/INGEBORG FIALOVÁ/
Po středečním (7.12.2022) zasedání senátu UP, který – jak se ostatně dalo očekávat – rektora neodvolal, se na stránkách UPReflexe rozvinula zajímavá debata nad dalším zločinem vůči zákonu na ochranu osobních údajů (GDPR), který se měl na UP odehrát: Senátor Nguyen (FF) citoval z mailu, který senátor Botur (PřF) omylem poslal místo senátoru Stejskalovi (PřF) děkanu Stejskalovi (FF) a jehož choulostivý obsah děkan Stejskal sdělil další osobě (senátoru Nguyenovi a možná mnoha dalším osobám) a dokonce mu dovolil z tohoto mailu, který nebyl určen jemu, citovat na veřejnosti. Bum! Fuj! Hanba! V čem se toto neoprávněné nakládání s cizí poštou/listovním tajemstvím liší od toho, jež spáchal děkan Kubala? Není tohle ještě mnohem horší zločin, protože děkan Kubala nic nezveřejňoval, nýbrž jen vložil do soudního spisu? Neměla by ihned následovat stejná reakce rektora: výpověď a hned potom pokus o odvolání děkana – tentokrát FF?
Neb se zde tentokrát jedná o děkana-spojence nikoli děkana-nepřítele, nepochybuji o tom, že armády univerzitních právníků už pracují na dobrozdání, které – opřeno o zástupy paragrafů – nám laikům vysvětlí, že nikoli, že podobnost je to čistě náhodná, že se tady o žádné porušení ničeho nejedná, ba naopak, kteréž plně. Nechci přilévat oleje do ohně této diskuse, nýbrž se chci děkana FF zastat: Já bych patrně také poslala mail choulostivého obsahu, kdyby ke mně nedopatřením unikl, svým spojencům. No co? Děláme amatérsky jen to, co (doufám, že profesionálněji) činí tajné služby všech států už stovky let: snažíme se jakýmikoli cestami získat informace, které by nám pomohly našeho protivníka zničit.
Pro mě z této události a diskuse nad ní plynou dvě mnohem zajímavější věci obecnějšího rázu:
1. Chováme se k sobě navzájem, jako bychom opravdu byli ve válce. Nesnažíme se svého protivníka přesvědčit argumenty (jak by to akademické půdě slušelo), nýbrž se ho snažíme zdiskreditovat, oslabit, zničit, zlikvidovat. To ale znamená, že se chystáme (rektor?, děkani?, senátoři AS?) konflikt na UP ukončit úplnou porážkou jedné za stran; kompromisy každým dnem přestávají být pravděpodobné a možné. Jistě by teď za futuristickou úvahu stála otázka, co v našich konkrétních poměrech znamená „úplné zničení protivníka“, leč nebudu se jí tu zabývat: za chvíli to totiž uvidíme na vlastní oči, a jak soudím z celkového vyznění senátní debaty, bude tím likvidovaným protivníkem děkan Kubala a přírodovědecká fakulta. Ani ne tak rektorovi samotnému jako několika senátorům (včetně předsedy) a několika hostům z rektorátu a z řad děkanů se totiž opět úspěšně podařilo usměrnit debatu (a veřejné mínění) do starého dobrého narativu, že celá univerzita nadšeně, úspěšně, šťastně, férově a soudružsky vede univerzitu k zářným zítřkům, a jen ta hrstka křiklounů na přírodě pořád kveruluje a hází písek do dokonale fungujícího soukolí malichernými vymyšlenostmi jako že třeba nechce platit za údržbu budov, kterých neužívá. „Už toho mám plné zuby,“ sdělil senátor Nguyen – a rektor teď má skvělou příležitost využít svého posíleného mandátu, aby univerzitní ozubená kola vyčistil.
2. Středeční případ dalšího zveřejněného cizího mailu se velmi podobá tomu prvnímu i v tom, že pod peřinou pokřiku nad porušením listovního tajemství skoro úplně zaniklo meritum: Cože v tom uniklém mailu senátora Botura bylo tak ošklivého?[1] Co to senátor Nguyen citoval vytržené z kontextu? Co ošklivého stálo v mailech Radka Zbořila (nebo Radku Zbořilovi), které děkan Kubala vložil do soudního spisu? I tato podobnost mě znovu utvrzuje v přesvědčení, že celá kauza „uniklých, zveřejněných, ukradených…“ dat je od počátku jen zástupná kamufláž, boční pěšinka, kterou se protivníci snažili dostat děkanu Kubalovi zezadu na kůži, aby přestal obtěžovat u soudu o ušlý zisk Radka Zbořila – ostatně přesně tak, jak jsem to už před několika týdny napsala ve své „Výpovědi podle Gardnera“. Kubala už přestal, byl jako zástupce univerzity ze soudních jednání stažen. Nemyslím si, že by tuhle boční pěšinku prošlapal rektor sám: komparace dvou textů (výpovědi a dobrozdání advokátní kanceláře Gřivna a Šmerda[2]), které následovaly po sobě v opačném pořadí, než by správně měly, svědčí spíše o tom, že je měli dokonalí gentlemani oba připraveny už na oné slavné schůzce 30.9. a potřebovali jen rektorův podpis. Nešť: rektor se na tu pěšinku vydal (nevyčítám mu to, kdyby mně někdo vyhrožoval miliardovou pokutou pro instituci, kterou zastupuji, asi bych se taky sesypala a nadělala mnohem horší psí kusy než jen porušila vysokoškolský zákon) a teď už není cesty zpět: na odvolání děkana Kubaly musí trvat.
Bojím se, že až bude protivník konečně umlčen (Kubala ideálně propuštěn či zavřen do vězení, přírodovědecká fakulta pod nucenou správou ideálně některého z ředitelů center či ředitele Catrin), nebude už cesty zpět pro nás všechny – zpět mezi slušné univerzity.
[1] Michal Botur udělal naprosto rozumnou věc, když celý inkriminovaný „zločinný“ mail zveřejnil na UPReflexi. Dočkáme se někdy zveřejnění celé, nesestříhané nahrávky hovoru Kubala-Tuček? Korespondence Radka Zbořila?
[2] Srv. https://www.dzurnal.cz/index.php/2022/10/16/dodatek-pro-ctenare-detektivek/