/DENISA KERA/
České fantazie o lockdownu v Izraeli mají nejblíže reakcím žen středního věku, které po shlédnutí “Padesáti odstínů šedi” berou útokem lokální supermarkety a hledají sado-masochistické pomůcky. Tak, jako se ale žádné nepodaří stát se S&M dominou, ani České republice se nějak nedaří dosáhnout „tvrdosti“ izraelského lockdownu. Výsledkem je jen zklamání nad tím, že když dva dělají totéž, není to totéž, a poučení, že opičit se v módních trendech nebo pandemiích má tragikomické důsledky. Zvláště když samotná předloha je vlastně fikce a karikatura skutečného života nebo funkčních zdravotních opatření.
Jenže covidová opatření v EU, Británii, Izraeli a části USA paradoxně toto opičení spojuje. Je to „monkey see monkey do“ strategie, která napodobuje totalitní Čínu v podmínkách liberálně demokratických států a pošlapává jak ústavy, tak rozum. Jediné, co „Západ“ změnil na totalitní strategii pozavírat všechno a všechny, kdykoliv nesouhlasí s ideologií jedné strany, je chiliastický kult SIR modelů a exponenciální funkce namísto stranické ideologie. ZERO COVID sekta posílená kabalistickými modely bez kvalitních empirických dat nabízí alibi každému, kdo chce na západě zavádět totalitní způsoby vládnutí a rozhodování.
Když pak opatření nefungují a starší lidé dále umírají, řekne se jen, že zavírat by se mělo ještě víc, protože lidi jsou nedisciplinovaní. Chiliasticko-totalitní kult živený hrůzostrašnými predikcemi modelů pozavíral kdekterý stát. Spíše než epidemii viru, zdá se, čelíme epidemickému náporu přemnožených modelářů obdivujících čínskou cestu, včetně budoucích převýchovných táborů pro údajné popírače.
Záměna řízení za opičení je základním důvodem, proč jsme zcela rezignovali na řízení epidemie. V Izraeli lockdowny nikdy neměly šanci, protože zde existují jakési paralelní státy ve státě v podobě rabíny řízených náboženských měst, obcí a čtvrtí, kde nikdo ani přesně neví, jak epidemie probíhá. A to nemluvíme o beduínských, arabských a drúzských oblastech, které také po celou dobu pandemie slaví, pohřbívají a učí ve velkých skupinách. Podle statistiky OxCGRT měl Izrael jeden z nejpřísnějších a nejdelších lockdownů – až 150 dní, a to včetně zavřených firem, škol a školek a omezení pohybu. V reálu tento „nejpřísnější lockdown“ ovšem dodržovala jen malá část společnosti v zónách jako je Tel Aviv, který ale měl po celou dobu pandemie nízká čísla a lockdown vlastně nepotřeboval. Navíc ani v Tel Avivu téměř nikdo nedodržoval zákazy návštěv a vesele se tu po celou dobu denně demonstrovalo a chodilo na pláže.
Jen pro srovnání: Tel Aviv jako druhé největší město se skoro 400 000 obyvateli zaznamenalo asi 260 úmrtí z celkových 5700, zatímco Bnei Brak, ortodoxní město s 200 000 obyvatel mělo také na 200 úmrtí. To je na počet obyvatel dvakrát víc a je zajímavé, že procento pozitivních testů tam po celou dobu pandemie neklesá pod 10%. Mega svatby, pohřby a náboženské školy všeho druhu se nikomu nepodařilo zavřít po celu dobu pandemie, nehledě na to, že nikdo přesně ani neví, kolik tam bylo skutečně infikovaných a hospitalizovaných, protože tato místa si dokonce vytvořila paralelní zdravotní systém s léčbou kyslíkem doma.
Velmi patrným výsledkem lockdownů v Izraeli je hluboce rozdělená společnost a pocit nespravedlnosti na všech stranách. Bnei Brak oprávněně poukazuje na chudobu velkých rodin, které ani při nejlepší vůli nemají podmínky k dodržování rozestupů, hygieny, karantény a podobných luxusních opatření. Tel Aviv, který pandemii zvládl lépe než leckteré čínské město, neustále poukazuje na to, že jsme tu nesmyslně zaplatili 2,5 krát více pokut na počet obyvatelstva a trpěli větším pčtem restrikcí než Bnei Brak nebo podobná místa, která nic moc nedodržovala. Dalším dopadem Čechy obdivovaného zázračného izraelského lockdownu je taky nejhorší nezaměstnanost ze všech zemích OECD, jejíž dopady teprve ucítíme – nejpozději v červnu 2021, kdy skončí různé podpory. Jen v lednu se o přídavky v nezaměstnanosti přihlásilo 127 700 lidí, o 56 procent více než v prosinci, celkově je ve státě s 9 miliony obyvatel 823 600 nezaměstnaných. Počet nabídek zaměstnání klesl o polovinu vůči minulému roku, takže to nejhorší nejspíš teprve přijde.
Pokud má Izrael Česku sloužit jako lekce a návod, jak zvládnout epidemii, tak by tím návodem jednoznačně neměl být zdejší lockdown, který zklamal tak jako ve všech ostatních demokratických a neostrovních státech s kosmopolitním a mnohonárodnostním obyvatelstvem. Izrael zachraňuje spíše vakcína, která dosáhla slibované účinnosti 95% po druhé dávce a díky níž klesly případy kriticky nemocných seniorů. V tomto EU bohužel zaspala jako celek a místo krizového řízení s jasným cílem – najít způsob jak vyrobit víc vakcín – se jen opakuje, že všechno je vlastně v pořádku, protože toto je nejsolidárnější možně řešení.
Co má jistě smysl pokusit se z Izraele převzít, je nízká úmrtnost hospitalizovaných pacientů a také nejnižší poměr úmrtí vzhledem k počtu nakažených na světě – 0.8 % (blíže též zde a zde), která spíše než o infrastruktuře svědčí o větší ochotě experimentovat s léčbou. Izrael má 3x méně lůžek intenzivní péče než ČR a EU podle dat ze září 2020. Izrael v létě 2020 překvalifikoval kategorii vážně nemocných, aby umožnil většímu počtu pacientů postoupit experimentální léčbu a nečekat, až bude možné novou terapii aplikovat v režimu soucitu, nebo nezbude nic jiného než ventilátory. Pokud porovnáme počet klinických studií, v rámci kterých se experimentální léčba podává v Česku a v Izraeli (státy s podobným počtem obyvatelstva), tak je to 14 vůči 63. Tohle může být dobrý benchmark, pokud je cílem opatření záchrana životů a budoucí zdraví, spíše než počet lidí, kteří zbrankrotují, nedostanou vzdělaní nebo se z lockdownu mentálně zhroutí. Je také zajímavé porovnat, kolik studií skutečně používá léky a farmaceutické intervence – například v Německu je každý druhý výzkum spíše popisem stavu než intervenece – viz příklad zde.
Od úspěchů s ivermectinem po různé kortikosteroidy a nejnovější slibné přípravky na sepsi, jako jsou EXO-CD24 exosomy či Allocetra imunonetrapie s apoptickými buňkami – doktorům se daří pacienty léčit a u toho sbírat data, co komu pomáhá. Nejnovějším úspěchem je upravená spirulina, které se daří zabránit cytokinové bouři a tím snížit obsazenost jednotek intenzivní péče. Izrael vyjde z COVID19 krize vakcinovaný a s novými patenty na léky autoimunitních poruch a možná i sepse, zatímco Česko bude dalšího půl roku řešit, jak pozavírat doma co nejvíc lidí, a tvářit se, že jsme stále v únoru 2020 a čelíme tajemnému mimozemskému viru.
Česko má přitom světovou úroveň lékařské péče a odborníky, Izrael tedy nenásleduje spíše z důvodů přílišné regulace a nedostatku řízení, vizí i ochoty přijmout riziko. Tohle ale žádný lockdown nevyřeší. Spíše než neustále strašit mimozemským virem a jeho novými lidožravými mutacemi je třeba se na SARS-CoV-2 dívat jako na obyčejný respirační virus a prostě začít lidi léčit tím, co máme, i když to znamená riziko a změnu regulací. Zvláště když víme, že 20 až 30 % nakažených seniorů na koronavirovou infekci skutečně umírá. Problém Česka a Evropské unie není virus, ale to, že jsme se epidemii jím způsobenou z nepochopitelných důvodů rozhodli „léčit“ středověkými metodami tzv. nemedicínských zásahů (non-pharmaceutical interventions – NPI) a kabalistickými matematickými modely.
Co zabralo v Izraeli není žádný lockdown ani jiné nemedicínské zásahy (NPIs), ale právě tato pragmatická ochota riskovat a hledat farmaceutická spíše než středověká řešení, odvážit se riskovat a nikoli stále hledat důvody, proč něco nejde, a upnout se na počet roušek na obličeji. Česká strategie z vnějšku působí vskutku komicky a jediné, co se k nám do Izraele dostalo, jsou scény policajtů, co otravují děti při sáňkování na Petříně nebo zarouškovávají nudisty u rybníků. Tvrdý lockdown prostě v otevřených společnostech nefunguje, a je proto na čase přijmout geografický fakt, že nejsme ostrov v Pacifiku ani severní izolovaný okraj kontinentu. ZERO COVID je politicky zneužitelný pro likvidaci hodnot demokratické společnosti a právního státu, takže horší než kdejaký virus.
Denisa Reshef Kera, zpravodajka Tiskové agentury Švejk (TAŠ) z Izraele