zbořila samotného, který na to měl už více než deset let času, a přesto nic neudělal. V této chvíli začalo být jasné, že problém falšování dat není selháním jednotlivce, ale systémovým selháním celého RCPTM. Navíc v průběhu jednání vyšlo najevo, že doktorand, který na falšování dat upozornil před šesti lety při obhajobě své disertační práce, byl bez milosti vyhozen ze školy! Komise pro státní doktorskou zkoušku, které předsedal Pavel Hobza a mezi jejímiž členy byl i Michal Otyepka a Zdeněk Trávníček, měla tolik drzosti, že v zápisu oficiálně přiznala, že student na falšování dat upozornil! A tak ho vyhodili a podepsali se do protokolu :-). Pokud si chcete přečíst zápis o této obhajobě, běžte sema vyhledejte podle příjmení kvalifikační práce Čeňka Gregora (odkazy ve STAGu jsou dynamicky generované, takže je nelze kopírovat do textu).

Aby toho nebylo dost, vyšel najevo další problém. Při přípravě rozpočtu se vedení pustilo do revize výsledků vykázaných v OBD (univerzitní systém na evidenci výsledků VaV). Vyšlo najevo, že minulý děkan Ivo Frébort vykázal dva výsledky jaksi navíc – krátké editorialy vykázal jako vědecké články. Byl na to dokonce univerzitním kontrolorem OBD upozorněn, ale přesto tam nesprávně vykázané výsledky zůstaly a na UP za ně od daňových poplatníků přitekl přes milión korun. Současný děkan tyto peníze vrací státu a na minulého děkana podává podnět k Etické komisi. Pokud je mi známo, rektor opět nezklamal a příslušný podnět etické komisi odmítl předat.

Situace prozatím vyvrcholila otevřeným dopisem ředitelů center a několika dalších zaměstnanců fakulty rektorovi, ve kterém vyhrožují, že pokud rektor něco neudělá s vedením fakulty (mezi řádky čteme, že pokud děkana neodvolá), odstoupí od řešení velkých projektů a tím způsobí universitě škodu ve výši téměř miliardy korun. Odhlédneme-li od toho, že příjemcem těchto projektů je universita, a nikoliv dotyční pánové, jedná se o vydírání a hrozbu sabotáží. I v tomto případě ovšem stojí rektor pevně na straně ředitelů center.

Ve středu 20. března si rektor pozval všechny vedoucí kateder (vedení fakulty ovšem nikoliv) a několik zástupců center. Ve velmi emotivním vystoupení si nad situací, kterou svým nepochopitelným chováním způsobil, umyl ruce a dal děkanovi ultimátum, že pokud do dvou dnů nepřijde s návrhem dohody, zahájí proces jeho odvolání. Následující pátek k nějakému jednání došlo, ovšem pokud je mi známo, ředitelé center přišli místo zřízení CISTu s úplně jinými požadavky: ukončení medializace (jako by měl děkan pod kontrolou, co tisícihlavá akademická obec po večerech dělá), okamžitý převod velkých projektů na rektorát (nikdo neví, co by to mělo znamenat) a rezignace děkana (patrně představa pánů ředitelů o kompromisu).

V tomto bodě tedy stojíme nyní. Akademická obec žasne, jak je možné, že rektor druhé nejstarší university v republice pevně stojí na straně lidí, v jejichž týmech se podvádí a falšují se data, kteří vyhazují ze školy studenty, jež na to upozorní, kteří obcházejí akademickou samosprávu a snaží se rozbít fakultu, vyplácejí si za to mzdy, které by jim mohl závidět i president, a vyhrožují universitě sabotáží v objemu stovek miliónů korun.