/MARTIN KUBALA/
Nespokojenost s výší mezd v loňském roce vyhnala část akademické obce k protestům v ulicích a požadavkům na navýšení financování vysokého školství. Toho se částečně podařilo dosáhnout a z ministerstva skutečně přišlo o něco více peněz, nicméně nespokojenost přetrvává. Bez ohledu na to, že MŠMT poměrně transparentním způsobem dlouhodobě avizuje za co (či na co) bude vysokým školám posílat peníze, na Univerzitě Palackého část kolegů současně šíří narativ, že její největší a vědecky nejvýkonnější Přírodovědecká fakulta je nespravedlivě bohatá, a tudíž je potřeba prostředky přerozdělit. Fakulta je již 5 let vystavena poměrně brutálním zásahům do organizace i managementu fakulty, jakož i finančním restrikcím, což si již vybírá svou daň. V posledních 15 letech zvládala fakulta financovat z vlastních zdrojů své investiční akce, popř. na ně získávala externí dotace a nezatěžovala tak zbytek univerzity, zatímco část odvodů této fakulty na rektorát byla využita na pokrytí investičních akcí ostatních fakult. Dá se říci, že toto je již minulostí, fakulta již ztratila schopnost šetřit na své investice a bude se tak muset hlásit o svůj díl ze společného koláče. Jak je však možné, že nespokojenost na některých ostatních fakultách stále přetrvává? O nepodařené investici do excelence jsem již psal minule, nyní nechme nahlédnout do svérázu rozpočtování na UP, pro ilustraci postačí jen letošní rok.
Úroky
V loňském roce díky mimořádným úrokovým sazbám vydělala UP na úrocích 115 mil. Kč. Pominu nyní skutečnost, že se jednalo o výnosy roku 2023, čili že tato záležitost měla být transparentně komunikována v průběhu loňského roku a tyto výnosy měly vstoupit už do hospodaření roku 2023. Svou podstatou úročení zůstatků na účtech představuje alespoň částečnou ochranu úspor proti znehodnocování inflací. Úspory mají jednotlivé součásti uloženy ve fondech. Logickou metodou rozdělení by tedy bylo podívat se na zůstatky jednotlivých součástí ve fondech a podle nich poměrným dílem rozdělit úroky. Je sice pravdou, že fondy jsou v průběhu roku čerpány a naplňovány, ale ve srovnání s celkovým zůstatkem jde obvykle o fluktuace relativně malé a dá se říci, že zůstatky k 1.1. daného roku představují poměrně rozumná reprezentativní čísla. Podíváme-li se tedy na stav fondů k 1.1.2023, což byl základ pro úročení zůstatků v loňském roce, dostáváme následující dělení (v tis. Kč, stejně tak dále).
Ve Statutu UP ovšem najdeme ustanovení, že výnosy z úroků jsou příjmem rektorátu. Kdy se toto ustanovení do Statutu dostalo, nevíme, ale zřejmě to bylo v době, kdy tento příjem byl zcela marginální a nikdo to moc neřešil. Ale budiž. Pokud tedy jde o příjmy rektorátu, pak by měly být použity na úhradu výdajů rektorátu a měly by se tedy o stejnou částku snížit odvody, které si rektorát bere z dotací a příspěvků, jež MŠMT posílá na činnosti vykonávané fakultami. Fakulty by tedy mohly odvádět méně a výnosy z úroků by se potom k nim dostaly tímto nepřímým způsobem. Tabulka, kolik by fakulty ušetřily na odvodech, by potom vypadala takto:
Realita na UP je ovšem značně odlišná. Na pokrytí výdajů rektorátu podle schváleného rozdělení prostředků na součásti bude použito pouze 26 mil. Kč a o tuto částku byly sníženy odvody. Dále rektor rozhodl, že část úroků ve výši 25 mil. Kč použije na úhradu elektronických informačních zdrojů, což se také dá považovat za výdaj, o nějž mohly být sníženy odvody. Dalších 26 mil. rozdělil rektor mezi fakulty rovným dílem bez ohledu na velikost fakult, stejně tak naložil s dalšími 7 mil. Kč, které použije na dofinancování Rozvojového fondu DKRVO (viz níže), a zbytek si nechá rektorát. Reálná tabulka potom vypadá následujícím způsobem, přičemž poslední řádek ukazuje rozdíl v přídělu pro jednotlivé součásti oproti předchozí tabulce.
Rozvojový fond DKRVO
Letošní novinkou v metodice dělení DKRVO bylo vytvoření Rozvojového fondu. Principem, který vytvoření fondu zdůvodňoval, mělo být, že se z fixní části RVO vydělí 2% na rozvojové aktivity, což by mělo pomoci univerzitě zlepšit se v těch oblastech, kde je aktuálně slabší. Myšlenka zní možná bohulibě, ovšem na klíčové otázky jsme odpověď nedostali. Jde zejména o to, kdo bude posuzovat, které záměry jsou rozvojovější než jiné, a jak se pozná, že nová alokace finančních prostředků je efektivnější a povede k lepším výsledkům než stávající rozdělení podle fixu. Při schvalování rozpočtu byla alokace ještě navýšená na 33 mil., tj. 4% RVO a součásti byly vyzvány, aby sepsaly své rozvojové záměry, přičemž byly alespoň obecně určeny oblasti, do nichž má podpora směřovat a žádosti měly obsahovat i nějaké kvantitativní parametry, podle kterých by bylo možné posoudit, zda skutečně k rozvoji dochází. Žádost nakonec podaly všechny součásti s výjimkou VŠÚ CATRIN. Ovšem rozvojové projekty fakult byly napsány na celkovou částku zhruba 53 mil. Kč. Nastala tedy ona předvídaná situace, u níž jsme nevěděli, jak ji budeme řešit, a začaly se dít věci nevídané. Nejprve rektor navrhnul, že projekty budou hodnotit sami děkani a budou přidělovat projektům body, na jejichž základě se sestaví pořadí pro financování projektů. To je naprostá rarita, fakticky by to tedy znamenalo, že sami účastníci soutěže budou současně hodnotiteli, což představuje samozřejmě obrovský střet zájmů. Nakonec rektor rozhodl zcela jinak, a sice že k částce vyčleněné z RVO přidá ještě 7 mil. Kč z úroků a každé fakultě přidělí 5 mil. Kč. Tedy bez ohledu na to, kolik kdo do soutěže vložil, kolik v projektu požadoval a zejména bez ohledu na to, co do projektu napsal. Jinými slovy, pokud by někdo do žádosti napsal klasické „císařpán je vůl“, dostane za to na UP 5 mil. Kč. Takto tedy vypadá strategický rozvojový management na UP. Tento management má samozřejmě finanční dopady a bilanční tabulka vypadá takto:
Ukazatel F
Po mnoha peripetiích dorazil příspěvek MŠMT v ukazateli F ve výši 53 mil. Kč, jenž byl v předchozích diskuzích označovaný jako kohezní fond. Z doprovodného dokumentu plyne, že metodikou rozdělení prostředků na univerzity byla z 50% výše příspěvku v ukazateli A a z 50% výše příspěvku v ukazateli K. Toto na UP nebylo reflektováno nijak a již loni, tedy dávno předtím, než byly vůbec nějaké peníze oficiálně přislíbeny, rektor rozhodl, že PřF a LF budou z podílu na tomto ukazateli definitoricky vyloučeny s prostým loupežnickým zdůvodněním, že jde o fakulty bohaté, kde mají zaměstnanci nadprůměrné mzdy, a příspěvek se tak rozdělí mezi zbylých šest fakult. Jako podklad pak zpracovala paní kvestorka zcela nesmyslnou tabulku, v níž operovala s údaji o loňských mzdách na jednotlivých součástech, aniž by přitom zohlednila příjmy z grantů či kvalifikační strukturu zaměstnanců (připomeňme, že součástí této akce bylo také vynucené schválení novely Vnitřního mzdového předpisu, která odebrala děkanům pravomoc stanovit tarify pro akademické a vědecké pracovníky a která mj. stanovila, že tarif profesora bude o 20 tis. Kč vyšší než tarif odborného asistenta, počítat tedy průměrnou mzdu za všechny akademiky bez zohlednění kvalifikační struktury je tedy naprostý nesmysl). Také se nezohlednilo, že děkani některých fakult na konci roku raději převedli významnou část prostředků do fondů, aby udrželi mzdu svých zaměstnanců nízkou a mohli tak mít vyšší podíl na tomto příspěvku. Výsledná bilance vypadá takto:
Odpisy
Specifikem účetnictví UP je nakládání s odpisy. Částka připadající na odpisy se shromažďuje ve Fondu rozvoje investičního majetku (FRIM), který je využíván pro financování investičních akcí, přičemž tento fond je naplňován na úkor provozních prostředků. Zatímco odpisy za movitý majetek si hradí každá součást sama, odpisy z budov zůstávají na rektorátu. Dopátrat se odpisů za jednotlivé budovy není jednoduché, ale není to ani nutné. To, že FRIM je naplňován na úkor provozních prostředků, fakticky znamená, že příspěvek každé součásti je úměrný výši odvodů. Z FRIMu bývaly financovány nejrůznější investiční akce pro všechny součásti, ovšem pro rok 2024 rektor rozhodl, že celých 33 mil. Kč bude použito ve prospěch FZV.
Podpora excelence
Zcela specifickým případem je letošní výzva na podporu excelence. Specifická je tím, že sice MŠMT stanovilo částky, které přidělí jednotlivým univerzitám v kategorii A, ovšem učiní tak na základě žádosti, ve které univerzita specifikuje, za co peníze utratí, což se podobá více projektové podpoře. Je třeba říci, že za zběsilost této akce je v tomto případě odpovědné ministerstvo. O dotaci jsme se dozvěděli 25.6. s tím, že do 21.7. musela být žádost odeslána. Nicméně zejména v této časové tísni bych očekával, že rektorát nebude nic vymýšlet a rozdělí příděly na fakulty podle ministerské metodiky, což byl v tomto případě podíl na ukazateli K. Omyl, zhruba po dvou týdnech intenzivního shánění podkladů z kateder jsme se dozvěděli, že rektorát vymyslel metodiku vlastní. Ta spočívá v tom, že zhruba polovina dotace bude využita na financování juniorských grantů zahájených v roce 2024 a zbytek se rozdělí na součásti podle počtu studií a zaměstnanců. Jedna věc je, že uvedené parametry zjevně nikterak nesouvisí s kvalitou, což je právě význam onoho „K“. Pro dělení financí je v tomto případě podstatné, že juniorské granty financuje ze 70% rektorát a z 30% fakulty hlavních řešitelů. Rektorát už si ovšem vybral peníze na financování této aktivity od fakult v rámci odvodů při schvalování dělení rozpočtu. Bilance této akce se zohledněním, kolik která součást ušetří na dofinancování juniorských grantů, s rozdílem oproti ministerské metodice pak vypadá takto:
Celková bilance
Jakkoliv nad předchozími řádky mohl čtenář kroutit hlavou, zajímavé je dát všechny odchylky při dělení jednotlivých rozpočtových kapitol do jedné tabulky.
Ukazuje se, že dobře míněné snahy ministerstva vylepšit finanční situaci na vysokých školách příspěvky, jimiž chce z velké části podporovat především kvalitu, přicházejí vniveč a nejúčinnější cílenou podporou z MŠMT tak zůstávají příspěvky posílané na podporu společensky potřebných oborů (ukazatel P), které MŠMT přiděluje přímo fakultám. Vše ostatní je na UP zkarikováno. Je vidět, že rektorát na sebe nezapomíná a veškeré chabé pokusy akademického senátu omezit spotřebu rektorátu a nechat více peněz na provoz fakult nejsou účinné. Jediná fakulta, o kterou se rektor stará, je jeho domovská. Vzhledem k přídělu z univerzitního rozpočtu (po odvodech) představují výše uvedené příspěvky navýšení příjmů FZV o 77%, přičemž 65% je díky oněm metodickým deviacím. Není třeba hlubšího vysvětlování, že jakékoliv rozdělování prostředků rovným dílem na všechny součásti je diskriminační vůči zaměstnancům velkých fakult. Je zcela jasně vidět, že podpora tohoto způsobu managementu (ať už jde o podporu aktivní nebo formou tiché tolerance) většině zaměstnanců nic nepřináší, protože i pokud náhodou na některé dílčí úpravě metodiky jejich fakulta vydělá, je jim to jinde zase odebráno. Jinými slovy, celkově by velká většina zaměstnanců vydělala na prostém dodržování normálních pravidel, o tom, jak celou univerzitu oslabují ty neustálé tahanice a pokusy někoho obrat, nemluvě. Přístup vedení univerzity k Přírodovědecké fakultě má ve spojení se škodami páchanými prostřednictvím projektu CATRIN už podobu vyhlazovací války. Pokud je strategií vedení univerzity zničit svou největší a vědecky nejvýkonnější fakultu (a do značné míry i tu druhou největší) a většina univerzity s tím nemá problém, pak nezbývá, než popřát UP mnoho štěstí při dalších evaluacích univerzit.