/TOMÁŠ MATYS GRYGAR
V minulém příspěvku na Diskusním žurnálu (zde) jsem se zamýšlel nad otázkou, proč se na některých akademických institucích přestává mluvit o kvalitě publikací, a to až do té míry, že se to jeví jako porušování tabu. 5.3. 2025 jsem za dostal výpověď z pracovního poměru na FŽP UJEP, ve které byly jako hlavní důvody uvedeny právě moje odborné diskuse. Některé z nich jsem nechal posoudit Etickou komisi UJEP, jejíž závěry mě poněkud uklidnily. Následující úvahu píšu v době prvního výročí této události, kdy se mi zdá v kontextu současného dění vlastně docela pochopitelná, a to včetně jejího provedení (které jsem jako odlehčení jinak chmurných úvah popsal na konci tohoto textu).
Za porušení tabu (tedy pojmenování problémů) většinou následuje trest, jak se to stalo i v mém případě. Co už většinou nenásleduje je věcná debata nebo sebereflexe, ačkoli je to člověk u vzdělaných a tituly ověnčených jednotlivců mohl čekat. Jenže už Tomáš Garrigue Masaryk pozoroval, že akademický svět je zrcadlem celé společnosti, kde jsou věcné debaty taky méně běžné, než by bylo obecně prospěšné. Přesto pořád myslím, že akademici a obecně vzdělanci by měli být jistým morálním nebo etickým vzorem. Například profesor, kterému tento titul předal prezident republiky, by měl nejen dodržovat zákony, ale mohl by být i praktickým příkladem morální integrity, jak to nedávno explicitně popsaly etické komise dvou fakult v ČR (zápis z jednání 4.11.2021 a zde). Jenomže akademická sféra je možná až příliš podřízena výkonnostním parametrům a indikátorům (lidově řečeno „čárkám“), a z toho plynoucím zdrojům financování, a tak už asi morálka nebo třeba kvalita a spolehlivost práce jdou stranou. Jinak by přece diskuse nad publikacemi (jako výsledky akademické práce) nemohla být tabu, nýbrž by měla být ve vlastním zájmu všech institucí, které tyto výsledky vykazují.
Na své dřívější fakultě (FŽP UJEP) jsem porušoval tabu také tím, že jsem se ptal – když se mi zdálo, že je něco špatně – proč tomu tak je, nebo jsem se o tom zmiňoval před jinými zaměstnanci. I toto bylo zmíněno v mé výpovědi jako nepřípustné. Zdá se, že snaha dělat odbornou práci lépe zkrátka v této instituci nemá nejvyšší prioritu. Co je na pracovišti normou si určují akademické instituce samy, a tak mohu být vlastně rád, že jsem byl právě z této instituce propuštěn. Stal jsem se nechtěně tím příslovečným kanárkem, kterého používali před vynálezem instrumentální chemické analýzy horníci, aby poznali, že je něco jedovatého ve vzduchu. Etická komise UJEP na dotaz, který jsem jí položil po své výpovědi, uznala, že akademik má právo na kritickou diskusi, pokud je podložena argumenty (zde a zde). Ostatně Etický kodex UJEP obecně deklaruje, že na alternativní názor se má reagovat diskusí nebo ho tolerovat, nikoli zahájit nátlak. Moje výpověď je ale názorným příkladem, že v reálném životě mohou být obecné zásady prostě jen nehmotnými idejemi, podobně jako platónské projekce promítané na stěnu jeskyně. Etický kodex sice akademikům přímo ukládá, aby zásady v něm obsažené pomáhali dodržovat, ale ani tohle každý nerespektuje.
Pro Akademický senát FŽP UJEP byl můj příběh jednou ze dvou posledních kapek do plnícího se poháru (druhou byl příběh jedné mé bývalé kolegyně). Děkan, který patrně trestal porušení nějakých jím definovaných tabu i s rizikem narušení výuky (příloha 1 zde), byl po velmi emotivních diskusích odvolán. Mezi mou výpovědí 5.3.2025 a odvoláním děkana ještě stihli někteří fakultní zaměstnanci vyzývat členy Akademického senátu, aby porušovali vnitřní předpisy a pravidla fungování senátu např. tím, že se zákonem předepsané tajné hlasování nahradí aklamací (3.6. a 6.6. 2025). Pozoruhodné je, že ani v téhle fázi nebyly emoce nahrazeny věcnou diskusí. Atmosféra na fakultě dále houstla, Etická komise UJEP měla další práci a řešila několik podnětů (zde a zde). Po odvolání děkana rektorem se situace přechodně uklidnila. Když se na podzim 2025 předběžným opatřením soudu vrátil odvolaný děkan zpátky do funkce, vedení fakulty, profesoři a mnozí docenti vyzvali členy Akademického senátu, aby jako celek odstoupili, což bylo opět v rozporu s vnitřními předpisy, opět, jako již tradičně, při tom nezazněly argumenty nebo odkazy na pochybení, ale jen se poukazovalo na odlišný názor. Věcnou komunikaci mezi vedením a senátem to definitivně zmrazilo. Na žádost o využití mediace pro zklidnění situace, kterou členové senátu na svých zasedáních skoro pravidelně opakovali (ústně 18.3. 2025, dle zápisů dále 24.6., 16.9., 21.10., 25.11. 2025), vedení FŽP do ledna 2026 nereagovalo.
Odvolávání děkanů, kteří se nějak dostali do sporu s akademickými senáty a se zavedenými pravidly a kde vznikly problémy s nekomunikací, se poslední dobou stalo nějak příliš častým. Mediálně neznámější bylo dění na Katolické teologické fakultě UK (KTF), které začalo před třemi lety a vyvrcholilo v polovině roku 2025. Na veřejnoprávním rozhlasovém programu a na zpravodajských serverech dostali možnost své naprosto odlišné výklady situace prezentovat předseda AS, bývalý proděkan, rektorka UK a množství reportáží o bývalém děkanovi je dostatečné, aby doplňovalo celý obraz. Bohužel na KTF už boje o vedení fakulty zahrnují několik odvolání děkana, zásahy dvou soudů (městského a nejvyššího), porušování principů ze strany AS, děkana (nebo bývalého děkana?), rektorky, zkrátka válka trvá déle než rok a její konec je pořád otevřený. Přehled faktů k této válce je úctyhodně dlouhý a čtení depresivní. Spor mezi AS a vedením KTF byl asi bezprecedentní svou intenzitou, ale jistě nebyl ojedinělý. Předloni odvolávaly akademické senáty děkana také na jedné fakultě ČZU [2] a ještě předtím na jedné fakultě ZČU. Zdá se, že všechny čtyři výše zmíněné případy měly jeden společný rys: prosazování idejí, ambicí, v technických oborech důraz na zvyšování různých indikátorů výkonnosti, to vše na úkor konsensu a atmosféry na pracovišti, při čemž byla věcná diskuse reálných problémech nahrazena autoritativním řízením děkanem. Co může být příčinou? Možná jsou mechanismy vedení v akademických systémech příliš „měkké“ a málo efektivní, takže když je třeba vyřešit reálný problém, jako je třeba nedostatečné financování pracoviště, převládne snaha ho řídit autoritativně.
Všichni čtyři děkani, odvolaní akademickými senáty na výše jmenovaných čtyřech fakultách, postupovali s nějakými (deklarovanými, ambiciózními, idealistickými) úmysly, jako by si nevšimli, že se pohybují v již existujícím, mnohé desítky let nebo déle budovaném systému vázaném jistými pravidly – a porušovali je. Odvolaní děkani měli odlišné koncepce práce než akademické senáty jejich fakult, což by se ale přece mělo řešit věcnou diskusí. Jenže pokud děkan diskutovat nechce, co dělat? Co když děkanovi nebo proděkanům nezáleží na názoru Akademického senátu, Etické komise nebo rektora? Například Etická komise UJEP shledala některé jevy na FŽP v rozporu s Etickým kodexem této univerzity (zde, zde, a zde), ale ani vedení fakulty, ani jednotlivci, kteří podle Etické komise nejednali správně, na to nijak nereagovali, a to dokonce ani v případě, kdy je k tomu vyzval Akademický senát fakulty (například zde). Proč taky, když se dodržování etických kodexů nedá vynucovat a normu chování na fakultě utváří její zaměstnanci a jejich vedoucí, a ne nějaká komise. Možná je potíž i v tom, že někteří pracovníci etický kodex ani neznají, takže si stěžují na chování kolegů, i když tento kodex sami porušili. Když se do ryze profesních sporů na fakultách navíc začne využívat služeb externích právníků, je už věcná diskuse v rámci akademických konvencí najisto ukončena.
Je tomu tedy rok, co jsem za porušení jakéhosi podivného tabu dostal ústním sdělením výpověď s okamžitým zákazem práce ze strany zaměstnavatele i zákazem kontaktovat zaměstnance a studenty. Zdůvodnění výpovědi bylo z podstatné části založeno na porušení Etického kodexu v rámci mé komunikace, přičemž přístup do pracovní e-mailové schránky, kde byla tato komunikace uložena, jsem ztratil dřív, než jsem se po ústním předání informace o mé výpovědi stihl vrátit do pracovny. Nedostal jsem před předáním výpovědi žádné písemné výtky, jak konstatovala kontrola způsobu mé výpovědi po stížnosti odborů. Vedoucí katedry i proděkan pro studium se o mé výpovědi dozvěděli dodatečně. V době předání výpovědi už běžel semestr a mou výuku museli převzít kolegové. Zakázali mi vést už skoro hotové BP a v jejich zadání změnili osoby tak, aby moje jméno zmizelo co nejdefinitivněji. Říká se, že uplatňování síly může být projevem slabosti. Možná ale z tohoto mého příběhu plyne i nějaké méně triviální ponaučení. Třeba, že pokud se mají v akademickém prostředí dodržovat etické zásady, je třeba o to usilovat na těchto institucích jaksi zevnitř, zespoda, a to netolerováním autokratických praktik vedení. Pokud se ale vůle k dodržování etických zásad vytratí, nedá se náprava čekat zvenčí a pokud není člověk naprosto otrlý, asi by si měl hledat jiné pracovní prostředí. Já tímto děkuji, že jsem byl výpovědí zbaven pocitu zodpovědnosti za rozkvět praktik, které jsou za hranicemi Etického kodexu instituce.
[18] https://jdeoktf.cz/