Proč UP potřebuje Džurnál?

/MARTIN SCHLOSSAREK/

Za normálních okolností by o záležitosti vzniku CISTu, krizi v RCPTM nebo o výsledcích zasedání senátu akademickou a širší veřejnost objektivněinformoval Žurnál UP. „Alternativních“ informačních kanálů by nebylo potřeba. Bohužel, okolnosti normální nejsou, neboť za současného vedení se Žurnál UP (v některých tématech) změnil ze solidního informačního zdroje v nástroj propagandy a manipulace.

Proměnu Žurnálu UP krásně ilustrují následující dva články: 

  1. nedávno vydaný článek o stávkové pohotovosti vyvolané sporem mezi RCPTM a vedením Přírodovědecké fakulty. 
    1. KOMENTÁŘ K OBSAHU: Téměř třetina článku je tvořena přímou řečí zaměstnanců/zástupců RCPTM. Druhá strana konfliktu prostor nedostala, její jednání a postoj interpretuje na dvou místech autor textu. Konkrétně se v úvodním odstavci dočteme, že „kritickou situaci [na RCPTM]… vyvolaly mnohé negativní kroky ze strany vedení fakulty“ (nikde v článku není specifikováno, o jaké kroky jde). V hlavním textu se píše, že děkan PřF nesouhlasí se vznikem nového vysokoškolského ústavu (ve skutečnosti děkan dlouhodobě veřejně prohlašuje, že se vzniku ústavu nebrání). Pod článkem není podepsána konkrétní osoba, ale „red“, čili celá redakce.
  • článek vzniklý v éře předchozího rektora (prof. Mašláně). Článek řeší poslední kauzu UP s dosahem do masmédií (viz např. zde) před nástupem současného vedení. 
    • KOMENTÁŘ K OBSAHU: Ač je tématem článku (mimo jiné) spor mezi tehdejším rektorem a bývalým studentem, pohled obou aktérů je v textu zastoupen rovnoměrně. Obě strany sporu jsou na několika místech článku přímo citovány. Článek působí vyváženě a klidně by mohl být ve stejném znění vytisknut v kterýchkoliv seriózních (na rektorátu nezávislých) novinách. Autorka textu se pod něj podepsala.

Mezi další nedávné prohřešky Žurnálu UP při informování akademické obce patří podivný způsob zpravodajství o neschválení věcného záměru zřízení CISTu akademickým senátem (inkriminovaný článek byl po kritice zrevidován a původní verze již není online) nebo jeho zarputilé mlčení okolo rozhodnutí etické komise UP v kauze manipulace s daty (o rozhodnutí EK přitom informovala i celostátní média – například tady nebo tady). Znepokojení pak vyvolává fakt, že výše popsané nestandardnosti vždy nahrávají rektorově agendě (potlačování a desinterpretace postojů „nechtěného“ děkana, zkreslení odmítavé reakce AS na rektorem prosazovaný záměr zřízení CISTu, neinformování o závěrech EK v době, kdy z rektorových výroků předsedové fakultních senátů vyvodili, že jeho podpora etické komisi je tak nízká, že sepsali tuto petici atd.).

Vedení UP zareagovalo na kritiku, že Žurnál UP podává jednostranné pohledy na některé univerzitní záležitosti tím, že zřídilo UP reflexi. Tato rubrika je však narozdíl od zbytku Žurnálu UP široké veřejnosti nepřístupná. Dostanou se do ní jen zaměstnanci a studenti. 

Jestliže rektor a jeho okolí dávají ostentativně najevo, že jim fungování Džurnálu není po chuti, měli by si v prvé řadě uvědomit, že klíč ke dveřím vedoucím k ukončení jeho činnosti leží v jejich kancelářích. Pokud by rektorát vytvořil podmínky a prostředí, ve kterém by se Žurnál UP vrátil k poctivé a vyvážené žurnalistice, získali by v něj zaměstnanci zpět ztracenou důvěru. Důvody, proč pracovníci UP publikují v DŽurnálu a proč má mezi nimi zajištěnou vysokou popularitu, by pominuly.