/INGEBORG ŽUMPA FIALOVÁ/
Po jednání akademického senátu 11. 12. 2019 jsme se zřejmě ocitli na konci dalšího, snad už předposledního, aktu dramatu s titulem Catrina. Před začátkem posledního aktu se sluší rekapitulovat. Co tu tedy dosud máme?
1. Zničené mezilidské vztahy a pracovní kolektivy: kolegové, kteří si ještě donedávna vážili jeden druhého (anebo se alespoň navzájem zdravili a byli schopni spolupracovat), už se nezdraví, vzájemně se nenávidí, udávají jeden druhého jako na běžícím páse (v lepším případě k Etické komisi, v horším přímo na policii), cítí se šikanováni, hroutí se, polykají psychofarmaka. Mnozí odcházejí na jiná pracoviště, někteří odchodem (anebo aspoň stávkou) hrozí. Tak to alespoň velmi emotivně líčí někteří, myšlence založení VŠÚ naklonění, aktéři dramatu a sám rektor na setkání s akademickou obcí PřF označil tento důvod za jeden z hlavních, proč by měl VŠÚ vzniknout: protože se vzájemně nenávidíte a nejste schopni spolupracovat.
2. Enormní, většinou neplacené, pracovní nasazení desítek členů akademické obce: členů Etické komise, dalších několika komisí, které připravovaly oddělení Catriny, členů senátů, děkana PřF, rektora, prorektorů a jejich úřednických týmů, univerzitních píáristů ale i žumpistů a debatérů na UPReflexi (neboť i psát je práce). Byly ty stovky hodin jen planě vyplýtvány anebo jsme se všemi těmi různými debatami (do kterých se začalo zapojovat čím dál více lidí) dostali až ke kořenům fungování univerzity?
3. Pošramocené dobré jméno některých dosud uznávaných a celebrovaných vědeckých kapacit naší univerzity: Ne snad ve smyslu, že si od nich ve vědecké komunitě dnes už pes kůrku nevezme (to se dá účinným lobbyingem jistě zase napravit), ale přinejmenším patrně ve smyslu, že slovutné vědecké časopisy budou ode dneška dávat větší pozor, kdykoli jim přijde těmito autory podepsaný článek k publikování – anebo, hůře – kdykoli jim přijde cokoli z UP k publikování. Podobný vztah bude patrně platit i směrem ke všem (tuzemským i evropským/světovým) grantovým agenturám a případným odběratelům z výrobní praxe.
4. Hluboké pochybnosti o objektivitě (dosud neotřesitelných, ba ikonicky kódovaných) měřítek úspěšnosti výzkumu/excelence: Po mnoha diskusních příspěvcích na UPReflexi i D-Žurnálu se všelijaké H-indexy, RIVové body a příčky na mezinárodních žebříčcích jeví spíše jako nástroje propagandy než jako výmluvná (byť jen kvantitativně výmluvná) svědectví o kvalitě výzkumu/výzkumníků/univerzitních institucí, takže jejich „píárové“ užívání napříště vyvolá leda hořký úsměv. Za dvacet let, co na tato měřítka jako „humáči“ (kteří nedosáhneme ani na jejich spodní příčky, kdybychom se rozkrájeli) žehráme, se nám nepodařilo jimi takhle důkladně otřást. Bravo!
5. Poničenou důvěru ve vedení univerzity: Dosud úspěšné – nebo řekněme raději „pohledné“ – vedení UP (pohledné ve smyslu, mnohé z toho, co vedení činilo, bylo vidět na široké veřejnosti a bylo to pěkné na pohled – AFO, firemní Žurnál v elektronické podobě i na křídovém papíře, klub absolventů, EUforka, Uni-On, udělení pamětní medaile panu Bradymu, lavička Václava Havla atd. atd.) si kroky a slovy kolem Catriny vysloužilo přinejmenším nesouhlas části akademické obce (co na tom, že patrně té menší části?), její výčitku, že postupuje neeticky, nedemokraticky a proti akademickým svobodám a vystavilo se (a tím celou univerzitu, každého jejího jednotlivého zaměstnance i studenta) tázavým pohledům zvenčí (od dosavadních donátorů, grantových agentur, tuzemských i zahraničních kooperátorů, ostatních univerzit, ministerstev).
6. Rozkolísanou akademickou hierarchii a zpochybnění demokratického charakteru univerzity: Zejména děkani dalších sedmi fakult se možná obávají/měli by se obávat toho, že se jim stane totéž, co (řádně zvolenému) děkanovi PřF (a řádně zvolenému senátu a odborům), že totiž budou při rozhodování o vlastní fakultě rektorem obcházeni, všelijak ostrakizováni (až k výzvám k odstoupení), bude jim různými metodami bráněno ve výkonu děkanské funkce a bude jim pod rukama rozebírána fakulta, za niž převzali zodpovědnost. Navíc má vzniknout jednotka, která je svým charakterem navýsost nedemokratická, kde zaměstnanci nebudou mít možnost ovlivňovat její chod.
7. Oslabení „přirozené akademické autority“, kterou dosud zosobňovala Etická komise, jež byla ale bezprecedentním způsobem napadena (a následně ponechána rektorem na holičkách): Etická komise, v současné době nezasedající, protože neúplná a navíc zavalená množstvím podání (o jejichž validitě a opodstatněnosti je ve většině případů možno pochybovat) si přirozenou autoritu bez rektorovy podpory sama zpět patrně nevydobude, spory všech typů budou zřejmě napříště odkazovány k řešení vně univerzity (policie, soudy, „nezávislé“ zahraniční komise atd.)
8. Do budoucna patrně poměrně zásadní změnu „silového pole“ na UP: VŠÚ bude mít zřejmě stejně validní hlas jako každá z osmi existujících fakult, leč od počátku a per definitionem elitní/excelentní postavení. Směřování UP, její vnější obraz i vnitřní chod a atmosféra (včetně dělení financí a hodnocení vědeckých výkonů) bude na dlouhou dobu do budoucnosti patrně zásadně ovlivňováno z VŠÚ.
Jmenované body (ke kterým laskavý čtenář jistě sám připojí i další) se mohou při různém úhlu pohledu (tu z rektorátu, tu z center, tu z přírodovědecké fakulty, tu z akademické obce jako celku) jevit jako destrukce a možno se tedy zeptat: Stálo to za to? Komu to stálo za to? Stejně tak je ale možno je vnímat jako apokalyptickou bouři nutnou k návratu k demokratickým a akademickým principům řízení univerzity, k očistě dobrého jména UP a (znovu)nastolení dobrých mravů a poctivosti ve vědě.
Aby ale – a zde začíná „vánočnost“ tohoto příspěvku slíbená v titulu (ateisté a všelijací ostatní neznabozi nechť zde přestanou číst) – z hromady střepů, které jsme nadělali, mohla vzniknout nová, smysluplná skutečnost (bibličtí apokalyptikové tomu říkají „nový Jeruzalém“), nestačí „dát pokoj“, vyhlásit „klid zbraní“ a „vánoční příměří“, jak k tomu vyzývá především prorektor Bilík v roli peacemakera. K vánočnímu příměří jistě dojde – i ti nejbojovnější se stáhnou pod vánoční stromky – ale nejpozději 2. ledna začne všechno znovu. Skutečný pokoj a mír je totiž dar od Hospodina, my jako lidský druh o něj můžeme leda prosit a ke své prosbě (aby byla důraznější) připojit třeba to, že nebudeme pomlouvat a udávat své bližní (čti: kolegy) nebudeme lhát, podvádět a krást, nebudeme zabíjet (ani slovem), nebudeme klečet před modlami všelijakých H-indexů a nebudeme si z nich plácat zlatá telata nebo zlaté klece. (Schválně: která přikázání jsem nezmínila?). Teprve pak můžeme doufat (ale jisté to nemáme, jak nás velmi názorně poučuje prorok Jeremiáš, který – považte – taky skončil v žumpě, takže nás pan rektor, aniž to zřejmě tušil, maně zařadil do nejlepší společnosti), že nám Hospodin – i na UP – sešle pokoj a mír (nejen o vánocích).
Amen.