/TOMÁŠ OPATRNÝ/
Na serveru Věda výzkum se můžeme dočíst, že UP má první komplexní výpočet uhlíkové stopy [1]. Nechala si to spočítat externí firmou. Konkrétně se zjistilo, že za rok 2024 činí uhlíková stopa 35 963,6 tun CO2e [2]. To je úctyhodný výsledek podaný na šest platných cifer (poslední 0,6 tuny CO2 za desetinnou čárkou je pro představu zhruba tolik, kolik za rok vydýchají dva dospělí lidé). K čemu je tato informace, za kterou UP zaplatila dle registru smluv 266 tis. korun, dobrá? A stojí za tu cenu? Výhrad tu mám několik.
1. Iluze přesnosti
Ve škole učíme, že počet platných cifer, na které uvedeme výsledek, dává informaci o přesnosti, s jakou výsledek známe. Peskujeme studenty, kteří dosadí do vzorečku pro Ohmův zákon proud a napětí změřené s přesností na jedno procento a pak opíší z displeje výsledek se sedmi platnými ciframi: správně měli zaokrouhlit a neuvádět víc než tři platné cifry a navíc k výsledku doplnit ještě plus minus odhadovanou neurčitost. Jak to vypadá zde? Výsledný údaj se skládá ze tří částí pojmenovaných „scope 1” až „scope 3” (viz níže), přičemž ta třetí představuje přibližně polovinu výsledné hodnoty. Zatímco scope 1 (přímé emise univerzity) a scope 2 (emise spojené s výrobou nakupovaných energií – elektřiny a tepla) jsou spočitatelné s víceméně rozumnou přesností, scope 3 (emise spojené s výrobou nakupovaného zboží či služeb) se dají odhadnout jen velmi přibližně. Sami autoři studie přiznávají, že nepřesnost ve stanovení emisí ve scope 3 může být až 50 %. Pokud bychom brali tyto údaje jako správné, bylo by fér prezentovat výsledek spíše jako (36 ± 9) tisíc tun ekvivalentu CO2.
2. Iluze reálnosti
Když něco uvedu v tunách, tváří se to jako reálná hmota – podobně jako třeba vytěžené uhlí. Když se v jednom dole vytěží sto tisíc tun uhlí a ve druhém padesát tisíc, mohu to sečíst a říct, že v obou dohromady se vytěžilo sto padesát tisíc tun uhlí. S uhlíkovou stopou to tak ale neplatí. Metodika, kterou dodavatelé studie použili, ve scope 3 zahrnuje i položky „upstream” (koupili jste nějaký výrobek, při jehož výrobě se vypouštělo CO2? – započíst!) a „downstream” (prodali jste něco, co může vypustit CO2? – započíst!). Pokud tak nějaký produkt postupně vzniká tokem v dodavatelsko-odběratelském řetězci, měl by si ho každý zpracovatel započíst ve svém „upstream” či „downstream” chlívečku ve scope 3 a příslušná uhlíková stopa by se objevila u více subjektů. Pokud bychom pak takovéto uhlíkové stopy sečetli (podobně jako vytěžené uhlí), dostali bychom podstatně větší číslo, než kolik CO2 tyto subjekty skutečně celkem emitují. Svědčí o tom ostatně i čísla ve zprávě: dočteme se v ní, že uhlíková stopa na jednoho zaměstnance UP (počítáno přes FTE) je 12,00 tun ekvivalentu CO2. Vezmeme-li v potaz, že produkce CO2 na obyvatele ČR byla v příslušném roce cca 9 tun (odhad dle údajů EEA [3]) a také to, že se do zprávy nezapočítaly mimopracovní aktivity (ve svém volném čase zaměstnanci také topí, vaří, cestují…), jde zřejmě o dosti nadsazený výsledek.
3. Iluze transparentnosti
Studie se zaštiťuje použitím technické normy ČSN EN ISO 14064-1 a mezinárodního standardu GHG Protocol [4]. Ten se má brát jako mezinárodně uznávaný standard pro reportování emisí. Neříká přímo, jak se má uhlíková stopa přesně počítat, ale mělo by to být transparentní a ověřitelné. Háček je právě ve „scope 3”: jak dohledáme uhlíkové stopy konkrétního nakoupeného počítače, konkrétního přístroje, nebo chemikálie? Pokud neangažujeme byrokracii násobně převyšující samotnou reportující organizaci, musíme se spolehnout na odhady. Odborně se tomu řekne „monetární přístup”: tak nějak si tipneme, kolik CO2 by se mohlo uvolnit při výrobě nějakého počítače za takovouto cenu a pak už jen spočítaným koeficientem vynásobíme celkovou částku, za které se tu počítače nakoupily. Podobně pro nábytek, čisticí prostředky, atd. Položky ve zprávě o hospodaření něčím vynásobíme a pak to sečteme. Ve zprávě se k tomu dočteme: „V případě, že nebyl konkrétní emisní faktor k dispozici, byl odhadnut na základě zkušeností pracovníků společnosti CI3, s. r. o.” Kolik tedy pro jednotlivé položky příslušný emisní faktor činil? Natolik zpráva transparentní není: pravděpodobně půjde o střežené know-how dodavatelů. Podělením celkových hodnot ale dostaneme alespoň hrubý odhad: když si univerzita něco koupí ve zboží či službách, za každou utracenou korunu jí naskočí něco kolem osmi či devíti gramů CO2ve „scope 3”. Záleží na „zkušenosti” autorů studie, kolik nám přesně namarkují. Můžeme si však podle těch čísel tipnout, že samotné zpracování jejich zprávy přispělo dle monetárního přístupu asi dvěma tunami CO2 k našemu klimatickému hříchu.
4. Iluze klimatických odpustků
Smyslem těchto kalkulací asi mělo být dostrkat lidi k přesvědčení, že se produkcí CO2 prohřešují proti přírodě, která nám to časem spočítá. Takto nám to mezitím spočítají certifikovaní odborníci, kteří nám dají lejstro s razítkem a my se budeme moci chlubit, jak jsme tím či oním opatřením snížili svou hříšnost oproti předchozímu roku nebo oproti jiným korporacím či konkurenčním univerzitám. Podobně jako ve středověku kvetl byznys s odpustky, můžeme nyní sledovat růst byznysu s všelijakými certifikáty prokazujícími naši zelenost či klimatickou láskyplnost. Co na to ale opravdu řekne příroda? Usmíříme si ji tím?
Role univerzit
Univerzita se zpronevěřuje své roli, pokud na takovouto hru přistupuje. Rolí univerzity je přírodu zkoumat a neustále prověřovat platnost našich poznatků. Klima je natolik složitý systém, že máme stále daleko k plnému pochopení jeho fungování. Univerzity by měly spíše zkoumat, co všechno mohou různá zdánlivě bohulibá opatření způsobit – nejen v přírodě, ale i v lidské společnosti. Těch vedlejších dopadů je spousta a na univerzitách by se o nich měly vést kvalifikované polemiky. Odhadnout si vlastní uhlíkovou stopu včetně míry její nepřesnosti dokážeme sami. Legitimizovat konkrétní přístup k „záchraně planety” tím, že si také zakoupíme certifikovaný odpustek, nám ale nepřísluší.
[1] https://vedavyzkum.cz/politika/politika/kolik-emisi-produkuje-univerzita-univerzita-palackeho-ma-prvni-komplexni-vypocet-uhlikove-stopy
[2] https://www.upol.cz/files/cm/Udrzitelna_univerzita/Uhlikova_stopa_UP_za_rok_2024.pdf
[3] https://www.eea.europa.eu/en/europe-environment-2025/countries/czechia
[4] https://ghgprotocol.org