/VÁCLAV HOŘEJŠÍ/
V diskusích o tom nynějším dění na Univerzitě Palackého v Olomouci často soukromě slyším, že je to sebedestruktivní řežba dvou nepřátelských skupin hájících sobecky své zájmy, že „v Olomouci se všichni ničí mezi sebou“.
Já s tímto názorem nesouhlasím. Řekl bych, že se jen postupně vyjevuje, jak je tam zřejmě rozšířeno to, čemu se říká „scientific misconduct“ manipulace publikovaných výsledků, nedeklarování střetu zájmů, vyžádání posudků od zahraničních autorů spřízněných s autory posuzovaných prací, pravděpodobně i poškozování „whistleblowerů“ upozorňujících na potenciální podvody. Je to jako když se někde u hnojiště zvedne kámen a pod ním se to nehezky hemží.
Je ale dobré, že jsou tam lidé, kteří se snaží o radikální nápravu, zřejmě i za cenu bolestivých finančních a prestižních ztrát pro univerzitu. Uvědomuji si samozřejmě, že u některých z nich má tenhle jejich postoj možná primárně i důvody jiné než čistě etické, ale nešť.
Je jasné, že spousta lidí (i z těch, kteří s RCPTM či CATRIN nemají nic společného) by byla raději, kdyby se do toho vůbec nezačalo šťourat, kdyby ty manipulace s výsledky, nepřiznané střety zájmů, obscénně vysoké příjmy některých lidí, atd. zůstaly utajeny a nebyly ohrožovány ty velké granty a impozantní citační parametry a nekazila se pověst nejen některých vědců, ale potažmo celé české vědy. Ostatně podobně vadilo mnoha lidem (dokonce některým prominentním vědcům!), když se v minulosti odhalily Bezouškovy podvody, nebo nekalé praktiky prof. Sykové.
Takže – podle mě se nejedná o iracionální bratrovražedný konflikt dvou nepřátelských skupin; jsem přesvědčen, že „bad guys“ jsou jen na té jedné straně; ti druzi (na jejichž straně stojím i já) se prostě důsledně snaží hájit základní etické principy vědy.