/MAREK PETŘIVALSKÝ/
Upřímně se doznám hned na samém počátku: ano, můj vztah k „Hynaisce“ je velmi nevyvážený, emočně manipulovaný sentimentálními vzpomínkami z mládí. V historické budově v Hynaisově ulici vybudované původně německým tělocvičným spolkem, v níž poté sídlil Ústav pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy obnoveného olomouckého vysokého učení, a později Katedra tělesné výchovy, jsem strávil jako malý kluk spoustu hodin v doprovodu své maminky, profesorky tělocviku na gymnáziu v Olomouci-Hejčíně. Jistě, tento vztah nebyl jediným důvodem, proč jsem se o „kauzu Hynaisova“ a všechny okolnosti s ní spojené od prvních zpráv uniklých z akademického zákulisí zajímal.
V těchto dnech se zdá, že se na UP nad kauzou „Hynaisky“ zavřela voda. Nejlépe to asi vystihuje reakce prorektora Bilíka na příspěvek „Hynaisky“ kolegy Opatrného na UP Reflexi: „… Nyní je schválena AS UP. Nevím, jestli k tomu lze ještě něco obsažnějšího sdělit.“ Přetlumočeno jinak: „Senátoři nám to odhlasovali, tak co do toho ještě šťáráte?!“. Dle výsledků hlasování se tedy zdá, že členové akademického senátu sdílí s vedením UP názor, že snaha obejít senát při rozhodování o prodeji majetku UP bylo jen roztomilým opomenutím rektorátních úředníků, že prodej budovy pod cenou je obdivuhodným projevem vstřícnosti vůči strategickému partnerovi (městu) a dlouhodobý pronájem prodané budovy je projevem geniálního finančního plánování. Na tomto místě je záhodno vyzdvihnout vystoupení senátorek Smolové a Tomaszkové, poukazující na zjevné podivnosti celého procesu. Myslím, že znepokojující není pouhý fakt, proč a za jakou cenu univerzita budovu s pozemky v centru města prodala, ale že významné je také to, že vše ukazuje na nízkou transparentnost řízení univerzity a kontrolovatelnost rozhodnutí vedení ze strany orgánů akademické samosprávy.
Kdy a jak se tedy zrodila myšlenka zbavit se „Hynaisky“? Zpráva zveřejněná v Žurnále UP 24.10. 2019 shrnuje dodatečné projednání této věci na jednání Akademického senátu UP. Dle této zprávy děkan Fakulty tělesné kultury (FTK) M. Šafář a předsedkyně akademického senátu FTK S. Formánková „… (rektorova) slova potvrdili“, tedy potvrdili informaci přednesenou panem rektorem, že s prodejem budovy souhlasí jak Správní rada UP, tak i vedení Fakulty tělesné kultury. Oproti tomu v zápise ze zasedání AS UP (z 16.10. 2019) je zachycena informace, že předsedkyně senátu FTK vznesla otázku, zda „byla fakulta iniciátorem toho, že se budova na Hynaisově ulici prodá“. V reakci rektora UP následně zaznělo, že „vedení UP budovu prodat nechtělo, doc. Svozil (pozn. bývalý děkan FTK v letech 2010-18) za ním s touto ideou přišel sám“. Pokud si z dávných let vybavuji hovory s bývalým děkanem FTK, Dušanem Tomajkem, stěžoval si na neochotu města jednat o převodu pozemků v Neředíně, které by umožnily potřebný rozvoj FTK v tomto areálu. Mohla být zákulisní dohoda o budoucím převodu budovy na Hynaisově jednou z pák, které pohnuly městem směrem k dnešnímu stavu? To je čirá spekulace – naopak faktem je, že ve veřejně dostupných dokumentech UP se téma prodeje objevuje až v usnesení Správní rady UP z 28.5. 2018. Jisté je, že v rámci FTK byl prodej budovy využívané touto fakultou brán jako uzavřená věc už před vypuknutím kauzy uskutečněného prodeje bez schválení senátem a následným chvatným zablokováním probíhajícího převodu v katastru nemovitostí.
Co oproti tomu říkají dostupné informace z jednání Rady a Zastupitelstva města Olomouce?
V důvodové zprávě pro zasedání Zastupitelstva dne 11.9. 2017 v části č.4 zaujme jasné vyjádření tajemníka magistrátu: „Vzhledem k nabídkové ceně, možnosti splátek, lokalitě a souvisejícím areálům, doporučuji jednoznačně objekt zakoupit“. Proti tomu stojí odmítavé stanovisko komise městské části z důvodu nejasného využití objektu. Stanovisko nevydala ani majetkoprávní komise magistrátu, kdy dva členové hlasovali pro koupi, dva proti a zbylých pět se zdrželo hlasování. V tomto materiálu je zmíněna i znaleckým posudkem stanovená tzv. „cena zjištěná“, 21 786 260,- Kč a tzv. „cena obvyklá“, 22 081 700,- Kč s komentářem „Cena obvyklá musí být stanovena porovnáním realizovaných prodejů obdobných nemovitých věcí v lokalitě. Dle soudního znalce se jedná o atypický objekt. Realizované prodeje obdobných budov nebylo možné dohledat“. Je pikantní, že v kopii příslušné kupní smlouvy ve veřejném registru se vkladatel (UPOL) snažil jméno znalce zatajit, přičemž jeho identita je zjevná z údajů uvedených v usnesení Správní rady UP, která prodej v ceně stanovené znaleckým posudkem schválila. Pokud se zeptáte několika známých působících v realitní sféře v Olomouci, dostane se vám patrně při dotazu na ing. J. Dostála asi také pokrčení rameny. Zato reakce na prodejní cenu byly bouřlivé – „neskutečně pod cenou“, „za tu cenu bych to koupil a obratem se ziskem prodal“ – s dodatky, že se nejedná zdaleka o první ani poslední „podivnou“ transakci nemovitostí v Olomouci. Proti argumentu „jistota vyšší tržní ceny není žádná“ (prorektor Bilík v diskuzi na UP reflexi) bych postavil tvrzení že „možnost vyšší odhadní ceny je velmi pravděpodobná“. Každý znalec potvrdí, že výši odhadní ceny lze významně měnit v závislosti na přání klienta, který posudek s jistým účelem zadává. O tom, že cena nabídnutá ze strany UP kupujícímu, tj. městu Olomouc, byla velmi výhodná, svědčí fakt, že magistrát neměl ani potřebu si pro tento účel nechat vypracovat svůj vlastní posudek.
Podle v posudku uvedené ceny zjištěné, která je odvozována z cenové mapy nemovitostí a slouží např. jako podklad pro výpočet daně z převodu nemovitostí, je zřejmé, že zvolený znalec se držel patřičně „při zemi“. Např. pro přilehlý pozemek parc. č. 490/60, který byl prodán společně s pozemkem, na němž stojící budova, vychází při odhadní ceně 581 700 Kč a rozloze 277 m2 jednotková cena 2100 Kč/m2 (což je cenová hladina odpovídající pozemkům ležícím za ulicí Wellnerova v prostoru přilehajícím k železniční trati, 2140 Kč/m2, která je výrazně nižší oproti hladině 5100 Kč/m2 uváděné pro pozemky přes ulici Hynaisova v prostotu budovy NAMIRO využívané magistrátem). V dalších částech důvodové zprávy pro schůzi zastupitelstva jsou naznačeny možnosti využití objektu jako podnikové mateřské školky, kancelářského zázemí nebo ubytovacího zařízení. Vzhledem ke všem okolnostem včetně výhodné ceny transakce nakonec zastupitelstvo koupi schválilo.
Jako občan města Olomouce bych snad mohl aspoň na letmý okamžik projevit spokojenost nad novým trendem v městské investiční politice, oproti letům minulým, kdy město naopak za podivných okolností rozprodávalo historické domy v centru města. Jako člena akademické obce mě ovšem překvapuje skutečnost, že univerzita prodává budovu, kterou bude nejméně další tři roky využívat v prakticky nezměněném rozsahu za nemalé nájemné. Částka nájemného, 250 Kč/m2/rok (která zazněla i na jednání AS UP v dotazu senátorky Smolové) vycházela z údajů v původní verzi nájemní smlouvy, která nepočítala mj. s pronájmem kanceláří v 3. nadzemním podlaží (co to je?) budovy a tedy zahrnovala celkovou pronajímanou plochou 947,20 m2. Ovšem v později uzavřeném dodatku k této smlouvě se pronajímaná plocha více než zdvojnásobila na 1951,40 m2, což i při velmi lidové ceně nájemného 250 Kč/m2/rok znamená celkovou výši ročního nájmu 487 450 Kč. Současně se tímto dodatkem UP také zavazuje k poskytnutí objektu k bezplatnému využívání ZŠ Spojenců.
Zde končí i má spokojenost jako občana města Olomouce. Město se aktuálně nachází ve velmi tíživé finanční situaci v důsledků úvěrových závazků z minulosti a klesajících dotací ze státního rozpočtu – a přitom kupuje historické budovy, s vysokými předpokládanými náklady na rekonstrukci, a z jejich pronájmu vybírá velmi nízké nájemné. Právní kuriozitou se jeví ve smlouvě uvedená možnost platby nájemného jednorázově v hotovosti na pokladně magistrátu, což bych si troufl označit za smluvní ustanovení v rozporu se zákonem č. 254/2004 Sb, který omezuje platby v hotovosti limitem 270 000 Kč.
O tom, že koupě budovy na Hynaisově asi nebyla úplně trefa do černého, svědčí i fakt, že okamžitě po medializaci kauzy spojené s protizákonným postupem vedení UP (vynechání AS UP ze schvalovacího procesu) naznačil primátor města Olomouc M. Žbánek ochotu od smlouvy po dohodě s UP odstoupit. Těžko říci, zda motivem bylo jen vylepšení pozic před jednáním městského zastupitelstva o rozpočtu na 2020, nebo snaha vyhnout se mediálního propojení s univerzitou, jejíž obraz je v poslední době kvůli řadě kauz nepříjemně pošramocen?
V současném stavu nemá zřejmě smysl k samotnému faktu změny majitele dotčených nemovitostí nic dalšího dodávat. Mohu doufat, že „Hynaisku“ čekají světlé zítřky, když bude ve snad rekonstruované podobě sloužit obyvatelům města včetně členů akademické obce univerzity, a nepotká ji smutný osud např. bývalých městských lázní, přestavěných na byty prominentních městských politiků. Za smutnou zprávu o stavu naší univerzity považuji, že má potřebu prodávat historické budovy pro zajištění rekonstrukce sportovní haly jako důstojného zázemí pro činnost FTK. Dle oficiálních informací, které zazněly na jednání senátu, pod dlouhých diskuzích AS FTK UP zvolil „pragmatickou cestu“ – vzdát se budovy ve špatném technickém stavu, jejíž rekonstrukce by byla nákladná a u níž nelze změnit dispozice, za to, že Sportovní hala UP se zrekonstruuje podle požadavků studijních programů FTK. Míru současné důvěru ve vedení UP, že se tak v budoucnu opravdu stane, jistě dobře vystihují slova děkana FTK (v zápise ze zasedání AS UP z 16.10.2019), kterými „prosí o hlídací roli AS UP, aby se za tři roky fakulta neocitla bez Hynaisovy 9 i bez prostor ve zrekonstruované Sportovní hale UP“. Přímý dotaz dr. Tomoszkové, jak prodej budovy na Hynaisově ulici souvisí s výstavbou nové budovy F1 v Holici pro potřeby plánovaného vysokoškolského ústavu, byl kvestorem UP vypořádán jako „předčasná otázka“.
Co by na to asi řekl František Palacký? Možná by projevil smysl pro soudobý situační humor a utěšil nás slovy „Byli jsme před Hynaiskou, budeme i po ní“.