Zpověď postřeleného pošťáka

/TOMÁŠ FÜRST/

V angličtině existuje úsloví „Don’t  shoot the messenger“. Myslí se tím, že je nevhodné perzekuovat člověka, který přinese zprávy o problémech, neboť tyto zastřelením pošťáka ze světa nezmizí a stejně bude potřeba je dříve či později řešit. Univerzita Palackého ovšem nedávno jeden takový výstřel vyslala. Etická komise UP koncem června konstatovala, že jsem publikací tohoto textu na dŽurnálu porušil etický kodex, a to hned ve třech bodech. Tímto článkem tedy na výnos etické komise reaguji, pokusím se uvést sporná tvrzení na pravou míru a informuji akademickou obec o závěrech, které z rozhodnutí Etické komise vyvodím.

Poměrně dlouho jsem váhal, zda svůj popis událostí, který je obsahem zmíněného článku, zveřejnit, či nikoliv. Na jaře 2019 se mě už ptalo tolik lidí, co se děje, že jsem některé dny nedělal nic jiného, než opakovaně vyprávěl různé části svého pozdějšího příspěvku ústně. Rozhodujícím impulsem pro mě bylo jednání Vědecké rady PřF ve středu 13. března, které je popsáno zde. Ačkoliv jsem očekával, že Vědecká rada jednoznačně odsoudí manipulaci s daty a vyvodí z ní důsledky, probíhalo jednání způsobem mně nepochopitelným a skončilo usnesením, které nevylučovalo zametení celé kauzy pod koberec. V tu chvíli jsem usoudil, že standardní mechanismy UP selhaly a je pravý čas můj pohled na věc zveřejnit, což jsem udělal.

Můj text vzbudil nečekaně velký ohlas. Vysloužil jsem si za něj trestní oznámení pro pomluvu a podnět k Etické komisi UP. Kdo podal trestní oznámení, nevím, neboť tyto informace policie nesděluje. Ve čtvrtek 30. května jsem byl pozván k podání vysvětlení na policii a předal jsem vyslýchajícímu dokumenty, které dokládají tvrzení, jež se autorům trestního oznámení nelíbila. Od té doby jsem nebyl nikým informován, jestli a kam se vyšetřování pohnulo. 

Dále jsem se dozvěděl, že kolega Jelínek zaměstnaný na RCPTM podal rektorovi podnět k Etické komisi, ve kterém si na výše uvedený text stěžuje. Celý text stížnosti si lze přečíst zde.  Stížnost dále obsahuje rozhořčený email od pana Vrby, který je předsedou představenstva společnosti ALFAPROJEKT a také se cítil mým článkem dotčen. Pro úplnost dodávám, že kolegu Jelínka neznám, nikdy se mě nepokusil kontaktovat a jeho jméno jsem nikdy předtím v souvislosti s děním na fakultě nezaznamenal. Text, který cituje ve svém podání, není identický s textem, který jsem zveřejnil na dŽurnálu. Je to text přílohy jednoho mého soukromého emailu, o němž netuším, jak se k němu kolega Jelínek dostal. Pro dŽurnál jsem text poněkud uhladil a odostřil, zejména jsem vynechal poslední spekulativní odstavec. V bublinách, jejichž obsah je ve stížnosti kolegy Jelínka vymazán (bubliny samotné tam z nějakého důvodu zůstaly), byly odkazy na zdroje dokládající příslušná tvrzení. Kdyby si je kolega Jelínek přečetl, mohl si prakticky celou stížnost ušetřit. Obsah jeho stížnosti je téměř identický s položkami, které po mně chtěla doložit policie. 

Před Etickou komisi jsem byl pozván 6. června a jejím členům jsem poskytl víceméně stejné dokumenty jako předtím policii. Etická komise konstatovala, že jsem porušil Etický kodex ve všech třech bodech, které kolega Jelínek uvádí. Rozhodnutí Etické komise si můžete přečíst zde. Na straně 3 etická komise cituje čtyři moje tvrzení, která jednomyslně hodnotí jako „… nepodložená, spekulativní a bez jasných důkazů obviňující kolegy a firmu Alfaprojekt“. Toto, shledává komise, je „v rozporu se zásadou kolegiality“ a tím zdůvodňuje svůj názor, že byly porušeny tři body etického kodexu, které jsou citovány na straně 1 zmíněného rozhodnutí.

Konstatuji, že zdůvodnění etické komise nerozumím, protože nechápu, jak tři citované body etického kodexu souvisejí se zásadou kolegiality. Tato zásada se v žádném z těchto tří bodů nevyskytuje. Rozhodnutí Etické komise nicméně beru vážně, uvedu věci na pravou míru a odstoupím z veřejných funkcí. Považuji za zásadní pro zdravé fungování UP, aby tento orgán byl respektován a nerad bych, abychom si na UP zvykli, že se výroky Etické komise ignorují, či ještě hůře, že se objevují snahy její členy nějak diskreditovat. Členů Etické komise si vážím a konstatuji, že v případech, které v poslední době na PřF komise řešila, prokázali mimořádnou dávku objektivity i osobní statečnosti. Rozhodnutí vystoupit proti chování některých mocipánů na PřF skutečně není jednoduché a člověk musí počítat s drtivou odvetou vedenou všemi prostředky.

Je tedy řada na mně, abych na výrok Etické komise reagoval. Předně konstatuji, že etická komise neshledala, že by některý z mých výroků nebyl pravdivý. Konstatovala, že jsem čtyři konkrétní tvrzení nedostatečně doložil. Vezmu tedy každé z nich zvlášť. 

Statuty center

V textu jsem uvedl, že ředitelé center „[b]ez vědomí senátu změnili statuty center tak, aby omezili pravomoci děkana“. Obě centra vznikla rozhodnutím senátu, z něhož si můžete přečíst zápis zde. O statutech zde není ani slovo, naopak, v zápisu se uvádí, že centra se zřizují jakožto jednotky „přímo podřízené děkanovi fakulty“. Statuty center začaly vznikat jaksi spontánně, bez vědomí senátu v průběhu dalších let. Je pozoruhodné, že jednotka PřF může ze stavu bez statutu přejít do stavu se statutem, aniž by tento byl schválen Akademickým senátem. O změnách ve statutu nevěděl dokonce ani tehdejší děkan! Vyzkouším si napsat statut své pracovny, podle kterého má její osazenstvo nárok na kafe zdarma. Skutečně to takto jde? Možná časem zjistíme, že oba statuty center jsou vlastně celou dobu neplatné.

Odhlédnuto od samotného procesu vzniku statutů, jejich obsah se měnil následujícím způsobem. V případě CHR bylo v jedné z prvních verzí v článku 4.2, že děkan PřF je z titulu své funkce předsedou rady centra. V pozdější verzi tato formulace jaksi vypadla, děkan zůstal pouze členem. V případě RCPTM je to jako přes kopírák. V jedné ze starších verzí (kterou se mi podařilo získat i s razítkem a podpisem rektora) se v článku 5.2 píše, že po skončení realizační fáze projektu bude předsedou rady centra děkan PřF. V pozdější verzi tato formulace zmizela.

Není tedy sporu o tom, že statuty byly za vlády současných ředitelů změněny tak, aby byly pravomoce děkana omezeny. Teď jde o to, kdo je změnil. Zdvořile jsem se obou ředitelů dotázal emailem, ale odpověď jsem dodnes nedostal. (Pro kolegu Jelínka avizuji, že neumím listinnou formou dokázat, že mi ředitelé neodpověděli.) Domnívám se ovšem, že statuty center nelze změnit za zády obou ředitelů či bez jejich souhlasu. Čtenářům dŽurnálu a oběma ředitelům se tedy omlouvám, správná formulace posledních vět prvního odstavce měla znít takto: 

Centra postupně rostla a jejich vztah k fakultně se začal rozvolňovat. Bez vědomí senátu byly změněny statuty center tak, aby se omezily pravomoci děkana. Domnívám se, že iniciátory těchto změn byli ředitelé center.

Alfaprojekt

V původním textu jsem uvedl, že pan Staněk je členem dozorčí rady firmy ALFAPROJEKT. Pan Vrba – předseda představenstva ALFAPROJEKTu – mě v dosti emotivním emailu upozornil, že to není pravda. Pan Staněk byl ve skutečnosti členem představenstva. Tento omyl jsem na dŽurnálu opravil a omluvil se za něj. Dále jsem požádal pana kvestora, aby mi sdělil, jaké smlouvy existují mezi UP a ALFAPROJEKTem, které z nich byly uzavřeny na základě výběrového řízení a v jakých objemech. Pan kvestor mi laskavě zaslal seznam osmi zakázek, na které byly s firmou ALFAPROJEKT uzavřeny smlouvy v režimu veřejných zakázek. Smlouvy jsou z let 2013—2019 a jejich celkový objem činí asi 12,5 miliónů korun. Dále mi zaslal seznam patnácti zakázek, na které byla s ALFAPROJEKTem uzavřena smlouva bez výběrového řízení. Smlouvy jsou z let 2012—2019 a jejich celkový objem činí asi 3 milióny korun. Oba soubory se seznamem zakázek jsou k dispozici zde a zde. Čtenářům dŽurnálu se tedy omlouvám za příliš stručnou formulaci (která navíc obsahovala chybu v pracovní pozici pana Staňka) a nedostatečné doložení svých tvrzení. 

Obrovské úsilí

V dalším sporném bodě jsem tvrdil, že kolega Frébort „… věnoval obrovské úsilí odstranění všech možných soupeřů ze soutěže“ o funkci děkana. Zde dávám Etické komisi plně za pravdu, nehodlám do svých problémů tahat další lidi a kolegovi Frébortovi se tímto omlouvám, správná formulace měla znít takto: 

Ačkoliv se domnívám, že věnoval obrovské úsilí odstranění všech možných soupeřů ze soutěže, napoprvé nebyl zvolen nikdo a při druhé volbě byl děkanem zvolen Martin Kubala, do té doby poměrně neznámý biofyzik, který na universitu přišel z MFF UK v Praze.

Dva výsledky navíc

Podrobně je celá kauza chybně vykázaných výsledků popsána zde. Reakce kolegy Fréborta je potom k přečtení zde (na platformě UPReflexe jen po přihlášení do systému). Není sporu o tom, že jsou oba výsledky vykázány chybně. Dále není sporu o tom, že dle univerzitních norem je za chybu zodpovědný první autor výsledku. Jedinou otázkou tedy je, jestli o tom kolega Frébort věděl (pro což svědčí záznam v IS HAP z daného roku) či dokonce přímo dal pokyn k jejich chybnému vykázání. Opět jsem se jej zdvořile dotázal emailem a on mi opět neodpověděl. Nezbývá tedy, než se čtenářům dŽurnálu omluvit za nedostatečnou investigativní práci a provést korekturu textu. Místo původního textu měla formulace znít následovně:

Vyšlo najevo, že dva výsledky minulého děkana Ivo Fréborta byly vykázany jaksi navíc – krátké editorialy byly vykázány jako vědecké články. Univerzitní kontrolor OBD na to dokonce upozornil, ale přesto tam nesprávně vykázané výsledky zůstaly a UP za ně od daňových poplatníků obdržela přes milión korun. Současný děkan požádal rektora, aby peníze vrátil státu, což se dle mých informací dosud nestalo. Dále podal na minulého děkana podnět k Etické komisi. Rektor ovšem opět nezklamal a příslušný podnět etické komisi odmítl předat.

Jakožto člověk živící se správným usuzováním musím uznat, že má Etická komise pravdu a že nic na světě není úplně jisté. Lze si představit, že oba chybně vykázané články jsou výsledkem složitého spiknutí proti kolegovi Frébortovi nebo že v univerzitních počítačích došlo k „unexpected error of unknown type“. Přesto si dovolím konstatovat následující: Domnívám se, že je téměř vyloučeno, že Ivo Frébort o chybném vykázání článků nevěděl.

Postřelený pošťák odchází

Po několika měsících od vzniku dŽurnálu konstatuji, že by mě mnohem víc mrzelo, kdybych zmíněný text nenapsal. Jak jsem uvedl výše, nehodlám výrok Etické komise ignorovat a vyvodím z něj důsledky: 

Na nejbližším zasedání Akademického senátu Přírodovědecké fakulty v září rezignuji na svou funkci senátora a místopředsedy senátu a dále rezignuji na reprezentaci UP v Radě vysokých škol.

Domnívám se, že nemohu reprezentovat akademickou obec v rámci svého současného mandátu, protože porušení Etického kodexu nebylo v mém volebním programu. Jsem si ovšem vědom své spoluzodpovědnosti za současnou situaci na fakultě. Proto budu v příštích volbách do Akademického senátu znovu kandidovat s tím, že voliči už budou vědět, co jsem zač, totiž

váš postřelený pošťák.

Tomáš Fürst