COVID 19 a příběh praktického profesora

/ELIŠKA SOVOVÁ/

Vždycky jsem si přísahala, že se k situaci kolem nemoci COVID- 19 nebudu vyjadřovat, nejsem ani epidemiolog, ani virolog nebo mikrobiolog, ani evoluční biolog, ani ekonom, sociolog, psycholog nebo jiný log… jsem jen lékařka, která zasvětila život prevenci srdečních onemocnění. Nicméně poslední opatření jako projev naprostého zoufalství naší vlády mě vyburcovaly k tomuto pokusu o popsání mého pohledu na tuto situaci.

Virus SARS COV- 2 přišel, nikdo neví odkud, nečekán a nezván, a našel západní civilizaci, která prožívala roky absolutního blahobytu, nenachystanou na jakékoliv odříkání nebo omezování. Ukázal, že příroda je mocná a nechová se podle toho, co my lidé, kteří jsme na tomto světě pouze přechodně, chceme nebo očekáváme. Naivně jsme doufali, že v létě zmizí tak, jako zmizeli jeho bratříčci SARS a MERS, ale mýlili jsme se.  Ukazuje se, že se s ním budeme muset naučit žít, tak jak se lidstvo naučilo žít s dalšími viry a mikroby. Že opravdu „větru, dešti – a viru“ neporučíme.

Moderní západní medicína se během posledních 50 let rozvinula neuvěřitelným způsobem, i já jsem za svých 35 let praxe zažila raketový pokrok, kdy se na začátku mé kariéry srdce léčilo celkem pěti  preparáty, vrcholem diagnostiky byl RTG snímek, dvojrozměrné zobrazení na ultrazvuku a laboratoř, kterou si někteří z nás ještě vyhodnocovali sami. Dnes máme pokročilé laboratorní a zobrazovací metody, ale občas máme problém s interpretací výsledku, protože lidské tělo a příroda se někdy do všech našich škatulek nevejdou. Naše reakce na COVID 19 je jedním z příkladů, kam bychom neměli v budoucnu směřovat. Na základě laboratorního vyšetření, které má svou senzitivitu a specificitu (nikdy 100%), bez přihlédnutí ke klinickému obrazu se rozhodujeme o opatřeních, která nemají jen medicínské následky. Virus nás dělí na nesmiřitelné skupiny „lockdownářů“ a „chřipečkářů“, přičemž tu největší skupinu tvoří ti, kteří mlčí a nadávají doma. Přitom žijeme právě v situaci, kdy by se mělo hledat společné, ekonomicky a sociálně co nejméně bolestivé a medicínsky co nejvíce účinné řešení. průběžné hodncení daných opatření a poučení se z chyb by nemělo být obsahem jakékoliv politické kampaně. 

Měli bychom denně děkovat našemu zdravotnictví, že tu situaci zvládá. Vždycky mě hrozně zlobí, že ne vše, co se napíše v novinách je pravda: Např. v době, kdy se objevovaly palcové titulky, že v olomouckém kraji je posledních 10 míst na JIP, tak se ve Fakultní nemocnici zavíralo oddělení, protože už nebylo potřeba. Proč musíme vyvolávat v lidech strach, to nepochopím. Situace na severu Čech zase ukázala (co všichni zasvěcení dávno vědí), že v těchto oblastech je personální krize (lékařská i sesterská), a to dlouhodobě. Ti šikovní odešli pracovat do Německa, na odděleních je často jen primář a dva doktoři, zbytek tvoří absolventi nebo lékaři bez atestace. Je to bludný kruh – není dost lékařů s atestací, není akreditace na specializační vzdělání, proč bych pak měl pracovat na oddělení, kde se mi pobyt nepočítá do již tak dlouhé doby do atestace (cca 5 let)? Stran sester je situace podobně zoufalá, jeden z při drobných průzkumů zjistil, že pouze 30% absolventek střední zdravotní školy chce ve zdravotnictví dále pracovat. Bez sester ze Slovenska a Ukrajiny by na tom byla špatně i Praha, kde je zatím lékařů relativní dostatek. Máme světové zdravotnictví za české peníze, ale to, že to funguje, je často na úkor platů zdravotníků. Ventilátorů dokážeme vyrobit a nakoupit tisíce, ale když je nemá kdo obsluhovat, tak jsou celkem k ničemu. 

COVID 19 nám ukázal, že jsme smrtelní… je mi opravdu líto každého zmařeného života, ale smrt je přirozeným koncem našeho pobytu na této planetě – jenže my jsme na to zaslepeni výdobytky moderní medicíny úplně zapomněli. Umírání a smrt jsme vytlačili do nemocnic, LDNek, hospiců, se smrtí se neumíme vyrovnat, nechceme vidět, jak někdo trpí, nechceme slyšet stížnosti, nechceme se o tomto tématu vůbec bavit, učit se o něm, myslet na ně. Slovo smrt v nás vyvolává strach…

Omezení v souvislosti s nemocí COVID 19 nám berou část naší osobní svobody. Asi by to lépe vysvětlili psychologové, ale jako laik si myslím, že pokud jsou omezení smysluplná, s nějakou vyhlídkou na zlepšení situace, tak se všichni určitě rádi omezíme. Pokud jsou ale opatření zmatená, nevysvětlená, bez jasného cíle, tak se v nás časem rodí odpor, který vede až k ostentativnímu porušování zákazů. Češi jsou mistři improvizace a navíc mají sklon ke specifickému humoru (ne nadarmo Jára Cimrman vyhrál anketu o nejvýznamnější osobnost Česka) – a podle toho vypadá i dodržování elementárních základních pravidel, která jsou při pandemii opravdu potřeba. Nesmyslná nařízení a zákazy, o kterých již bylo tolik napsáno (viz anketa časopisu Reflex o nejhloupější z nich – https://www.reflex.cz/clanek/komentare/105974/respirator-na-prazdne-ulici-zakaz-kafe-v-kelimku-nocni-vychazeni-vyberte-nejblbejsi-vladni-narizeni.html), a která všichni tak trochu dodržujeme a trochu nedodržujeme, mohou vést k tomu, že se jednou probudíme a naše svoboda už nebude taková, jako dřív. 

Chtěla bych zde poděkovat všem zaměstnancům UP, kteří se snaží svým vědeckým přístupem pomoci v současné situaci: jsem na ně pyšná. Práce Mariána Hajdúcha, články Tomáše Fursta, Ondřeje Vencálka a i jiných mě naplňují vírou, že se brzy vše v dobré obrátí a život se vrátí do nějakého „normálu“. Nicméně by mě zajímal i názor politologů, historiků, ekonomů, sociologů, psychologů, ekologů, právníků a všech dalších, kterých se tato situace dotýká. Naše univerzita přece může být tou, která pomůže v řešení této pandemie. Ptejme se a hledejme odpovědi na otázky. Více hlav, více ví. I když se zdá, že nikdo nahoře neposlouchá –  věřím, že jednou se to zlomí.

Od března 2020 je naše práce na klinice tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace pandemií velmi ovlivněna. V březnu jsme pomáhali organizovat triage pro COVID pacienty, pak jsme „půjčovali“ lékaře na COVID oddělení i v situaci, kdy polovina personálu byla doma s dětmi. Přišlo léto, my jsme si oddychli a snažili se naplnit pokyny našeho ředitele a dohnat výkony, které jsme na jaře neudělali. Pak přišel podzim a virus byl zpátky, přímo mezi námi. První jsem onemocněla já, a ačkoli jsem byla dvakrát PCR negativní, měla jsem typické příznaky COVID 19 a po návratu do práce pak i pozitivní protilátky. Stejně tak i další členové rodiny, takže ze 4 osob s pozitivními protilátkami byl jen jeden zařazen do statistik onemocnělých. Od svého onemocnění jsem se několikrát setkala s osobou, která byla nemocná nebo měla COVID v inkubačním stádiu, a nikdy jsem již neonemocněla. Covid opravdu není žádná chřipečka, jen nevím, jestli ten strach z neznámého, který jsem i já během této nemoci prožívala, není kontraproduktivní – stres vždycky snižuje imunitu, a tak kvůli němu může být průběh nemoci těžší nebo delší. 

Od ledna jsme všichni zapojeni do provádění očkování a také se snažíme v rámci možností pomoci všem, kteří velmi trpí situací, která trvá už celý rok. Jsou senioři, kteří rok nevyšli z domu, běžný přírůstek hmotnosti za dobu „Covidí“ je 3 kilogramy na osobu, máme v péči dítě, které za rok přibralo 30 kilo, množí se případy zanedbaných srdečních i jiných onemocnění, prohlubují se deprese, přicházejí osoby, které přišly o práci, o své blízké, rodiče po roce domácí výuky jsou vyčerpaní a děti ve druhé třídě neumějí napsat číslice…..

Covid a 5S neboli příležitost jak něco udělat se svým zdravím

Už na podzim jsme si na klinice řekli, že i tato divná pandemie by mohla být pro nás všechny příležitostí, jak udělat něco se svým zdravím. Měli bychom si všichni uvědomit, že západní medicína (i když na ni v mnoha ohledech nedám dopustit) není všemocná, že bychom se měli vrátit k přírodě, vzít na sebe odpovědnost za vlastní zdraví, že bychom neměli být pouzí konzumenti léčebné péče. Je vědecky prokázáno, že naše „zdraví“ je převážně ovlivněno naším životním stylem, medicína tvoří pouze 15%. Proto jsme vytvořili v říjnu projekt 5S,  kde základními složkami pro posílení našeho zdraví včetně imunity jsou Strava, Spánek, Sport (nebo spíše pohybová aktivita), snížení negativního Stresu a Stop kouření. Základní materiály jsou k dispozici na webových stránkách naší kliniky. Je třeba dodat, že každý z nás je individualita, každému bude vyhovovat něco jiného, my můžeme Poradit, Pomoci, Povzbudit a Pochválit, ale vlastní Provádění je věcí každého z nás.

P.S. usmívejme se, na všechny, úsměv nic nestojí a snižuje stres 😊). To je vědecky dokázáno.

P.S.S pokud chcete lékařský pohled z Rakouska, doporučuji blog našeho absolventa a mimo jiné úspěšného spisovatele historických románů MUDr. Antonína Polácha. (www.apolach.cz)