CIST v malém

/BOHUSLAV DRAHOŠ, IVAN NEMEC, RADOVAN HERCHEL/

Katedra anorganické chemie PřF UP si v minulém roce (počínaje dubnem 2018) prošla, zjednodušeně řečeno, zmenšenou verzí procesu oddělování CISTu od PřF UP. Od této katedry (pokud víme první a zatím jediné) totiž byla oddělena pracovní skupina vědeckého centra RCPTM – „Biologicky aktivní komplexy a molekulární magnety“. Na vlastní kůži jsme zažili, že to byl zdlouhavý a náročný proces, a rozhodně nesdílíme poněkud naivní představu některých vedoucích představitelů UP, kteří mluví o nutnosti vyřešit pouze několik „technikálií“. Celý proces trval více než jeden rok a stále ještě není kompletně dořešen. Během této doby docházelo k nesčetným jednáním, jak obou vedoucích (vedoucího katedry doc. Radovana Herchela a vedoucího pracovní skupiny RCPTM prof. Zdeňka Trávníčka), tak Vědecko-pedagogické rady oboru chemie, vedoucích s proděkany i s děkanem. Nakonec se podařilo dojednat algoritmus dělení finančních prostředků, rozdělení zaměstnanců a změny ve výuce, ovšem neobešlo se to bez opravdu velké řady dopisů a stížností adresovaných jak děkanovi a akademickému senátu PřF UP, tak rektorovi a akademickému senátu UP, případně Radě pro vnitřní hodnocení UP. 

Jeden ze zaměstnanců RCPTM do procesu oddělování zasahoval takovým způsobem, že došlo k podání podnětu Etické komisi UP. Etická komise UP celý případ projednávala a konstatovala, že byl Etický kodex UP porušen hned třikrát. Kvůli tomuto podnětu se navíc dvanácti zaměstnancům katedry dostalo od Zdeňka Trávníčka podání soudní žaloby za zásah do jeho osobnostních práv.

Co nás celý tento proces naučil? Rozhodně jsme rychle pochopili, jak poměrně privilegované postavení má RCPTM vůči katedrám, a že na značnou část přístrojového vybavení, kterým původní společné pracoviště disponovalo, můžeme zapomenout, včetně přístrojů, které byly převedeny z majetku katedry na RCPTM při jeho založení. Dále jsme zjistili, že v celém procesu sehrál velmi důležitou, pozitivní roli děkan Martin Kubala, protože jenom díky jeho principiálnímu postoji a spravedlivým rozhodnutím byla katedra uchráněna před vyvedením značné části majetku či finančních prostředků do RCPTM, což, jak se domníváme, by nevyhnutně vedlo k její paralýze případně až k její destrukci. Jen díky děkanovi katedra mohla toto oddělování přežít a výsledek je takový, že obě pracoviště (jak katedra, tak i pracovní skupina RCPTM) jsou teď soběstačná a funkční. V této souvislosti se současný děkan, společně s vedením PřF UP, zachoval jako velmi dobrý manažer, který se snažil dosáhnout kompromisního řešení a objektivně vyjednat takové podmínky, které budou výhodné pro obě strany (které co nejméně objektivně poškodí jednu nebo druhou stranu, protože vždy se asi nejméně jedna strana bude subjektivně cítit poškozena). Víme ale, že ho to stálo velké úsilí, protože svá rozhodnutí vysvětloval na mnohých zasedáních fakultního i univerzitního akademického senátu a navíc čelil různým, dle našeho názoru demagogickým, kampaním (viz. např. apel rektorovi nebo článek na webu RCPTM zveřejněný dne 18. 03. 2019: „Zdeněk Trávníček: I přes nepřízeň děkana se nám vědecky daří“, který následně převzal i nezávislý informační portál vedavyzkum.cz  [Pozn. red.: Po intervencích prorektora Petra Bilíka byly oba články o několik dní později staženy].). 

Na základě našich zkušeností je pro nás děkan Martin Kubala v současné situaci velmi důvěryhodným člověkem, který je schopen konstruktivně řešit komplikované a vypjaté situace. Proto nevidíme žádný důvod, proč by měl odstoupit nebo být dokonce odvolán, protože se nedomníváme, že by z jeho strany docházelo k jakémukoliv blokování procesu vzniku CISTu. Na rozdíl od současného vedení UP se neschovává za nejasná alibistická vyjádření, ale snaží se současné problémy na PřF UP vyřešit ve prospěch všech zainteresovaných stran.